Odpověď: Paragraf 177 zákoníku práce umožňuje zaměstnavateli poskytovat zaměstnanci náhrady související s přijetím do zaměstnání nebo přeložením do jiného místa, pokud si to zaměstnavatel se zaměstnancem sjedná nebo stanoví ve svém vnitřním předpise.
Zaměstnavatel může hradit náklady spojené s nástupem do práce nebo přeložením, například náklady na ubytování, stravování nebo cestování, a to až do výše a rozsahu stanoveného v § 165 zákoníku práce.
Tyto náhrady mohou být poskytovány, dokud si zaměstnanec nebo s ním žijící osoby nenajdou přiměřené bydlení v místě výkonu práce.
Maximální doba poskytování těchto náhrad je omezena na 4 roky.
Pokud je pracovní poměr sjednán na dobu určitou, náhrady se poskytují nejdéle do jeho skončení.