§ 72 zákon o rodině – Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti…
Zákon o rodině · 94/1963 Sb. · účinné od 1. 4. 2000 · Rodinné právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 72 zákona o rodině stanoví, že osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a jeho původní rodinou, s výjimkou situace, kdy osvojitel je manželem jednoho z rodičů osvojence. Osvojením se dítě stává právně součástí nové rodiny a ztrácí právní vazby na svou biologickou rodinu. (§ 72 zákona č. 94/1963 Sb., zákon o rodině, znění účinné od 1. 4. 2000)
Klíčová fakta
- Týká se: rodič, manžel
- Judikatura: na § 72 odkazují 3 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 94/1963 Sb.
(1) Osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi osvojencem a původní rodinou. Zanikají také práva a povinnosti opatrovníka, popřípadě poručníka, který byl ustanoven, aby za rodiče tato práva a povinnosti vykonával.
(2) Je-li osvojitel manželem jednoho z rodičů osvojence, nedotýká se osvojení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Osvojením se dítě stává právně součástí nové rodiny a ztrácí právní vazby na svou biologickou rodinu.
- Zanikají veškerá práva a povinnosti, jako je například vyživovací povinnost, dědické právo nebo právo na styk, mezi osvojencem a jeho biologickými rodiči a dalšími příbuznými.
- Pokud si dítě osvojí manžel jednoho z biologických rodičů, vztah dítěte k tomuto biologickému rodiči a jeho příbuzným zůstává nedotčen.
- Opatrovník nebo poručník, který byl dítěti ustanoven, ztrácí osvojením své postavení a s ním spojená práva a povinnosti.
Na co si dát pozor
- Osvojení má zásadní právní důsledky pro vztahy v rodině a mění status dítěte.
- Výjimka pro osvojení manželem jednoho z rodičů znamená, že v takovém případě dítě neztrácí vazbu na jednoho ze svých biologických rodičů a jeho příbuzné.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 72
Jak soudy aplikují § 72
ÚS 10/15, jímž zamítl návrh na vyslovení neústavnosti § 72 odst. 1 věty první zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, který spočíval právě i na argumentaci, že "napadené ustanovení zákona neumožňuje individuálně posoudit nejlepší zájem dítěte" (viz bod 29 citovaného nálezu).
Ústavní soud zde při posuzování ústavnosti § 72 odst. 1 věty první zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v odůvodnění zamítavého rozhodnutí také konstatoval, že "napadená právní úprava není v rozporu s čl. 10 odst. 2 Listiny ani s článkem 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
… práce přidělena, podle ustanovení § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., (dále jen "zákon o Ústavním soudu") svým usnesením sp. zn. I. ÚS 3283/14 ze dne 14. 4. 2015 řízení o ústavní stížnosti přerušil a podal návrh plénu Ústavního soudu na vyslovení rozporu ustanovení § 72 odst. 1 věty první zákona o rodině s ústavním pořádkem.