19 CO 198/2021-66 — Krajský soud v Brně

1. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14.9.2021, č.j. 94 C 160/2021-36, bylo rozhodnuto takto: I. Žalovaný je povinen a) zdržet se jakéhokoliv zásahu způsobujícího přerušení, bránění nebo zamezení přívodu elektrické energie do bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo], zapsaného na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce]. b) obnovit přívod elektrické energie do bytové jednotky [číslo] vymezené v budově [adresa], která je součástí pozemku [parcelní číslo], zapsaného na [list vlastnictví], k.ú. [část obce], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce], a to do tří dnů právní moci usnesení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. 2. Proti výrokům I. a II. tohoto usnesení podal žalovaný odvolání s tím, že je skutečností, že k mimořádnému opatření, spočívajícímu v přerušení dodávky elektřiny do bytu [číslo] v k.ú. [část obce], musel on přistoupit za situace, kdy za tento byt nejsou řádně placeny zálohy na služby spojené s bydlením od měsíce března 2021, a to dle rozhodnutí spoluvlastníků, jenž 2/3 většinou rozhodli, jak o výši záloh, tak i o tom, že při prodlení s úhradou dvou po sobě následujících záloh na služby, spojené s užíváním bytu, bude uživatelům bytu poskytování přerušeno 20. dne druhého měsíce prodlení a k obnově dojde po vypořádání nedoplatků záloh. Uvedl, že on jako správce domu přijal dne 17.8.2021 opatření, kterým se přerušuje dodávka elektřiny do bytu [číslo] v k.ú. [část obce] dne 20.8.2021, pokud nebude uhrazena za tento byt stanovená záloha na náklady na služby ve stanovené výši 6 750 Kč, o čemž byli žalobce i uživatelka bytu informováni, včetně toho, že je ochoten o věci jednat, ale pro obnovení dodávky je nezbytné uhradit stanovenou měsíční zálohu 6 750 Kč a poté, co žalobce uhradil 6.9.2021 částky 1 500 Kč a 1 400 Kč, přijal žalovaný 7.9.2021 opatření, kterým se dočasně obnovuje dodávka do bytu [číslo] v k.ú. [část obce]. Konstatoval, že do předmětného bytu byla dodávka elektřiny přerušena pouze ve dnech 26.8. až 7.9.2021 a obnovena tak byla ještě před vydáním napadeného usnesení, žalobce se jako menšinový spoluvlastník snaží vnutit většinovým spoluvlastníkům své představy o rozúčtování záloh na služby rovným dílem, což je pro ně nepřijatelné, protože byty neužívají, bylo svým způsobem omezeno právo uživatelky bytu, ale jako svépomoc proti neplnění zákonné povinnosti platit řádně zálohy na služby a postup soudu fakticky nutí žalovaného poskytovat služby spojené s užíváním předmětného bytu na dluh a vymáhat je po uživatelce bytu. Navrhl, aby napadené usnesení bylo změněno a žaloba byla zamítnuta. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání není v principu důvodné (výrok III. nebyl odvoláním napaden), jen bylo nutné zohlednit, že k obnovení přívodu elektrické energie již došlo. S tím, co je v usnesení soudu I. stupně uvedeno, se odvolací soud plně ztotožňuje, a proto na odůvodnění napadeného usnesení také odkazuje, když usnesení je úplné, výstižné, přesvědčivé i věcně správné a rozhodnutí odpovídá informacím, které měl soud I. stupně (jenž měl na rozhodování jen 15 dnů) k datu svého rozhodnutí. Jak správně uvedl soud I. stupně, žalobce, jakožto rušený, je vlastníkem předmětné bytové jednotky a vykonává držbu vlastnického práva tím, že bytovou jednotku poskytuje k užívání 3. osobě – své dceři a vnučkám, které byt fakticky užívají a jsou tedy v postavení detentora, tj. osoby bez úmyslu držet věc pro sebe, čímž tak žalobce prokázal existenci poslední držby. V tomto řízení vedeném dle §§ 176 až 180 o. s. ř. (v návaznosti na § 1003 občanského zákoníku) jde jen o ochranu či obnovení posledního stavu držby, tj. poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu a tuto držbu žalobce žalovaný svévolně rušil tím, že odpojil bytovou jednotku od elektrické energie, čímž byt ztratil základní předpoklad pro to, aby mohl být užíván k účelu, k němuž je určen, tj. k bydlení, neboť v něm nebylo možné svítit, používat elektrické spotřebiče, vařit apod. Na podstatě věci nic nemění, že, jak se posléze upřesnilo, byla elektřina žalovaným přerušena od 26.8.2021 (nikoli tedy od 20.8.2021) do 7.9.2021, kdy žalovaný dodávku elektřiny do předmětného bytu obnovil (to soud I. stupně správně nemohl vzít za prokázané a vyjasnilo se to až v odvolacím řízení) a od té doby je dodávka elektřiny obnovena, ovšem i žalovaný samotný uvádí v odvolání, že dodávku elektřiny do bytu obnovil dočasně. V odvolání žalovaný v zásadě jen zopakoval obsah svého předchozího vyjádření, představujícího skutkový popis vztahů účastníků a toho, proč se on domníval, že je namístě elektřinu odpojit, což rovněž nemá vliv na závěr, že přerušením dodávky elektřiny do bytu v době od 26.8. do 7.9.2021 žalovaný držbu žalobce svémocně rušil. V tomto typu sporů, vzhledem k tomu, že bez elektřiny je předmětný byt obtížně obyvatelný, je nepřípadná i námitka žalovaného o rozhodnutí o odpojení elektřiny většinou hlasů spoluvlastníků, jak též správně a podrobně rozebral soud I. stupně. S ohledem na uvedené bylo usnesení soudu I. stupně ve výroku I. v části písm. a/ jako věcně správné potvrzeno dle § 219 o. s. ř. a v části písm. b/ bylo dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněno a v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta, neboť účastníci se posléze shodli, že po obnovení dodávky elektřiny do předmětného bytu 7.9.2021 již byla elektřina do bytu přiváděna, a to i k datu rozhodnutí odvolacího soudu. 3. Ve výroku II. o nákladech řízení bylo usnesení soudu I. stupně změněno dle § 224 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému žalobci nebyly náklady řízení přiznány ve správné výši. Ve věci se jednalo o žalobu na uložení povinnosti, jejíž předmět nelze ocenit, nikoli o žalobu určovací, takže u nákladů právního zastoupení bylo namístě vyjít z § 9 odst. 1 advokátního tarifu, kdy odměna činí 1 500 Kč za úkon v návaznosti na § 7 bod 4 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu. Při třech úkonech právní pomoci tak, jak je vymezil soud I. stupně, po 1 500 Kč, třech režijních paušálech po 300 Kč za tyto úkony dle § 13 advokátního tarifu, náhradě 21 % DPH ze součtu odměn a paušálů a náhradě soudního poplatku činí náklady žalobce částku 8 534 Kč, jenž mu také byla přiznána. 4. O nákladech řízení odvolacího rozhodoval odvolací soud dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal v odvolacím řízení úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů, vzniklých na právním zastoupení za 1 úkon (účast zástupce u odvolacího jednání) za 1 500 Kč dle § 7 bodu 4, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, k čemuž náleží 1 režijní paušál 300 Kč za tento úkon dle § 13 advokátního tarifu a náhrada 21 % DPH z částky 1 800 Kč, tj. částka 378 Kč. Lze jen doplnit, že odvolací soud vyšel z plného úspěchu žalobce ve věci, neboť i požadavek na obnovení přívodu elektrické energie do bytu byl k datu podání návrhu 6.9.2021 důvodný (přívod byl obnoven až 7.9.2021) a současně je zřejmé, že žalobce nemohl zpětvzetím žaloby v této části riskovat, že před rozhodnutím odvolacího soudu žalovaný dodávku zase přeruší, zvláště, když, jak ve vyjádření, tak i v odvolání žalovaný uvedl, že přijal opatření, kterým se dodávka elektřiny do bytu obnovuje dočasně.