49 Co 271/2024-177 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla žalovaná zavázána k povinnosti do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit byt č. , číslo, o velikosti dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se v , číslo, podlaží stavby čp. , číslo, objekt k bydlení, v obci , adresa, , části obce , adresa, , jež je součástí pozemku parc. č. , číslo, vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (výrok I.) a do 2 měsíců od právní moci rozsudku zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3.700 Kč k rukám zástupce žalobce , Jméno žalobce, (výrok II.); České republice nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok III.).2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal vyklizení žalované z bytu v žalobě specifikovaného na základě tvrzení, že nájemní vztah žalované byl z důvodu zvlášť závažného porušení povinností spočívajícího v neplacení nájemného a záloh za služby (dále jen „nájemné“) za měsíce 10-12/2020 ukončen výpovědí žalobce ze dne , datum, , doručené žalované , datum, , a že žalovaná předmětný byt nevyklidila přesto, že k tomu byla žalobcem vyzvána.3. Žalovaná se vyklizení z bytu bránila tvrzením, že nájem nezaplatila proto, že v době pandemie ztratila možnost brigády, kterou si přivydělávala, a proto neměla z čeho nájem platit. Kromě toho byla žalovaná přesvědčena, že výpověď z bytu je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, který spatřovala jednak ve skutečnosti, že jí žalobce nepovolil splácet dluh na nájemném ve splátkách a přistoupil k výpovědi z nájmu bytu za situace, kdy je žalovaná vyššího věku, léčí se s cukrovkou a vysokým tlakem, je nemajetná s příjmem, který je tvořen pouze důchodovými dávkami. Současně popírala, že by v domě porušovala dobré mravy způsobem, který začal v řízení tvrdit žalobce.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, na která na tomto místě odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na základě uvedený zjištění pak vzal soud I. stupně za prokázáno, že na základě nájemní smlouvy ze dne , datum, svědčilo žalované k předmětnému bytu právo nájmu bytu (§ 2201 an., § 2235 an. zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o. z.), sjednané na dobu neurčitou, že žalobce ponechal výši nájmu nezměněnou od započetí nájmu po dobu osmi let, že žalované vznikl na nájemném dluh za měsíce 10-12/2020, který žalovaná i přes výzvy žalobce ze dne , datum, a , datum, (výzvy doručeny žalované , datum, . a , datum, ), který žalované poskytl časový prostor více než dvou měsíců k úhradě dluhu, nájemné neuhradila. Tím vznikl výpovědní důvod dle § 2991 o. z., který žalobce realizoval výpovědí z nájmu z , datum, , která byla žalované doručována poštou, zásilka byla uložena u doručující pošty od , datum, a žalovanou nebyla vyzvednuta. Jde-li o namítanou neplatnost předmětné výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy, soud I. stupně tuto neshledal jako důvodnou s tím, že v době, kdy byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužného nájemného, pobírala starobní i vdovský důvod, přičemž nájemné z bytu bylo nezměněné od roku 2013 a bylo hluboce pod tržním nájemným (85 Kč za metr čtvereční). Žalovaná tak – bez ohledu na jí tvrzené ukončení brigády, z níž měla mít další finanční prostředky – měla nepochybně finance na to, aby provedla každý měsíc, byť i částečnou, úhradu nájemného. Žalovaná v řízení ostatně netvrdila ani neprokazovala takový nedostatek finančních prostředků, který by jí bránil částečné úhrady realizovat (o tom, že žalovaná se nenacházela v tíživé finanční situaci, svědčí i skutečnost, že nepobírala a nepobírá sociální dávky). O rozporu s dobrými mravy pak nesvědčí dle soudu I. stupně ani skutečnost, že žalobce žalované neumožnil zaplacení dlužného nájemného ve splátkách když žalované nic nebránilo v tom, aby úhradu dluhu ve splátkách realizovala i bez splátkového kalendáře, což však neučinila, a dluh uhradila teprve pět měsíců po doručení výpovědi z nájmu (konkrétně , datum, ) - splátkový kalendář není nutnou podmínkou pro úhradu dluhu ve splátkách, a není ani nárokovým titulem, na který by měla žalovaná bez dalšího právo. Za situace, kdy byly popsány opakované stížnosti ostatních nájemců v domě na chování žalované a jejího syna, je přístup žalobce k žádosti žalované o splátkový kalendář zcela pochopitelný. Současně soud I. stupně uzavřel, že žalovaná není znevýhodněnou osobou, a to ani z hlediska svého zdravotního stavu, ani z hlediska svých majetkových poměrů. Pouhý věk nemůže být bez dalšího důvodem k neplnění povinností nájemce, zvláště za situace, kdy žalovaná měla možnost užívat byt za částku, která ani zdaleka nedosahovala výše tržního nájemného. Žalovaná této možnosti zneužívala, a to nejen svým nevhodným chováním, ale i umožněním takového nevhodného chování jiným osobám, což ve výsledku vedlo k opakovaným stížnostem ostatních nájemců bytů, a nejméně v jednom případě dokonce k ukončení nájmu ze strany nájemkyně bytu. Žalovaná navíc po dobu tří měsíců nehradila nájemné z bytu, přičemž z dokazování nevyplynulo, že by se v dané době nacházela v natolik tíživé finanční situaci, že by neměla možnost, navíc v žalobcem poskytnuté dvouměsíční lhůtě, provést, byť částečnou, úhradu dluhu. Žalovaná v té době nepobírala sociální dávky, měla starobní i vdovský důchod, a z těchto zdrojů měla hradit netypicky nízké nájemné, což neučinila, a to ani zčásti. Pokud žalobce za dané situace vypověděl žalované nájemní smlouvu z důvodu neplacení nájemného, nelze takový postup považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud I. stupně žalobě na vyklizení bytu vyhověl a o nákladech řízení rozhodl podle jeho výsledku za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na majetkové poměry žalované tak, jak byly v řízení zjištěny za použití § 150 o. s. ř. v řízení spěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu jejich jedné poloviny odepřel.5. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná, která s povinností byt vyklidit nesouhlasila s tím, že po celou dobu řízení namítala neplatnost výpovědi z nájmu bytu, a to z důvodu nesprávného poučení o lhůtě, v níž je možno u soudu podat žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi. V předmětné výpovědi je totiž výslovně uvedeno pouze, že proti této výpovědi můžete do 60 dnů od jejího doručení podat žalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu. Zákonná úprava ale uvádí odlišnou lhůtu pro podání výpovědi, a to lhůtu 2 měsíců. Z důvodu pravidel počítání lhůt pak žalovaná považuje toto poučení za relevantní. Tímto argumentem se soud I. stupně v řízení nezabýval a nepřihlédl tak k žalovanou tvrzeným skutečnostem. Druhým důvodem, pro který žalovaná považuje výpověď z nájmu bytu v projednávané věci za neplatnou je její rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z. , adresa, mravy a nemožnost podat výpověď je dle žalované dána z důvodu covidové doby, kdy také žalované vznikly zvýšené náklady na zdravotní prostředky, přišla o brigádu (nechali si jen kmenové zaměstnance), je vdova, staršího věku, nevlastní žádný majetek, má nízký příjem a je zatížena exekucí, přesto dluh na nájemném žalobci zcela doplatila, i když si musela na jeho doplacení půjčit. Dále žalovaná stejně jako v průběhu řízení před soudem I. stupně v odvolání zopakovala, že se snažila vyjednat s žalobcem splátkový kalendář, ale při tomto jednání došlo vůči ní ze strany žalobce k nerovnému zacházení. V krizové covidové době žalobce s jinými nájemci podepisoval dohody o splátkovém kalendáři, avšak se žalovanou nikdo nechtěl ani jednat, a to bez jakéhokoli vysvětlení. Tvrzení žalobce o závadném chování se poprvé „dozvěděla“ až v průběhu tohoto řízení, odmítá ho a považuje za nepravdivé. na tomto soudním jednání a tvrzení odmítá a nepovažuje ho za pravdivé. Má za to, že při posuzování rozpornosti předmětné výpovědi z nájmu bytu s dobrými mravy soud I. stupně dostatečně nezohlednil všechny relevantní skutečnosti, které dle žalované hovoří ve prospěch zachování stávajícího stavu a nezasahování do jejích práv jako nájemce. Žalovaná rovněž upozornila na skutečnost, že pokud soud I. stupně při posuzování rozporu předmětné výpovědi s dobrými mravy vyšel z výpovědi svědkyně , jméno FO, , zaměstnankyně žalobce, která nevycházela z vlastních poznatků nýbrž z tvrzení jiné nájemnice v daném domě, tato svědkyně sice vypověděla, že k nějakému závadovému chování mělo v minulosti dojít ze strany syna žalované (ten se dle žalované v jejím bytě už několik let nezdržuje), chování syna žalované však nelze přikládat k tíži žalované samotné, která se v domě závadově nechovala (i výsledek domovní prohlídky u ní provedené policií dopadla v její prospěch). Rozpor výpovědi s dobrými mravy nelze posuzovat optikou událostí, kterých se někdo jiný dopustil někdy v minulosti. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu na vyklizení bytu jako nedůvodnou zamítne.Žalobce ve svém vyjádření označil odvolání za neopodstatněné a nedůvodné a navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrzen, neboť skutkový stav věci byl zjištěn naprost