54 Co 258/2025-134 — Krajský soud v Brně

1. Soud prvního stupně usnesením nařídil k uspokojení pohledávky zástavní věřitelky vzniklé ze smlouvy o hypotečním úvěru ze dne , datum, , reg. č. , číslo, (dále též jen „úvěrová smlouva“), uzavřené s , tituly před jménem, , jméno FO, , narozeným , datum, , a , tituly před jménem, , jméno FO, , narozeným , datum, , jako dlužníky (dále též jen „obligační dlužníci“) ve výši 14 414 993,60 Kč, s úrokem ve výši 145 493,59 Kč, s úrokem ve výši 3,99 % ročně z částky 14 560 487,19 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 039,63 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 414 993,60 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a s poplatkem ve výši 900 Kč (to vše dále též jen „pohledávka“ nebo „zajištěná pohledávka“), soudní prodej zástavy ve vlastnictví (společném jmění manželů) zástavních dlužníků, a to bytové jednotky č. , číslo, vymezené v budově č. p. , číslo popisné, postavené na pozemku p. č. , parcelní číslo, zapsané na listu vlastnictví č. , číslo, s příslušným spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy č. p. , číslo popisné, a pozemku p. č. , parcelní číslo, o velikosti , hodnota, zapsaným na listu vlastnictví č. , číslo, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , adresa, a obec , adresa, (to vše dále též jen „nemovitá věc“ nebo „zástava“).2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 358 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), tím, že zástavní věřitelka doložila existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva k zástavě i to, kdo je zástavním dlužníkem. Vyšel přitom ze zjištění, že mezi zástavní věřitelkou a obligačními dlužníky byla uzavřena úvěrová smlouva, kterou se obligační dlužníci zavázali splatit úvěr ve výši 15 000 000 Kč a hradit úrok z tohoto úvěru. Obligační dlužníci nicméně dohodnutým způsobem svůj dluh nespláceli, pročež zástavní věřitelka odstoupila od úvěrové smlouvy a vyzvala obligační dlužníky k okamžité úhradě všech dluhů z úvěrové smlouvy. Mezi zástavní věřitelkou, zástavními dlužníky a obligačními dlužníky byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovité věci, kterou bylo zřízeno zástavní právo k zajištění pohledávek vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy. Zajištěná pohledávka představuje dosud nesplacenou částku jistiny ve výši 14 414 993,60 Kč, s úrokem ve výši 145 493,59 Kč (součet úroků ve výši 3,9 % ročně z nesplacené jistiny za dobu od 1. 7. 2024 do 24. 9. 2024), s úrokem ve výši 3,9 % ročně z částky 14 414 993,60 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 039,63 Kč (součet úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu do 24. 9. 2024), s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 414 993,60 Kč od 4. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 145 493,59 Kč od 25. 9. 2024, Anonymizováno, do zaplacení a s poplatkem ve výši 900 Kč.3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání zástavní dlužníci. Navrhli, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V důvodech odvolání namítli, že řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu spatřují v tom, že soud prvního stupně nevyhověl žádosti druhé zástavní dlužnice ze dne , datum, o odročení ústního jednání nařízeného před soudem prvního stupně na týž den ve 13:00 hodin z důvodu náhlého onemocnění zástavní dlužnice, které jí znemožnilo účast na nařízeném ústním jednání, ve věci jednal i bez její přítomnosti, čímž jí odepřel možnost hájit svá práva v řízení před soudem, a následně vydal napadené usnesení. Zdůraznili přitom, že důvod nemožnosti zúčastnit se ústního jednání byl doložen lékařskou zprávou ze dne , datum, .4. K věci samotné pak odvolatelé uvedli, že nařízení soudního prodeje zástavy považují za zcela neúčelné, neboť již dne , datum, proběhla dražba jiné nemovitosti, kdy z výtěžku této dražby byla uspokojena většina zde řešené pohledávky zástavní věřitelky a uspokojení jejího neuhrazeného zbytku lze dosáhnout i bez nařízení soudního prodeje zástavy.5. Zástavní věřitelka navrhla potvrdit napadené rozhodnutí. Ve vyjádření k odvolání připomněla, že byly splněny zákonné předpoklady pro nařízení soudního prodeje zástavy podle § 358 odst. 1 z. ř. s. a jiné otázky nemohou být v této fázi soudního řízení ani řešeny. Své stanovisko podpořila odkazem na právní závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4377/2009, ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4979/2015, a ze dne 31. 5. 2024, sp. zn. 21 Cdo 3915/2023. Žádost druhé zástavní dlužnice o odročení ústního jednání před soudem prvního stupě označila na nikoliv včasnou a podotkla, že ústního jednání se mohl zúčastnit přinejmenším první zástavní dlužník a společný zástupce obou zástavních dlužníků z řad advokátů. Konečně pak zástavní věřitelka připomněla, že pohledávka i nadále trvá, přičemž případné platby provedené ať už obligačním dlužníkem, zástavním dlužníkem nebo získané z výtěžku prodeje jiné nemovitosti, budou zohledněny v rámci druhé fáze řízení o soudním prodeji zástavy.6. Odvolací soud po zjištění (podle ustanovení § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s.), že odvolání bylo podáno včas (ust. § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále též jen „o. s. ř.“/), že bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (ust. § 201 o. s. ř.) a že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 1 o. s. ř. à contr.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení mu předcházející, a nakonec rozhodl způsobem, jak uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí.7. Podle ustanovení § 356 z. ř. s. ve věci návrhu na soudní prodej zástavy není třeba nařizovat jednání jen za podmínek, že lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí nebo tehdy, jsou-li skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 z. ř. s. větě první doloženy listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře.8. Zástavní věřitelka ve zde řešeném případě v řízení nedoložila skutečnosti předvídané ustanovením § 358 odst. 1 z. ř. s. listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře a účastníci se práva účasti na projednání věci nevzdali ani nesouhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, pročež bylo povinností soudu prvního stupně ústní jednání nařídit a v jeho průběhu nejen zjistit, zda jsou osvědčeny skutečnosti rozhodné podle § 358 odst. 1 z. ř. s. věty první, nýbrž dát též prostor k vyjádření se k projednávané věci účastníkům řízení. V souvislosti s tím odvolací soud připomíná, že podle Čl. 38 odst. 2 věty prvé Listiny základních práv a svobod (dále též „LZPS“) vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady ze dne , datum, a uveřejněné ve sbírce zákonů pod č. 2/1993 Sb. jako součást ústavního pořádku České republiky má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Zmíněné základní právo nachází pro potřeby civilního soudního řízení svůj odraz v ustanovení občanského soudního řádu, podle jehož § 115 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, nařídí předseda senátu k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba, a podle jehož § 101 odst. 3 o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.9. Odvolací soud si je vědom toho, že nemoc účastníka řízení je zpravidla důvodem způsobilým omluvit jeho neúčast u jednání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 20 Cdo 2056/2000). Jak ostatně vysvětlil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 102/03, podle čl. 38 odst. 2 LZPS má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Případné zásahy do základních práv nebo svobod, a tedy i jejich omezení, musí být interpretovány restriktivně a nikoliv extenzivně. Zejména je třeba respektovat zásadu, že při omezení základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu, a že taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena (čl. 4 odst. 4 LZPS).10. Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, nicméně soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu s