19 CO 120/2022-72 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 22.603 Kč s úrokem z prodlení od 2.4.2019 do zaplacení se zamítá. II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 19.650 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, a aby požadované žalobě vyhověl, nebo aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu I. stupně vytýkal především to, že nedostatečně objasnil skutkový stav, když vyšel z jediného důkazu – svědecké výpovědi přítelkyně žalovaného ve spojení s účastnickou výpovědí žalovaného. On však navrhoval svědectví další osoby, obývající dům v předmětném období a též zástupce správce [právnická osoba] spol. s r.o. V odůvodnění rozsudku není dostatečně objasněno, proč soud tyto důkazy neprovedl, proč je shledal jako nepatřičné či nadbytečné. Tím podle jeho názoru došlo k porušení ústavní rovnosti účastníků civilního řízení, kdy byly provedeny důkazy navrhované žalovaným, avšak nikoli důkazy navrhované jím. Zástupce správce by tak mohl objasnit i vyúčtování, o němž soud v odůvodnění konstatuje, že„ z něj nelze určit, jaká část provedeného vyúčtování připadá na dobu do 31. 12. 2018, a proto nelze specifikovat ani případný dluh žalovaného“. K otázce důvodu, pro který žalovaný předmětný byt z nájmu opustil, konkrétně k výpadkům tepla, pak žalobce připustil, že k nim někdy došlo, avšak žalovaný neprokázal, že by tuto skutečnost oznamoval pronajímateli ani správci, a ačkoliv měl dům více nájemníků, nikdo z nich se na něj s tímto problémem neobrátil. Pokud docházelo k výpadkům tepla a teplé vody a v případě, že vady nebyly po nějakou dobu odstraněny, mohl žalovaný žádat slevu z nájemného, nebo mu to jako pronajímateli vytknout, což však neučinil. Až do svého rozhodnutí o„ odstoupení“ mu žalovaný nic nesdělil, nic nežádal, neupozorňoval na údajnou neobyvatelnost atd. Dále žalobce uvedl, že se o opuštění bytu a o odstoupení ze strany žalovaného po dlouhou dobu nedozvěděl, až po 1. 4. 2019, kdy uplynula doba nájmu, zjistil, že žalovaný poškodil předmět nájmu nad míru přiměřenou poměrům, což si vyžádalo následné nezbytné opravy v řádech desetitisíců, které byly alespoň částečně pokryty z přijaté jistoty. Uzavřel, že okamžité jednostranné ukončení nájemního vztahu žalovaným považuje za neplatné a svůj nárok za oprávněný. 3. Žalovaný v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. K námitkám žalobce uvedl, že pokud nebyli slyšeni svědci navrhovaní žalobcem, nebyla vyslechnuta ani svědkyně navrhovaná jím, tzn. že nemohlo dojít k žádnému porušení rovnosti práv účastníků. Kromě toho společnost [právnická osoba] byla se žalobcem ve smluvním vztahu a těžko lze očekávat, že by vypovídala v jeho neprospěch. Současně žalovaný upozornil, že soud nevyšel pouze z jediného důkazu, nýbrž měl k dispozici a prováděl dokazování i listinami, a to odstoupením od smlouvy s podacím lístkem a dodejkou a dále listinou označenou„ snaha o předání klíčů“, adresovanou žalobci rovněž s doložení podacího lístku. Zpochybňovat důkazní váhu přítelkyně žalovaného a žalovaného není namístě, jelikož soud I. stupně provedl jejich výslech v souladu s procesními pravidly odděleně a jednalo se o dvě v místě bydlící osoby, které se k zjišťované situaci mohly vyjádřit. Pokud se pak týká vyúčtování, tak připomněl, že nájem i paušální služby uhradil podle nájemní smlouvy až do 31. 12. 2018, takže mu nemohl vzniknout jakýkoliv nedoplatek na spotřebovaný službách, navíc placených paušálem. Dodnes žalobce nevrátil ani složenou kauci 5 000 Kč. Ačkoli pak žalobce připouští potíže s teplem, tyto bagatelizuje. Uvedl, že situaci kolem tepla, teplé vody i nadměrného počtu bydlících osob opakovaně hlásil telefonicky [anonymizováno], který zastupoval žalobce. Pokaždé, když byl v telefonu ujištěn o nápravě situace, tak tomu jednoduše věřil a neviděl důvod pro písemné výzvy. Navíc je cizincem a písemná komunikace v českém jazyce je pro něj obtížná. V listopadu 2018 byl nucen pro nevyhovující podmínky z nájmu odejít, a proto písemně odstoupil od nájemní smlouvy, kdy už nešlo věc řešit jinak než písemně. Žalobcova úvaha, že mohla být situace kolem tepla a teplé vody řešena slevou z nájemného, je za hranou zdravého uvažování. Konečně žalovaný vyloučil, že by v pronajatém prostoru způsobil jakékoliv škody. Byl to naopak žalobce, kdo se převzetí prostoru cíleně vyhýbal a on proto z důvodu překážky na straně pronajímatele musel klíče od předmětu nájmu poslat poštou. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 5. Soud I. stupně se zcela správně vypořádal se skutkovým stavem věci, provedl dokazování v potřebném rozsahu, ozřejmil, proč další dokazování považoval za nadbytečné a z provedeného dokazování dovodil zcela správné skutkové závěry. Na tyto skutkové závěry zcela přiléhavě aplikoval právo a s nastolenou materií se vyrovnal pečlivým a srozumitelným způsobem. Odvolací soud tak nemá nic, co by chtěl ke správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně dodat, změnit či naformulovat jinak. Z tohoto důvodu lze konstatovat, že na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně může odvolací soud plně odkázat. Odvolací soud se totiž naprosto shoduje s posouzením jak skutkového, tak právního stavu věci způsobem, jak tento provedl soud I. stupně. Důvodnou přitom není žádná z odvolacích námitek žalobce, žalobce ani nevyužil možnosti vyvrátit tvrzení žalovaného prezentovaná v odvolání, neboť se bez omluvy nedostavil k ústnímu jednání odvolacího soudu, který věc projednal i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Svým liknavým postojem jen dokreslil situaci, pokud se stejně liknavě choval i v průběhu kontaktů se žalovaným, kdy tento nebyl schopen mu ani vrátit klíče od pronajatého bytu, je nasnadě, že žádným způsobem neřešil ani závadnost dodávky tepla a teplé vody v bytě. U jednání odvolacího soudu zástupce žalovaného dokreslil skutkový stav ještě tvrzením, že až po několikeré návštěvě servisního technika, kdy tento sdělil, že topení již nelze opravit, pochopil žalovaný, že by v prostorách jinak zmrzl a byl nucen se z prostor, které bez problémů užíval 4 roky, nuceně vystěhovat. I způsob, jakým žalovaný nájemní poměr ukončil, jak tento soud I. stupně zhodnotil, je zapotřebí považovat za dostačující, adekvátní a jednoznačně výstižné, tudíž není pochyb o tom, že nájemní vztah účastníků skončil ke 31. 12. 2018 a jakékoliv nároky na platby za nájem či služby po tomto datu po žalovaném požaduje žalobce neoprávněně. Souhlasit lze i s náhledem soudu I. stupně na otázku vyúčtování za předmětné období, kdy skutečně nelze určit, jaká část z provedeného vyúčtování připadá na dobu do 31. 12. 2018 a z tohoto důvodu nelze ani specifikovat případný dluh žalovaného, vznikl-li nějaký. 6. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to nejen ve správném výroku ve věci samé, nýbrž i ve správném výroku nákladovém, kdy žalobce vznik nákladů řízení žalovanému zavinil, a proto byl soudem I. stupně správně povolán k jejich úhradě právnímu zástupci žalovaného, když soud I. stupně rozhodl o nákladech řízení správně jak co do základu, tak i co do výše; na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v bodě 19. postačí plně odkázat. 7. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní služby, spočívající v podání písemného vyjádření k odvolání a v účasti u odvolacího soudu dne 7. 12. 2022, zástupci žalovaného tak náleží odměna za 2 úkony právní služby v sazbě stanovené dle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2020 Kč za 1 úkon, kdy ke každému úkonu náleží ještě paušální náhrada 300 Kč dle § 13 odst. 3 stejné vyhlášky. Náklady řízení ve výši 4 640 Kč ještě musí být zvýšeny o 21 % DPH v částce 974 Kč, což v konečném součtu představuje 5 614 Kč, jejichž náhradou zavázal odvolací soud žalobce II. výrokem svého rozsudku.