5 C 119/2020-139 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně řízení v části nároku b) žaloby ve výši částky 10 093,56 Kč zastavil (I. výrok), uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 25 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částku 6 618,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (II. výrok), žalobu v části o zaplacení částky 25 683 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 105,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 274,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 501,93 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 901,93 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 27 % ročně z částky 28 501,93 Kč od [datum] do zaplacení, částky 25 694 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 572,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 153,58 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 528,54 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 910,10 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 27 % ročně z částky 25 528,54 Kč od [datum] do zaplacení zamítl (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok). 2. Žalovaná podala dne [datum] odvolání. V prvé řadě uvedla, že s výsledkem soudu plně souhlasí a uznává dlužnou částku. Namítala, že není schopna zaplatit celou částku jednorázově z důvodu tíživější finanční situace a navrhla, aby jí soud umožnil předmětnou částku splácet v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. 3. Dle obsahu citovaného podání tak odvolání směřuje pouze do lhůty splatnosti stanovené soudem prvního stupně ve II. výroku odvoláním napadeného rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci. 4. Žalobce se k podanému odvolaní vyjádřil tak, že žalovaná tvrzením o své tíživé finanční situaci nenavrhuje žádné důkazy a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. V případě, že by odvolací soud shledal odvolání žalované jako důvodné, žalobce byl ochoten souhlasit s úhradou dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách minimálně ve výši 1 500 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek při splatnosti první splátky k 25. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž rozhodnutí soudu nabude právní moci. Další splátky pak budou splatné vždy k 25. dni v měsíci. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, a z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil v napadených výrocích, a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání lze vyhovět. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným k soudu prvního stupně dne [datum], domáhal po žalované zaplacení částky 93 689 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o zápůjčkách [číslo] [číslo] jež první byla uzavřena dne [datum] a druhá dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalovaná své závazky řádně nesplácela, proto žalobce dluh zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Soud prvního stupně následně dne [datum] vydal ve věci elektronický platební rozkaz, kdy uložil žalované povinnost zaplatit dlužnou částku. Jelikož se nepodařilo doručit elektronický platební rozkaz do vlastních rukou, byl [datum] zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. Žalovaná přípisem ze dne [datum] soudu prvního stupně sdělila, že uznává dluh ve výši 93 689 Kč, kdy si peníze půjčila, ale nevrátila. Rovněž souhlasila se zákonným úrokem 8,05 %, nicméně nesouhlasila se smluvním úrokem 27 % ročně. Navrhla, aby jí bylo povoleno splácet dluh v měsíčních splátkách po 2 000 Kč z důvodu tíživé finanční situace a plánovaného porodu. Žalobce se k přípisu žalované vyjádřil dne [datum]. V prvé řadě uvedl, že žalovaná uznává dlužnou částku, a proto navrhuje soudu, aby vydal ve věci částečný rozsudek pro uznání co do částky 93 689 Kč. Dále uvedl, že žalovaná ke svým tvrzením o své tíživé situaci nenavrhuje žádné důkazy, splácení dlužné částky ve splátkách po 2 000 měsíčně je vzhledem k výši částky absolutně nepřiměřené a navrhl splátky ve výši minimálně 3 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud prvního stupně usnesením ze dne [datum] zamítl návrh žalobce na vydání částečného rozsudku pro uznání, jelikož dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro vydání, byť částečného rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal veškeré uplatněné nároky žalobce po právu a žalobě by tak nebylo možné vyhovět v celém rozsahu. Na jednání konaném bez účastníků dne [datum] byl vyhlášen v záhlaví označený rozsudek, v němž uložil soud žalované povinnost zaplatit celou dlužnou částku jednorázově. 7. Dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 8. Ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou a vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2661/2015). 9. V souladu s ustálenou soudní praxí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/65, uveřejněný pod číslem 67/1966 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále například rozsudek ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016) se zpravidla důvody pro rozhodnutí ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. odvíjejí od povahy projednávané věci, přiznaného nároku a osobních a majetkových poměrů účastníků. Vedle toho je soud současně povinen posoudit, zda případné zaplacení peněžitého plnění ve splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky a délku prodlení s placením dlužné částky neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele; uvedeným hlediskům totiž nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka (srov. výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 516/99 či sp. zn. 33 Cdo 2661/2015, dále jeho rozsudek ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1096/2011, nebo jeho usnesení ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3745/2015, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3610/2016, a ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1719/2017). 10. V projednávané věci účastníci již v řízení před soudem prvního stupně vyjádřili vůli, byť v odlišných částkách, plnit ve splátkách a takové plnění akceptovat. Protože soud prvního stupně možnost rozhodnout o splátkovém plnění nevyužil a pouze do této části jeho rozhodnutí směřují námitky žalované, odvolací soud vážil, zda jsou pro splátky splněny předpoklady. 11. Při úvaze o tom, zda lze akceptovat žádost žalované o úhradu přiznaného dluhu ve splátkách, odvolací soud přihlédl k výši dlužné částky, stáří dluhu, jakož i ekonomicky nerovnému postavení účastníků, především však ke skutečnosti, že žalobce projevil souhlas s úhradou dluhu ve splátkách, kdy sám již dříve navrhoval možnost a způsob splácení včetně výše splátek a nyní souhlasil s výší splátek navrženou žalovanou. Na tomto základě odvolací soud ve snaze umožnit reálnou úhradu všech závazků uložil žalované povinnost uhradit dluh ve splátkách po 1 500 Kč. 12. V návaznosti na výše uvedené proto odvolací soud změnil dle ustanovení § 220 o. s. ř. rozhodnutí soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto usnesení. 13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla s odvoláním do části II. výroku, kterým se ukládá lhůta k plnění, úspěšná, a proto by jí měla být přiznána náhrada nákladů řízení, žalované v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, proto rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.