49 Co 30/2024-179 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 20.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 24.000 Kč k rukám advokátky žalovaného , Jméno advokátky, (výrok II.).2. Soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení dosud nevyplacené odměny 20.000 Kč, která mu byla přiznána rozhodnutím bývalé ředitelky žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne , datum, . Žalovaný se uplatněnému nároku bránil, resp. v průběhu řízení se ustálil na tvrzení, že žalobci nárok na odměnu nepřísluší, neboť neprokázal, že by splnil jakýkoli mimořádný pracovní úkol, naopak se v průběhu trvání svého pracovního poměru u žalovaného dopouštěl hrubého pochybení v rámci porušování pracovněprávních předpisů, v důsledku kterých žalobci vznikla škoda, což bylo zjištěno kontrolou zřizovatele žalovaného. U žalobce je dle žalovaného dáno též podezření ze spáchání trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku, zpronevěry a neoprávněného užívání cizí věci s tím, že vše již bylo postoupeno Policii ČR, Krajskému ředitelství policie , právnická osoba, , Územní odbor , adresa, , oddělení hospodářské kriminality. Nadto žalovaný vyjádřil podezření, že předmětné rozhodnutí o odměně, která měla být kromě žalobce udělena dalším 20 lidem a žádnému z nich vyplacena nebyla, bylo vyhotoveno až zpětně poté, co , tituly před jménem, , jméno FO, již nebyla ředitelkou žalovaného, tj. po jejím odvolání z funkce, k němuž došlo , datum, .3. O žalobě soud I. stupně rozhodl poprvé rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 5 C 124/2022-99, který byl k odvolání žalovaného usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 49 Co 166/2022-122, zrušen a věc byla soudu I. stupně vrácena dalšímu řízení. V dalším řízení tak bylo na soudu I. stupně, aby se věcí zabýval z hledisek, vymezených ve zrušovacím usnesení, zejména pak aby napravil své pochybení při výslechu bývalé ředitelky žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , kterou nesprávně vyslechl jako svědka, ač byla slyšena k událostem, které se staly v době, kdy byla statutárním zástupcem žalovaného, a měla proto být vyslechnuta jako účastník řízení (srov. § 126a odst. 1 o. s. ř.). Dále bylo soudu I. stupně uloženo, aby objasnil otázku, za jaké konkrétní období byla odměna žalobci rozhodnutím bývalé ředitelky žalovaného ze dne , datum, přiznána, jelikož její vyřešení má přímou souvislost s otázkou, zda pro přiznání odměny byly splněny podmínky stanovené v § 134 zákoníku práce. Pokud by při objasňování výše uvedených otázek soud I. stupně dospěl k závěru, žalovaný do řízení dosud nevnesl dostatečná skutková tvrzení, z nichž by vyplývalo jeho tvrzení, že rozhodnutí o přiznání odměny bylo antedatováno, že nebyly dány důvody pro přiznání odměny, neboť žalobce v daném období nesplnil žádný mimořádný nebo zvláště významný pracovní úkol, a že tedy rozhodnutí o odměně je nicotným právním jednáním, neboť bývalá ředitelka žalovaného předmětným rozhodnutím o přiznání odměny žalobci chtěla zastřít skutečný důvod přiznání odměny, s nímž pracovněprávní předpisy možnost přiznání odměny žalobci nespojují, anebo že žalovaný ve vztahu ke svým skutkovým tvrzením dosud neoznačil relevantní důkazy, bylo soudu I. stupně uloženo postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzvat žalovaného ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní a poučit jej o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního.4. Soud I. stupně v dalším řízení poté, co mu bylo bývalou ředitelkou žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, sděleno, že byla ve věci již vyslechnuta jako svědek, na svou výpověď odkazuje a se svým účastnickým výslechem nesouhlasí, bez dalšího ve věci rozhodl napadeným rozsudkem tak, že žalobu znovu zamítl s tím, že vzhledem k nesouhlasu bývalé ředitelky žalovaného s účastnickou výpovědí, nebylo možno odstranit rozpor mezi jejím tvrzením jako svědkyně a textem tabulky o udělení odměn a nebylo možno blíže objasnit ani další okolnosti týkající se vyhotovení této tabulky.5. Při svém rozhodování tak soud I. stupně vyšel ze zjištění, že předmětná odměna byla žalobci přiznána za období 1-9/2021, nicméně z tabulky označené jako přehled odměn nelze splnění žádné z podmínek pro udělení odměny stanovené v § 134 zákoníku práce a v souladu s ním i v čl. 5.8 platového předpisu žalovaného zjistit, neboť v části přehledu odměn v tabulce označené jako „hodnocení, odůvodnění“ není tabulka u žádného ze zaměstnanců, tedy ani u žalobce, vyplněna, navíc rozhodnutí o přiznání odměny s předmětnou tabulkou nebylo předáno ekonomickému úseku, což potvrdila ve své svědecké výpovědi , jméno FO, , tehdejší vedoucí ekonomického úseku, která rovněž uvedla, že uvedené rozhodnutí nikdy ani neviděla. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žádné odměny vyplývající z rozhodnutí ze dne , datum, nebyly zaměstnancům žalovaného vyplaceny s tím, že soud I. stupně neměl důvod pochybovat o tom, že současnému řediteli žalovaného v rámci předání funkce bývalou ředitelkou , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , nebylo rozhodnutí obsahující tabulku s výpočtem odměn předáno a žalovaný se o jeho existenci dověděl až v souvislosti se soudním řízením. Na základě uvedených zjištění pak soud I. stupně uzavřel, že rozhodnutí bývalé ředitelky žalovaného ze dne , datum, o udělení odměn nebylo míněno z její strany jako vážné jednání a zjevně na základě předmětného rozhodnutí nemělo být postupováno u ostatních zaměstnanců žalovaného. Vzhledem ke všem shora uvedeným zjištěním proto soud I. stupně dovodil, že rozhodnutí bývalé ředitelky žalovaného o přiznání odměn ze dne , datum, nerespektovalo žádnou z podmínek jeho platnosti vyplývajících ze zákoníku práce i vnitřního platového předpisu žalovaného, a jedná se proto o nicotné právní jednání. Za situace, kdy žádný jiný titul pro vyplacení sporné částky nebyl žalobcem tvrzen ani soudem zjištěn v rámci dokazování, soudem I. stupně žalobu opírající se o nicotné právní jednání ve věci samé zamítl. O nákladech řízení bylo s ohledem na jeho výsledek rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který se zamítnutím žaloby nesouhlasil. Soudu I. stupně vytkl, že nesplnil pokyny odvolacího soudu vyslovené v jeho kasačním rozhodnutí, a že svůj závěr o nedůvodnosti žaloby založil na spekulativních závěrech popsaných v odstavci 9 odůvodnění napadeného rozsudku, tedy na závěrech, které nemají oporu v provedeném dokazování. Zcela pak pominul skutečnosti uvedené ředitelkou žalovaného v její prvotní výpovědi u soudu a namísto toho, aby se řádně zabýval otázkou udělení odměny žalovanému, zabýval se odměnou ostatních zaměstnanců žalovaného, ač toto bylo ve vztahu k předmětu řízení irelevantní. Soudu I. stupně žalobce v odvolání vytkl i to, že fabuloval o tom, že se žalovaný o udělení předmětné odměny dozvěděl až v souvislosti se soudním řízením, přestože z předložených listin vyplývá, že současný ředitel žalovaného o udělení odměny musel vědět, kdy ji „zrušil“ a akt, jímž tehdejší ředitelka žalovanému odměnu udělila, označil za nicotný. S ohledem na uvedené skutečnosti žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhoví.7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, v průběhu odvolacího řízení však setrval na tvrzeních, které na svou obranu v průběhu řízení uplatnil.8. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a z důvodů podřaditelných pod § 205 odst. 2 písm. c/ o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a po doplnění dokazování korespondencí zástupců účastníků ze dne , datum, a , datum, , zápisem o pohovoru ředitele žalovaného se žalobcem ze dne , datum, a výslechem bývalé ředitelky žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.9. Vzhledem k tomu, že žalobce učinil předmětem řízení nárok na vyplacení odměny, přiznané mu rozhodnutím žalovaného o jejím přiznání ze dne , datum, , je třeba věc i v dnešní době posoudit podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákoník práce“) a podle zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).10. Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.11. Podle § 109 zákoníku práce plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu z