49 Co 241/2024-97 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.396,17 Kč s příslušenstvím, částku 4.851,85 Kč s příslušenstvím, částku 7.743 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítnuta žaloba o zaplacení částky 500 Kč s příslušenstvím, částky 100 Kč, částky 22.400 Kč, částky 300 Kč s příslušenstvím a částky 18.400 Kč (výrok II.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Soud I. stupně vzal po provedeném dokazování za prokázané, že žalobce uzavřel dne , datum, se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky plynu a smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny se sjednaným odběrným místem , adresa, , , adresa, . Obě smlouvy byly koncipovány tak, že strana označená jako 2/2, byla popsána větším písmem a byli na ní identifikováni účastníci, adresa pro doručování, platební podmínky a smluvní a technické podmínky, tj. o jaký odběr s jedná, jaká produktová řada byla sjednán, v jakém odběrném místě a od kdy bude dodávka uskutečňována. Na této straně byla i kolonka pro podpis zákazníka. Obě smlouvy byly smlouvami formulářovými. “První strana smlouvy“, vizuálně působila spíše jako smluvní podmínky a nelogicky předcházela konkrétním údajům o účastnících smlouvy, místě spotřeby apod., byla psaná velmi malým písmem, nebyly do ní uváděny žádné údaje za součinnosti zákazníka. Nazíráno pohledem průměrného spotřebitele vzbuzovala dojem, že se nejedná o první stranu smlouvy, ale o ujednání technického, nedůležitého charakteru, když všechny podstatné náležitosti smlouvy byly uvedeny v části psané větším písmem. Tato strana vzbuzovala dojem, že jsou v ní uvedeny údaje, kterým není potřeba věnovat zvýšenou pozornost. Že se jedná o první stranu bylo lehce přehlédnutelné, neboť obě strany byly nadepsány jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (plynu). Ujednání o smluvní pokutě bylo zahrnuto do jednolitého odstavce s minimálním odlišením textu. Zákazník tak není nikterak upozorněn na to, že tento závazek nad rámec závazku plynoucího ze smlouvy o sdružených dodávkách energií na sebe přebírá. Přitom cenovým podmínkám věnoval žalobce samostatný oddíl. Přehledně nebyla informace o smluvní pokutě zakotvena ani v Informaci pro zákazníka k návrhu smlouvy/dodatku. I samotná informace byla psána velmi malým písmem, hustým řádkováním. Dle soudu I. stupně by bylo logické očekávat případná ujednání o smluvní pokutě v logice struktury Informace koncipované dodavatelem v části nazvané Cenové podmínky, popř. v části smluvní povinnosti zákazníka. Celá první strana smlouvy byla koncipována mnohem méně přehledně než druhá strana smlouvy, obsahující rovněž údaje o zákazníkovi. Na základě těchto smluv žalobce vyúčtoval žalovanému odebraný plyn za období od , datum, do , datum, v rozsahu 125,63 m3 v částce 4 851,88 Kč, součástí faktury byla smluvní pokuta ve výši 500 Kč za prodlení se zaplacením záloh. Žalobce dále vyúčtoval žalovanému spotřebovanou elektřinu za období od , datum, do , datum, částkou 7 943,40 Kč představující cenu za odebranou elektřinu a související služby za 1,21900 MWh a 300 Kč smluvní pokutu za prodlení se zaplacením záloh z předchozí faktury.3. Při právním hodnocení věci vyšel soud I. stupně z § 50 odst. 2, § 72 odst. 2 zákona č. 458/200 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), § 1811 odst. 1, § 1815, § 1813, § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně částek, jež představují vyúčtovanou cenu energií a souvisejících služeb včetně příslušenství. V části, v níž žalobce požadoval zaplacení smluvních pokutu, dospěl soud k závěru, že tato ujednání jsou neplatná dle § 588 o. z., neboť odporují zákonu a zjevně narušují veřejný pořádek, když žalovaný má postavení spotřebitele a žalobce vystupoval jako podnikatel. Jeho sdělení vůči spotřebiteli nebyla dána jasně a srozumitelně. Ujednání o smluvní pokutě bylo uvedeno v textu zcela účelově tak, že jej šlo lehce přehlédnout, v části navozující dojem, že jde o nedůležitá ujednání technického rázu, psaná nepřehledně, drobným písmem, hustým řádkováním, s dlouhými odstavci. Z pohledu informování spotřebitele o smluvní pokutě je přitom třeba hodnotit i způsob, jak je mu tato informace předestřena.4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), žádnému z účastníků právo na náhradu nepřiznal, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.5. Proti výrokům II. a III. podal odvolání žalobce. Namítl, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Smlouvy o sdružených službách dodávky plynu a elektřiny byly uzavřeny na dobu určitou – smlouva o dodávce plynu na dobu 36 měsíců a smlouva o dodávce elektřiny na dobu 30 měsíců. V každé ze smluv byla výslovně obsažena část nazvaná „SMLUVNÍ SANKCE“, ve které se žalovaný jako zákazník zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 800 Kč za každý měsíc zbývající do konce trvání smlouvy, pokud z jeho strany či v důsledku jeho porušení povinností dojde k předčasnému ukončení smlouvy. Tyto pokuty plní funkci náhrady škody, která dodavateli vzniká při předčasném ukončení smluv uzavřených na dobu určitou, zejména v důsledku změn velkoobchodních cen energií, měnového rizika či marných akvizičních a administrativních nákladů. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s platbou delší než deset dní. Zjištění soudu prvního stupně o tom, že všechny podstatné náležitosti smlouvy se nacházejí na její druhé straně a žalovaný proto mohl ujednání na straně první považovat za technická a nepodstatná, odporuje provedeným důkazům. Jak je ze smlouvy o sdružených službách dodávky zřejmé, na její druhé straně, jež má být dle závěrů soudu prvního stupně kompletní smlouvou, se nenachází žádný vzájemný závazek. Právě na první straně smlouvy, kterou soud prvního stupně označuje za jakési skryté obchodní podmínky, se nachází samotný předmět smlouvy a další podstatné náležitosti smlouvy jako je její trvání, ujednání o ceně a další. První strana smlouvy tedy nepředstavuje jen formálně označené „obchodní podmínky“. Ujednání proměnná, obsažená na straně druhé straně smlouvy, nelze od zbytku smlouvy oddělit a neobsahují podstatné a povinné náležitosti dle energetického zákona. Proto první strana tvoří integrální součást smlouvy. Obě strany jsou provázány textovými odkazy. Žalobce uvedl, že smlouvy uzavřené mezi ním a žalovaným jsou smlouvami adhezními, o jejich obsahu se nevyjednává. Nicméně ujednání o smluvní pokutě jsou součástí hlavního smluvního dokumentu, nikoli obchodních podmínek či příloh, nacházejí se v oddíle „SMLUVNÍ SANKCE“, který je zřetelně označen hůlkovým písmem, a jsou formulována ve spisovném českém jazyce. Jsou přehledná, čitelná, psaná stejným písmem jako zbytek smlouvy a nevybočují směrem k horší čitelnosti. Text není komplikován dvěma jazykovými verzemi ve sloupcích vedle sebe. Smlouva je přehledně strukturovaná, má rozsah jednoho listu o dvou stranách a její obsah je pro spotřebitele srozumitelný. Nelze tak přičítat žalobci snahu ujednání o smluvní pokutě v textu skrývat. V části označené jako „Prohlášení zákazníka“ žalovaný výslovně potvrdil, že uzavřením smlouvy získává výhodu v podobě garance neměnné ceny energií po sjednanou dobu, a současně bere na vědomí, že v případě porušení smluvních povinností bude povinen zaplatit sjednanou smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí. Současně byl poučen, jaké činnosti je žalobce nucen konat v souvislosti se smlouvou uzavíranou na dobu určitou. Rovněž byl poučen, jaké škody žalobci vznikají v důsledku ukončení smlouvy před sjednaným datem. Žalovaný však své povinnosti opakovaně neplnil, v důsledku čehož došlo k ukončení dodávky plynu dne , datum, a elektřiny dne , datum, . Žalobce dále uvedl, že spotřebitel měl možnost se s obsahem smlouvy seznámit nejen při podpisu, ale i předem, jelikož smluvní formuláře jsou veřejně dostupné na webových stránkách žalobce, jak to vyžaduje § 11a odst. , právnická osoba, zákona. Podle žalobce jsou ujednání o smluvních pokutách dostatečně jasná a srozumitelná, neboť vymezují jak okolnosti, za nichž vzniká povinnost pokutu zaplatit, tak její výši. Odkázal na zásadu legitimního očekávání podle § 4 o. z., podle níž může každý účastník právního styku důvodně předpokládat, že jedná s osobou vybavenou průměrnou rozumovou schopností a jednající s běžnou péčí a opatrností. Pokud spotřebitel něčemu ve smlouvě nerozuměl, měl by své neporozumění rozpoznat a před uzavřením smlouvy si vyžádat odborné vysvětlení. Ochrana spotřebitele nemůže nahrazovat základní povinnost každého číst text smlouvy, kterou podepisuje. Odkazy na dřívější judikaturu Krajského soudu v Brně nepovažoval žalobce za přiléhavé, neboť se týkal