49 Co 212/2024-397 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby, jíž se žalobkyně domáhala určení, že výpověď, kterou jí dal žalovaný dne , datum, , je neoprávněná (výrok I.) a žalobkyni byla uložena povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 2 100 Kč (výrok II).2. Soud takto rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že žalobkyně užívala jako nájemce byt č. , číslo, na , adresa, na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, . Při opravě zárubní dveří prováděných žalobkyní došlo dne , datum, ke zborcení části příčky. Na základě objednávky žalobkyně byl dne , datum, zpracován statický posudek, dle kterého bylo doporučeno zbylou část zborcené příčky odstranit. Rovněž bylo doporučeno odstranit provázanou příčku v rohu pokoje. Ve dnech 2. - , datum, provedla žalobkyně bourací a sanační práce, o čemž žalovaného neinformovala. Dne , datum, bylo provedeno žalovaným místní šetření v bytě č. 15, při němž bylo zjištěno, že byla odstraněna příčka mezi kuchyní a pokojem a v rohu pokoje u tzv. spíže. Dne , datum, byla žalobkyni doručena výpověď z nájmu bytu. Důvodem výpovědi dle § 2288 odst. 1 písm. a/ zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) bylo hrubé porušení povinností žalobkyně vyplývajících z nájemní smlouvy tím, že žalobkyně vybourala (odstranila) stěny (příčky) mezi kuchyní a pokojem a příčku v rohu pokoje (u tzv. komory) a to bez souhlasu pronajímatele.3. Při právním hodnocení věci vyšel soud I. stupně z § 3074, § 2286 odst. 1, § 2288 odst. 1 písm. a/, § 2288 odst. 3, § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalobkyní podaná žaloba je žalobou o přezkum oprávněnosti výpovědi dle § 2290 o. z. Soud I. stupně neshledal neurčitost výpovědi v označení příčky, která byla zbourána, neboť rozdílné označení místností, mezi nimiž se příčka nacházela, vyplývalo z rozdílného pojmenování místností v evidenčním listu pro výpočet nájmu pro byt č. , číslo, a způsobu, jakým místnosti užívala a označovala žalobkyně, přičemž soud dospěl k závěru, že účastníkům bylo zřejmé, kde se zbouraná příčka nachází. V případě zbourání příčky „v rohu pokoje“ soud dospěl k závěru, že i zde bylo účastníkům zřejmé, o jakou příčku se jednalo, přičemž jiná příčka v rohu pokoje se v bytě nenachází. Ve vztahu k oprávněnosti výpovědního důvodu dospěl k závěru, že žalobkyně odstranila dvě příčky v bytě, aniž by o tom, alespoň dodatečně, informovala žalovaného jako pronajímatele. Přestože byla schopná zajistit v období od , datum, (zborcení příčky) do , datum, (místní šetření žalovaného) zpracování statického posudku, uzavření smlouvy o provedení prací k odstranění příčky, provedení prací spočívajících v sanaci zborcené příčky a ve zbourání příčky, neinformovala o této skutečnosti žalovaného. Obranu žalobkyně, že přístup žalovaného ve schvalování jejích předchozích žádostí o provedení oprav či rekonstrukcí byl liknavý, neshledal soud I. stupně za důvodnou, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně zaměňuje svoji informační povinnost se schvalovacím procesem pro provádění oprav a rekonstrukcí bytu. Z tohoto pohledu nepovažoval soud I. stupně za podstatné, zda došlo ke zborcení příček pro jejich špatný technický stav či z jiného důvodu nebo zda statický posudek doporučil zbourání příček a žalobkyně neměla jiného východiska. Soud se neztotožnil ani s obranou žalobkyně, že zbouráním příček nedošlo ke změně dispozice bytu a velikosti podlahové plochy, neboť pro posouzení oprávněnosti výpovědi nebyla tato skutečnost podstatná, nebyla totiž výpovědním důvodem. Stejně tak považoval za nepodstatnou obranu, že jednáním žalobkyně došlo ke zhodnocení bytu a žádná škoda žalovanému nevznikla. Jednání žalobkyně při soužití v domě shledal soud I. stupně z pohledu hodnocení oprávněnosti výpovědi z nájmu žalobkyně za nepodstatné. Rovněž jako nepodstatné hodnotil předchozí opravy, úpravy či rekonstrukce bytu č. , číslo, . Pro rozhodnutí ve věci neshledal soud I. stupně důvodným tvrzení žalobkyně o tom, že shodná příčka byla vybourána i v bytě Kláry Freitegové a její odstranění bylo dodatečně odsouhlaseno. Soud shledal výpověď z nájmu danou žalobkyni žalovaným za oprávněnou. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení.4. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud založil oprávněnost výpovědi z nájmu bytu na důvodu, který žalovaný ve své výpovědi vůbec neuvedl. Soud dovodil porušení informační povinnosti žalobkyně z toho, že neoznámila pronajímateli zborcení příčky v bytě. Takový výpovědní důvod však ve výpovědi absentuje, a soud jej tak nemohl z vlastní iniciativy nahrazovat či doplňovat. Rozhodnutí soudu proto spočívá na nesprávném skutkovém i právním posouzení. Dále uvedla, že soud mylně vyhodnotil skutkový stav, když dospěl k závěru, že odstranila dvě příčky bytu. Ve skutečnosti žalobkyně pouze instalovala chybějící zárubně, které ve dveřním otvoru absentovaly, přičemž při této běžné údržbě došlo ke zborcení již staticky narušených příček. Na základě doporučení statika poté pouze odstranila jejich zbytky, aby předešla dalším škodám. Nešlo tedy o svévolné bourání příček, jak tvrdil pronajímatel, ale o nezbytný zásah vyvolaný havarijním stavem, který navíc vznikl v důsledku zanedbané údržby ze strany pronajímatele. Z dokazování je podle žalobkyně zřejmé, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že příčky se zbortily samy, a následné odstranění pouze jejich torza nelze považovat za odstranění příček ve smyslu výpovědního důvodu. , adresa, toho soud nesprávně převzal argumentaci žalovaného a doplnil ji o vlastní konstrukci porušení informační povinnosti, kterou však žalovaný nikdy jako důvod výpovědi neuplatnil. Žalobkyně dále namítla, že soud neprovedl podstatné důkazy, zejména ty, které dokládají neutěšený stav bytu a domu, a především důkazy o tom, že jinému nájemci – Kláře Freitagové – pronajímatel dodatečně povolil odstranění totožné příčky, aniž by vůči ní jakkoli postupoval sankčně. Tento rozdílný přístup podle žalobkyně ukazuje, že samotné odstranění příčky pronajímatel běžně považuje za akceptovatelné, a proto nemůže být u žalobkyně bez dalšího důvodem k výpovědi. Nepřijetí těchto důkazů vedlo k vadnému závěru, že žalobkyně se dopustila natolik závažného porušení povinností, že bylo na místě nájem ukončit. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že žalovaný se vůči ní choval zaujatě a zjevně usiloval o její „odstranění“ z bytového domu na základě stížností jiných nájemců. Výpovědní důvod týkající se údajného odstranění příček byl podle ní pouze zástupný, přičemž skutečným motivem žalovaného bylo řešit sousedské konflikty na její úkor. To podporují i důkazy, které k tomuto účelu sám žalovaný označil, avšak soud prvního stupně je neprovedl. Žalobkyně dále doplnila, že výpověď je neurčitá, neboť příčky, jejichž vybourání je žalobkyni vytýkáno, jsou ve výpovědi nesprávně označeny. Dále namítla, že soud nezohlednil, že provedenými úpravami zvýšila hodnotu bytu, k bytu se chová jako vlastník, zvelebuje ho. Nadto příčky, které byly vybourány, nepožadoval žalovaný obnovit, jejich existence tak není pro něj důležitá. Tyto příčky navíc absentují minimálně v polovině bytů v bytovém domě na , adresa, . Žalobkyně proto navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení, případně jeho změnu ve svůj prospěch.5. Žalovaný v reakci na odvolání žalobkyně považoval rozsudek soudu I. stupně za správný. Soud I. stupně řádně zjistil důvod výpovědi i její oprávněnost. Žalovaný měl za to, že se soud rovněž řádně vypořádal s označením sporných příček v bytě, dostatečně popsal, co bylo předmětem stavební činnosti. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyně nebyla oprávněna v bytě bourat nejen žádné příčky, ale nebyla oprávněna bourat ani zárubně. Pokud tak při této nedovolené činnosti došlo ke zborcení části příčky, bylo to právě v důsledku jejího jednání. Soud I. stupně podle něj správně odkázal na porušení informační povinnosti žalobkyně. Dále žalovaný uvedl, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně stavební činnost v bytě prováděla bez odborné firmy, bez statického posudku a její činnost tak mohla vést k závažnějším následkům. Odmítl tvrzení žalobkyně o diskriminaci. Ve vztahu k absentující příčce u paní , jméno FO, uvedl, že v jejím případě se jednalo o zcela jinou situaci. V případě žalobkyně se navíc jednalo o opakované porušování povinnosti, kdy se žalovaný dlouhou dobu snažil jednání žalobkyně tolerovat. Žalovaný proto navrhl potvrdit rozsudek soudu I. stupně.6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobkyně (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a ze způsobilých odvolacích důvodů, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části a v tomto rozsahu i řízení předcházející jeho vydání (§ 206 odst.