Krajský soud v Brně 28 Co 157/2025-75 – Náklady řízení

V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 549 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 9. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 17 856,66 Kč, úrok z prodlení 15 % ročně z částky 21 656,45 Kč od 2. 2. 2023 do 8. 10. 2024, úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 9 107,45 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení 2,25 % ročně z částky 12 549 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, úrok 29,9 % ročně z částky 5 523,36 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a úrok 24,9 % ročně z částky 13 339,09 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 710 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 9. 10. 2024 do zaplacení, a do závislého III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Odkázala na žalobu, v níž uvedla, že podle uzavřené smlouvy poskytl její právní předchůdce žalované dne 24. 6. 2022 úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, z něhož byly žalované téhož dne vyplaceny peněžní prostředky ve výši 14 290 Kč na koupi zboží (smluvní ujednání na první straně listiny). Zbývající část úvěrového limitu a splacenou část účelově vázaného úvěru byla žalovaná do budoucna oprávněna neúčelově opakovaně čerpat, nesměla však překročit poskytnutý limit. K prokázání čerpání žalobkyně k žalobě přiložila doklad o čerpání, ze kterého je patrné, že žalovaná kromě částky 14 290 Kč vyčerpala ještě částku 5 710 Kč. Protože žalovaná na pohledávku žalobkyně dosud uhradila jen 1 741 Kč, z bezdůvodného obohacení ve výši 20 000 Kč jí zbývá zaplatit 18 259 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený II. výrok rozsudku změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 710 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 9. 10. 2024 do zaplacení.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, které jí bylo doručeno dne 16. 6. 2025, nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 5. 12. 2024, domáhala po žalované zaplacení částky 30 405,66 Kč, kapitalizovaného úroku 1 816,28 Kč, úroku z prodlení 15 % ročně z částky 21 656,45 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, úroku 29,9 % ročně z částky 5 523,36 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení a úroku 24,9 % ročně z částky 13 339,09 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 24. 6. 2022 s právním předchůdcem žalobkyně (, Anonymizováno, , IČO , IČO, ) smlouvu o úvěru č. 9149611, podle níž jí byl poskytnut úvěrový limit 20 000 Kč. Žalované byly poprvé poskytnuty peníze ve prospěch účtu obchodníka na koupi zboží ve výši 14 290 Kč. Zbývající část úvěrového limitu byla žalovaná oprávněna opakovaně neúčelově čerpat, přičemž nesměla překročit úvěrový limit. Žalované byla podle smlouvy ještě dne 4. 7. 2022 vyplacena částka 5 710 Kč na její účet , č. účtu, . K prokázání tvrzení k důkazu navrhla doklad o vyplacení peněžních prostředků, případně požadovala, aby si soud vyžádal výpis z účtu žalované. Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, dodnes žalobkyni vrátila jen částku 1 741 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr předčasně zesplatnila, žalované vznikl dluh ve výši žalované částky s příslušenstvím. Smlouvou ze dne 7. 11. 2023 byla pohledávka postoupena žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 24. 6. 2022 smlouvu o úvěru podle občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, když vyšla jen z údajů deklarovaných žalovanou, neprověřovala a neověřovala její reálné příjmy a výdaje. Z tohoto důvodu je smlouva podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. absolutně neplatná s tím, že poskytnutím finančního plnění na jejím základě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna vrátit. Žalované byla poskytnuta částka 14 290 Kč, na niž již uhradila 1 741 Kč, a tak musí věřiteli ještě odevzdat bezdůvodné obohacení ve výši 12 549 Kč s úroky z prodlení v zákonné sazbě ode dne 9. 10. 2024, po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v předžalobní výzvě k plnění. Pohledávka byla postoupena smlouvou ze dne 7. 11. 2023 žalobkyni. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, avšak žalované náklady nevznikly, a proto soud stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl z titulu bezdůvodného obohacení ještě další nárok na zaplacení částky 5 710 Kč s úrokem z prodlení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před jejím uzavřením řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: seznamu plateb uskutečněných z účtu právního předchůdce žalobkyně dne 7. 7. 2022 a 24. 6. 2022 a seznamu obratů na účtu č. , Anonymizováno, ze dne 21. 11. 2023.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru částku 12 549 Kč. Tato skutečnost byla prokázána, vyplývá především ze samotné listiny „SMLOUVY O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU N-TIMES“, v níž bylo dohodnuto a popsáno první čerpání úvěru ve výši 14 290 Kč na účet obchodníka k zaplacení klientem zakoupeného zboží s tím, že obchodník při sjednávání smlouvy zastupoval úvěrujícího, , Anonymizováno, , IČO , IČO, . Další čerpání úvěru do poskytnutého úvěrového rámce 20 000 Kč již smlouva nepopisuje. O tomto čerpání nebyly ani v žalobě uvedeny žádné podrobnosti, zejména jakým způsobem bylo provedeno. I když text smlouvy by nasvědčoval tomu, že se tak stalo na základě vydané platební úvěrové karty, samotná žaloba se o tom vůbec nezmiňuje. Ani z listin k důkazu zopakovaných nevyplývá, že by žalovaná peněžní prostředky v uvedené výši obdržela. Nejedná se o výpisy z účtu peněžního ústavu, v prvním případě jde o seznam plateb pořízený z neznámého elektronického zdroje, ve druhém případě jde o seznam obratů, pořízený zřejmě z účtu právního předchůdce žalobkyně, ani z něho však nelze dospět k závěru, že žalovaná převzala od věřitele předmětnou částku. Pokud žalobkyně v doplnění žaloby navrhovala, aby si soud opatřil výpis z účtu žalované, odvolací soud má za to, že nejdříve by musela žalobkyně doplnit potřebná tvrzení a teprve následně by mohl soud takový důkaz vyžádat. K doplnění tvrzení nedošlo, přestože žalobkyně byla na jednání odvolacího soudu k tomu poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v souvislosti se sdělením pracovního názoru soudu.11. Protože v řízení nebylo tvrzeno, a tudíž ani prokázáno, že žalovaná obdržela od žalobkyně v souvislosti s neplatnou úvěrovou smlouvou další částku 5 710 Kč, odvolací soud napadenou část II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 5 710 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně od 9. 10. 2024 do zaplacení, potvrdil.12. Odvolací soud potvrdil i věcně správný výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění rekapitulované shora odkazuje.13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, avšak žalované žádné náklady nevznikly, a tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.14. Závěrem je třeba dodat, že soud prvního stupně se ve II. výroku rozsudku dopustil zřejmé nesprávnosti, neboť z nároku uplatněného v žalobě, který byl rozhodnutím zamítán, vypadl kapitalizovaný úrok ve výši 1 816,28 Kč a nesprávně byl uveden úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 9 107,45 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení, ačkoli správně měl být uveden úrok z prodlení 15 % ročně z částky 9 107,45 Kč od 9. 10. 2024 do zaplacení. Tato pochybení by měla být napravena postupem podle § 164 o. s. ř.