III.ÚS 1023/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1023/25 ze dne 16. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele A. Z., zastoupeného JUDr. Katarzynou Krzysztyniak, Ph.D., advokátkou, sídlem V Jámě 699/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 51/2025-2084 ze dne 24. února 2025, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. K. Z., nezletilých L. Z., Č. Z., A. Z. a V. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil jeho základní právo a základní právo nezletilých vedlejších účastníků (děti) zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, stejně jako právo dětí podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Rodiče (stěžovatel a vedlejší účastnice) vedou spor o změnu úpravy asymetrické střídavé péče o děti určené rozsudkem Krajského soudu v Praze z 1. prosince 2021. Stěžovatel (otec) opakovaně uvádí, že vedlejší účastnice (matka) pije. V průběhu řízení se proto již dožadoval napomenutí matky a stanovení dohledu. Okresní soud Praha-východ v řízení zadal zpracování znaleckých posudků. 3. Otec podal 4. listopadu 2024 návrh na nařízení předběžného opatření, kterým požadoval asistovaný styk matky s dětmi každou sudou neděli za přítomnosti jím určené osoby do doby meritorního rozhodnutí. Matka se měla 2. listopadu 2024 opít tak, že nebyla schopna péče o děti a ležela na chodbě bytu. Její stav zachytila na video jak Policie České republiky, tak současný manžel matky. 4. Okresní soud nařídil usnesením č. j. 30 P 160/2020-1855 ze dne 11. listopadu 2024 předběžné opatření ve znění, že děti se odevzdávají do péče otce a matka je povinna výlučnou péči otce o děti strpět (výrok I). Nařídil předběžné opatření, kterým upravil styk matky s dětmi každý týden jeden den v týdnu ve všední den minimálně v rozsahu dvou hodin a každou lichou sobotu a neděli v rozsahu minimálně tří hodin v termínech a rozsahu určeném Area Fausta pouze formou asistovaného styku za účasti pracovníka této organizace (výrok II). Předání a převzetí stanovil na specializovaném pracovišti Area Fausta s tím, že styk bude probíhat po dobu dle zvážení odborného pracovníka organizace (výrok III). Uložil rodičům povinnost Area Fausta kontaktovat (IV) a s organizací spolupracovat (výrok V). Otci stanovil povinnost službu hradit (výrok VI) a děti na styk připravit (výrok VII). Délku trvání předběžného opatření stanovil na tři měsíce od jeho vykonatelnosti (výrok VIII). Zamítl návrh otce na určení asistovaného styku za přítomnosti jím určené osoby do doby meritorního rozhodnutí o úpravě péče (výrok IX). 5. Okresní soud měl ze záznamů policie za osvědčené zásadní pochybnosti o schopnosti matky o děti pečovat. Stejně tak měl za osvědčené ze spisu, že problém matky s alkoholem je dlouhodobý (incidenty v roce 2020, 2023). K zařazení do léčby v adiktologické ambulanci nakonec nedošlo. Soud neuvěřil vysvětlení matky ani nepovažoval situaci za jednorázový exces. Shledal, že matka nezodpovědně ohrožuje zdraví a život dětí. Předběžné opatření má poskytnout soudu dostatek času k ověření aktuálního stavu matky, posouzení výchovných schopností, a poskytne čas matce si své osobní problémy vyřešit. 6. Proti výrokům I až VIII usnesení okresního soudu se odvolala jak matka, usnesení okresního soudu napadl odvoláním i kolizní opatrovník dětí (městská část Praha 9 - orgán sociálně-právní ochrany dětí). Oba navrhovali zrušení předběžného opatření (přesněji řečeno změnu vyhovujícího usnesení okresního soudu na zamítavé). 7. Krajský soud usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá. Uzavřel, že otec nesplnil podmínku pro nařízení předběžného opatření; neosvědčil tvrzené skutečnosti. Ani ze spisu takové skutečnosti nebyly zřejmé. Uvedl, že z podkladů od policie bylo zjištěno, že z matky byl silně cítit alkohol, děti byly po celou dobu v bytě s jejím manželem a odjely s otcem podle svého přání. OSPOD neshledal vážné nedostatky v péči matky. Minimalizaci péče matky není podle OSPOD v zájmu zdravého vývoje dětí. Z důkazů nelze osvědčit závislost matky na alkoholu v míře, jak ji popisuje otec. Není proto prokázána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů a není osvědčeno, že by děti byly jednáním matky ohroženy. 8. Stěžovatel namítá, že napadené usnesení nesplňuje požadavky na řádné odůvodnění, je formalistické a projevem svévole. Není zřejmé, proč krajský soud nepřihlédl k videonahrávce poskytnuté Policií České republiky, nezohlednil ji v rozhodnutí, tedy i proč nepovažoval jednání matky za ohrožující zdraví a život dětí. Stěžovatel má za to, že závislost matky na alkoholu lze ze spisu zjistit jednoznačně. Děti se kvůli nezodpovědnému jednání matky ocitly ve stavu ohrožujícím jejich život a zdraví, což bylo pro nařízení předběžného opatření podstatné. Zrušení nařízeného předběžného opatření tak vede k další nestabilitě života dětí. Konečně považuje právní názor k principu intencionální efektivity vyslovený ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 202/2016 ze dne 8. března 2017 za nesprávný a Ústavní soud by jej podle stěžovatele měl korigovat. Krajský soud tak měl přihlédnout i k dalším důkazům, které vyšly najevo. Dále stěžovatel namítá, že krajský soud popřel princip nejlepšího zájmu dětí a vůbec se jím v odůvodnění nezabýval. Stejně tak nezjistil názor dětí, především nejstarší dvanáctileté dcery. 9. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a přípustná; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou. 10. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. září 2014 (N 176/74 SbNU 529)]. 11. Se značnou mírou rezervovanosti Ústavní soud přistupuje k přezkumu zvláště u předběžných opatření a tato rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, přezkum soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ (čl. 2 odst. 2 Listiny), nevydal by je příslušný orgán (čl. 38 odst. 1 Listiny), nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny) [např. nález sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. listopadu 1999 (N 158/16 SbNU 171) či usnesení sp. zn. I. ÚS 389/23 ze dne 18. dubna 2023, sp. zn. IV. ÚS 3262/22 ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další). 12. Ústavní soud proto zasahuje pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě derogace takového rozhodnutí [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 3363/10 ze dne 13. července 2011 (N 131/62 SbNU 59)]. 13. K takovému zásahu do práv stěžovatele v souzené věci nedošlo. 14. Ústavní soud zjistil (z databáze infoSoud a telefonickým dotazem na krajský soud), že matce, respektive jejímu právnímu zástupci, bylo usnesení okresního soudu doručeno 12. listopadu 2024. Matka podala odvolání 27. listopadu 2024 a věc byla krajskému soudu předložena (spis odeslán) s odvoláním matky a kolizního opatrovníka až 13. února 2025 (krajský soud pak o nich rozhodl napadeným usnesením dne 24. února 2025). 15. V době, kdy rozhodoval krajský soud, respektive když okresní soud věc předkládal krajskému soudu, předběžné opatření nařízené usnesením, které krajský soud přezkoumával ve věci sp. zn. 101 Co 51/2025, již netrvalo. Jinak řečeno, okresním soudem dne 11. listopadu 2024 nařízené předběžné opatření trvalo po celou svou dobu. To, že pak krajský soud usn