Stručně: Paragraf 67 zákona o rodině stanovuje, čí souhlas je nezbytný pro platné osvojení dítěte, přičemž rozlišuje souhlas zákonného zástupce, samotného dítěte a v případě osvojení do ciziny i souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
§ 67
(1) K osvojení je třeba souhlasu zákonného zástupce osvojovaného dítěte. Je-li toto dítě schopno posoudit dosah osvojení, je třeba také jeho souhlasu, ledaže by tím byl zmařen účel osvojení.
(2) K osvojení je třeba souhlasu rodiče, i když je nezletilý.
(3) K osvojení dítěte do ciziny je třeba souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Paragraf 67 zákona o rodině stanovuje, čí souhlas je nezbytný pro platné osvojení dítěte, přičemž rozlišuje souhlas zákonného zástupce, samotného dítěte a v případě osvojení do ciziny i souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Co to znamená v praxi
Pro osvojení je vždy nutný souhlas zákonného zástupce dítěte (obvykle rodiče).
Pokud je dítě dostatečně staré a rozumí tomu, co osvojení znamená, musí s ním souhlasit i ono samo, ledaže by jeho souhlas zmařil účel osvojení.
Souhlas rodiče je potřeba i v případě, že rodič sám je nezletilý.
Při osvojení dítěte do zahraničí je navíc vyžadován souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.
Na co si dát pozor
Z textu vyplývá, že existují výjimky z nutnosti souhlasu rodiče, které jsou upraveny v jiných paragrafech (např. § 68 a § 68a).
Posouzení schopnosti dítěte "posoudit dosah osvojení" a určení, zda by jeho nesouhlas "zmařil účel osvojení", bude v praxi záviset na konkrétním případu a rozhodnutí příslušných orgánů.