21 Cdo 2426/2009 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2426/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 8. 2010 Spisová značka:21 Cdo 2426/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2426.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Hmotná odpovědnost Náhrada škody zaměstnancem Dotčené předpisy:§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.c) o. s. ř. § 176 odst. 1, 2, 3 předpisu č. 65/1965Sb. § 177 odst. 1, 2 předpisu č. 65/1965Sb. § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 9. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2426/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce SOLITER, a.s. se sídlem v Jablonci nad Nisou, Nádražní č. 10/148, IČ 00480835, zastoupeného JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 20, proti žalované M. K., zastoupené JUDr. Jaroslavem Beldou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lipová č. 7, o 4.478.655,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 7 C 7/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 13. ledna 2009 č.j. 36 Co 175/2008-159, takto: I. Dovolání žalované proti výroku rozsudku krajského soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. ledna 2008 č.j. 7 C 7/2007-121, se zamítá. II. V dalším se dovolání žalované odmítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 63.048,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Prokopce, advokáta se sídlem v Praze 1, Štěpánská č. 20. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 4.478.655,50 Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že žalovaná pracovala u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 1.4.1993 jako „finanční referent“, a že v rámci své pracovní činnosti měla na starosti vedení pokladny. Na základě „Dohody o hmotné odpovědnosti - individuální“ ze dne 30.9.2002 převzala hmotnou odpovědnost za svěřené hodnoty, „a to peníze, karty, šeky, ostatní ceniny“. „Inventarizací ze srpna 2006, která byla ukončena inventarizačním zápisem ze dne 7.8.2006“, byl zjištěn schodek ve výši 4.553.655,50 Kč. Protože se žalovaná předtím snažila vystavením fingovaných pokladních výdajových dokladů zakrýt jí zaviněné manko a následně byla obžalována pro trestný čin zpronevěry, požadoval žalobce rozdíl mezi „skutečným schodkem předmětné pokladny ve výši 4.553.65,50 Kč a částkou 75.000,- Kč, která je žalobcem připojena k adheznímu řízení“, „když tato částka odpovídá výši způsobené škody, k jejímuž způsobení se žalovaná před orgány činnými v trestním řízení výslovně doznala“ Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 23.1.2008 č.j. 7 C 7/2007-121 uložil žalované zaplatit žalobci 4.478.655,50 Kč a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení 339.138,- Kč k rukám advokáta JUDr. Tomáše Prokopce. Dospěl k závěru, že žalovaná je plně odpovědná za vzniklý schodek, neboť „nejméně část hotovosti úmyslně zpronevěřila, a vytvářela fingované účetní doklady“, a bylo by „v rozporu s dobrými mravy požadovat náhradu schodku i na Z. K., přestože měla uzavřenu také individuální DHO“, neboť – podle zjištění soudu prvního stupně - tato „o vzniku schodku a postupném odcizování hotovosti žalovanou ničeho nevěděla“. Z provedených důkazů zejména dovodil, že sama žalovaná se doznala k odcizení částky 75.000,- Kč, a přiznala také, že již dříve zjistila schodek v pokladně kolem 2.000.000,- Kč, „který nikde nehlásila, myslela si, že se věc nějak vyřeší“. Dále bylo zjištěno, že schodek ve výši 4.553.655,50 Kč se žalovaná snažila zamaskovat falešnými doklady a naopak nikdy se nesnažila zaměstnavateli nahlásit, že by existovaly nějaké závady, které by ohrožovaly ochranu svěřeného majetku, ačkoliv o tom byla v „DHO“ poučena. Soud prvního stupně zároveň nezjistil žádné porušení povinností ze strany žalobce. Místnost pokladny byla kódována, přičemž „kód měla přidělený žalovaná, Z. K. a Ing. N., která se však o tom dozvěděla až v průběhu trestního řízení“. Žádná další osoba nemohla využít náhradních klíčů od trezoru uložených ve schránce na sekretariátu žalobce, neboť – jak soud prvního stupně dále zjistil – „zde byly uloženy dva totožné klíče pouze od horního zámku trezoru, takže v tzv. bombě byly uloženy dva totožné klíče pouze od spodního zámku trezoru“ a trezor tak byl vlastně „zamykán pouze na jeden zámek, což nikdy nebylo zaměstnavateli nahlášeno“, nikdy ani nedošlo k porušení pečeti na tzv. bombě. Soud prvního stupně vyloučil i „možnost odcizení peněz např. brigádnicemi, které pracovaly u žalobce pouze řádově několik dnů“, jestliže podle jeho názoru „ke schodku v konečné výši docházelo postupně“ a brigádnice přístup k penězům neměly, neboť trezor byl uzamčen. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 13.1.2009 č.j. 36 Co 175/2008-159 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobu do částky 1.119.664,- Kč zamítl, ve zbývající částce 3.358.991,50 Kč jej potvrdil, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci „na nákladech řízení před Okresním soudem“ částku 169.569,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 76.880,- Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Tomáše Prokopce. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a považuje za správný jeho závěr, že „by bylo v rozporu s dobrými mravy požadovat náhradu schodku“ i po druhé zaměstnankyni Z. K., „respektive z důvodu existence další dohody o hmotné odpovědnosti na témže pracovišti snížit rozsah odpovědnosti žalované za vzniklý schodek“. Odvolací soud dovodil, že ze samotné dikce ustanovení § 176 odst. 1 zák. práce nevyplývá povinnost zaměstnavatele uzavřít dohodu o společné hmotné odpovědnosti v případě, že na jednom pracovišti pracuje více zaměstnanců, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti“ a neuznal námitku žalované, že „by měla odpovídat jen za schodek na hodnotách, které individuálně převzala k vyúčtování, což se v jejím případě nikdy nestalo“, když navíc „sama žalovaná podrobně (jako obviněná v trestním řízení) popsala, jak se na vzniku manka podílela“. Za nedůvodnou považuje odvolací soud i její námitku, že „žalobce neprokázal, že jí byly předány hodnoty, na nichž vznikl schodek, neboť žalobce nemá povinnost prokazovat, že žalovaná zavinila schodek“. Naopak to byla podle názoru odvolacího soudu žalovaná, která neunesla důkazní břemeno, neboť bylo zjištěno, že jednoznačně svým jednáním „porušila povinnost zaměstnance řádně hospodařit s prostředky, které jí byly žalobcem svěřeny, majetek žalobce neochraňovala před ztrátou, naopak, nejenže sama ve svůj prospěch nejméně částku 75.000,- Kč zcizila, ale i po dobu více jak 2 let neoznámila existenci schodku, o němž se dozvěděla, a tento schodek dlouhodobě skrývala fingovanými doklady“. Žalovaná byla výslovně „poučena o své povinnosti upozornit neprodleně svého nadřízeného na veškeré závady, které by jí neumožňovaly řádný výkon její funkce spojené s hmotnou odpovědností, a to písemně“, „žádné závady, které by jí znemožňovaly správný výkon její funkce, nenahlásila“, a „nebylo zjištěno ani porušení povinností ze strany zaměstnavatele vztahující se k zabezpečení místnosti pokladny“. Oproti soudu prvního stupně však odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce porušil svou prevenční povinnost předcházet škodám danou ustanovením § 170 odst. 2 zák. práce, neboť – jak bylo zjištěno z výsledků dokazování – „v pokladně žalované byla prováděna inventura pouze 1 ročně a to vždy ke konci roku, namátkové inventury či kontroly stavu hotovosti nikdy nebyly prováděny“, což přispělo k tomu, že „schodek podle inventury ze dne 7.8.2006 byl zjištěn ve výši 4.553.655,50 Kč“. Z tohoto důvodu snížil odvolací soud rozsah náhrady škody o jednu čtvrtinu. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání v němž namítá, že s ní a s „další pracovnicí pokladny byly uzavřeny pouze dohody o individuelní hmotné odpovědnosti bez doložky o společné hmotné odpovědnosti“. Za těchto okolností měl odvolací soud vycházet z toho, že, „byli-li zaměstnanci, kteří mají uzavřeny individuální dohody o hmotné odpovědnosti bez sjednané doložky o společné hmotné odpovědnosti zařazeni na pracoviště s jinými takto odpovědnými zaměstnanci, neodpovídají za schodek vzniklý na společném pracovišti ve výši podílů vypočtených podle § 182 ZPr, ale odpovídají za vzniklý schodek pouze, je-li jim prokázáno, že převzali svěřené hotovosti, ceniny či zboží a na těchto individuálně převzatých hodnotách