Vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů

(1) Ženatým pracovníkům, kteří pobírají náhrady podle této vyhlášky, poskytne organizace v každých 14 dnech jejich odloučení od rodiny náhradu prokázaného jízdného (popřípadě zlevněného jízdného) za přepravu veřejným hromadným dopravním prostředkem k návštěvě rodiny a zpět. Svobodným pracovníkům poskytne organizace tuto náhradu jednou za tři měsíce. Při jízdě vlakem hradí se jízdné za druhou vozovou třídu osobního vlaku a při vzdálenosti přes 100 km i příplatek na rychlík.

(2) Náhrada do výše jízdného podle odstavce 1 náleží pracovníku, i když použije jiného dopravního prostředku.

(3) Za další cesty k návštěvě rodiny se poskytnou náhrady uvedené v odstavcích 1 a 2, je-li cesta vyvolána zvlášť závažnými důvody (např. vážným onemocněním rodinného příslušníka); tyto důvody musí pracovník prokázat.

(4) Brání-li pracovníku pracovní nebo osobní důvody (např. nemoc), aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny, a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne organizace pracovníku za tuto cestu rodinného příslušníka náhradu podle odstavců 1 a 2.

(5) Při návštěvě rodiny se stravné nebo odlučné poskytne za dny odjezdu a návratu, pokud pracovník v tyto dny odpracuje stanovenou pracovní dobu. Za celé dny návštěvy u rodiny se pracovníku poskytne jen náhrada za ubytování.

(6) Organizace může poskytnout pracovníku, který se vrací po skončení pracovního týdne do obce svého bydliště, náhrady podle odstavců 1, 2 a 5; součet těchto náhrad nesmí být vyšší než náhrady, které by pracovník obdržel, kdyby zůstal na pracovišti.

Ženatým pracovníkům (vdaným pracovnicím) jsou postaveni na roveň pracovníci (pracovnice), kteří žijí ve společné domácnosti s rodinnými příslušníky, jimž poskytují zaopatření.

Rodinnými příslušníky pracovníka se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (manžel), druh (družka), vlastní nebo nevlastní děti, vlastní i nevlastní rodiče, osvojenci a osvojitelé.

Ke změně v osobních poměrech pracovníka, které jsou rozhodné pro jeho nároky podle této vyhlášky, se přihlédne ode dne, kdy tato změna nastala.

(1) V zájmu zjednodušení účtování a zhospodárnění náhrad, zejména u pracovníků, kteří konají časté pracovní cesty, mohou být všechny náhrady stanovené touto vyhláškou paušalovány měsíčními nebo denními částkami, odpovídajícími očekávanému průměrnému zvýšení výdajů pracovníka (§ 2 odst. 1).

(2) V případech, kdy je nutno pravidelně ve větším rozsahu používat k cestám motocyklu nebo jízdního (motorového) kola nebo konat cesty pěšky, je možno stanovit přiměřenou měsíční paušální náhradu i za tyto úkony.

(3) Výši paušálních náhrad podle odstavců 1 a 2 stanoví organizace v dohodě se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí. Ústřední orgány mohou v dohodě s příslušným odborovým svazem stanovit zásady pro poskytování paušálních náhrad.

(1) Na náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů poskytne organizace pracovníku na jeho žádost přiměřenou zálohu. Záloha se vyúčtuje ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy.*)

(2) Ve vyúčtování musí být uvedeny a podle potřeby doloženy všechny okolnosti rozhodné pro poskytování náhrad. Pracovník, který vyúčtování předkládá, odpovídá za úplnost a správnost údajů ve vyúčtování.

Náhrady výdajů za dobu přede dnem 1. listopadu 1967 se řídí dosavadními předpisy. Ke skutečnostem rozhodným podle této vyhlášky pro další poskytování náhrady nebo její výši se přihlíží, i když nastaly před tímto dnem.

V jednotlivých odůvodněných případech mohou ústřední orgány v dohodě s příslušným odborovým svazem činit opatření k odstranění tvrdostí, k nimž by vůči pracovníku došlo při provádění této vyhlášky.

(1) Zrušuje se vyhláška č. 100/1964 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, a předpisy vydané k jejímu provedení.

(2) Nedotčeny však zůstávají předpisy vydané k provedení § 19 a 27 písm. a) vyhlášky č. 100/1964 Sb. (paušalizace náhrad).

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1967.

Náměstek zastupující ministra-předsedu:

Ing. Hůla v. r.

*) Náhrady výdajů při zahraničních pracovních cestách upravuje vyhláška ministerstva financí č. 18/1960 Sb. a směrnice, které ministerstvo financí vydalo k jejímu provedení.

*) Vyhláška č. 41/1965 Sb.

**) § 275 zákoníku práce, § 30 až 33 vl. nař. č. 66/1965 Sb., § 2 a 3 vyhl. č. 84/1966 Sb.

*) § 40 zákoníku práce

*) Vyhláška č. 208/1964 Sb.