28 Co 167/2025-171 – Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení o zaplacení částky 29 000 Kč (výrok I.), zamítl návrh žalobkyně na schválení smíru (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 492,93 Kč (výrok III.), zamítl žalobu v části, kde se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 68 982,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 666,70 Kč, 13% úroku ročně z částky 71 948,98 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 67 033 Kč, 11,70% úroku z prodlení ročně částky 88 508,38 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 772,13 Kč, 17,90% úroku ročně z částky 36 150,26 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 108,17 Kč, 11,75% úroku z prodlení ročně z částky 44 967,53 Kč od 8. 4. 2022 do zaplacení (výrok IV.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení nároků ze dvou smluv o úvěru, které uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou dne 23. 7. 2019 a 31. 8. 2020. Na základě první smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 99 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2 517 Kč, na svůj dluh zaplatila částku 58 468,23 Kč. Na základě druhé smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, žalovaná se jej zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 585 Kč, na svůj dluh zaplatila 26 038,85 Kč. Žalovaná neplnila své povinnosti ze smluv řádně, úvěry byly dne 7. 4. 2022 věřitelem zesplatněny. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2023 byly pohledávky z obou smluv postoupeny původním věřitelem na žalobkyni. V průběhu řízení žalovaná zaplatila částku 29 000 Kč, v tomto rozsahu žalobkyně vzala žalobu zpět a řízení bylo do této částky zastaveno (výrok I. napadeného rozsudku).3. V napadeném rozsudku posoudil soud prvního stupně obě úvěrové smlouvy jako absolutně neplatné z důvodu, že právní předchůdce žalobkyně před jejich uzavřením nesplnil svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jako oprávněný posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyně na zaplacení nevrácené jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, žalovaná z obou úvěrových smluv získala celkem částku 149 000 Kč (99 000 Kč plus 50 000 Kč), celkem zaplatila částku 113 507,08 Kč (58 468,23 Kč plus 26 038,85 Kč), nevrácená jistina tak představuje částku 35 492,92 Kč. Úrok z prodlení žalobkyni nepřiznal, odkázal na úpravu obsaženou v § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a vycházel z toho, že žalovaná není povinna plnit okamžitě, ale až v době přiměřené jejím možnostem, přičemž soudu prvního stupně nebyly sociální a majetkové poměry žalované známy, proto za přiměřenou lhůtu považoval 30 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části žalobu zamítl s odkazem na absolutní neplatnost úvěrových smluv, ze stejného důvodu zamítl návrh žalobkyně na schválení smíru, neboť obsahoval povinnosti pro žalovanou nad rámec nevrácené jistiny. Náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť převážný procesní úspěch měla žalovaná, které náklady řízení nevznikly.4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to pouze do zamítavého výroku IV. v té části, kde soud prvního stupně zamítl nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z přisouzené nesplacené jistiny. Dle žalobkyně její nárok na zaplacení úroku z prodlení vyplývá přímo ze zákonných ustanovení (§ 1970, § 1968, § 1958 odst. 2 o. z.), dle kterých je žalovaná v prodlení, neboť svůj dluh řádně a včas nesplnila, žalobkyně mohla požadovat plnění ihned a žalovaná byla povinna splnit dluh na výzvu žalobkyně. Prvním dnem prodlení je 28. 2. 2023, neboť žalovaná byla vyzvána k plnění již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 2. 2023 odeslaného stejného dne, nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalované, po marnému uplynutí desetidenní lhůty se dostala do prodlení dnem 28. 2. 2023. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2023 s lhůtou k plnění do 13. 6. 2023. Žalovaná měla dostatečný prostor vrátit poskytnutou jistinu, přičemž břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a prokázal. Žalobkyně doplnila, že dne 10. 3. 2025 uhradila žalovaná na nesplacenou jistinu 31 000 Kč. Proto v odvolání navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 11,75% úrok z prodlení z částky 35 492,93 Kč od 28. 2. 2023 do 10. 3. 2025 a z částky 4 492,93 Kč (35 492,93 Kč minus 31 000 Kč) od 11. 3. 2025 do zaplacení.5. Žalovaná se k odvolání, které jí bylo doručeno 9. 4. 2026, nevyjádřila. K nařízenému jednání před odvolacím soudem se nedostavila, její omluvu z jednání odvolací soud posoudil jako nedůvodnou, neboť v omluvě odkazovala na zdravotní důvody, které však žádným způsobem nedoložila, ani nespecifikovala. Bylo tak jednáno v její nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).11. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).13. Podle § 573 o. z., má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.14. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny obě tvrzené úvěrové smlouvy. Jednalo se o spotřebitelské smlouvy, v nichž právní předchůdce žalobkyně vystupoval jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil obě úvěrové smlouvy jako absolutně ne