Odpověď: Paragraf 267 zákona 292/2013 upravuje nakládání se složenou jistotou a nárok na náhradu škody v případě, že věřitel popřel pohledávku jiného věřitele a následně se ukázalo, že toto popření bylo nedůvodné.
Pokud soud žalobu na určení pravosti pohledávky zamítne, odmítne nebo řízení zastaví, složená jistota se vrátí tomu, kdo ji složil.
Jestliže soud pravomocně rozhodne, že popřená pohledávka je oprávněná, musí popírající věřitel nahradit škodu nebo jinou újmu, která vznikla žalujícímu věřiteli kvůli nedůvodnému popření.
Nárok na náhradu škody nebo jiné újmy je nutné uplatnit u soudu nejpozději do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí o žalobě, jinak zanikne.
Pravomocně přiznaná náhrada škody se primárně uspokojí ze složené jistoty, ale povinnost nahradit škodu, která přesahuje výši jistoty, zůstává nedotčena.