Odpověď: Tento paragraf stanoví povinnost navrhovatele nahradit škodu nebo jinou újmu, která vznikla zajištěním důkazního prostředku, pokud zajištění zaniklo z důvodu nepodání žaloby nebo pokud žaloba ve věci samé nebyla úspěšná.
Pokud navrhovatel nepostupuje podle pokynů soudu (např. nepodá žalobu v určené lhůtě) nebo pokud jeho žaloba ve věci samé není pravomocně úspěšná, je povinen nahradit škodu či jinou újmu, která vznikla zajištěním důkazního prostředku.
Žalobu o náhradu této škody nebo újmy je nutné podat do šesti měsíců od zániku zajištění nebo od pravomocného rozhodnutí ve věci samé, jinak právo na náhradu zaniká a tuto lhůtu nelze prominout.
Příslušným soudem pro projednání této žaloby je ten, který nařídil zajištění důkazního prostředku.
Náhrada škody se primárně uspokojí z jistoty složené navrhovatelem; pokud jistota nepostačuje, povinnost navrhovatele uhradit zbytek škody trvá.