Krajský soud v Brně 28 Co 185/2025-134 – Náklady řízení

V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 322,42 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 26 055,67 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 036,94 Kč, kapitalizovaný úrok 507,52 Kč, úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 16 505,06 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, úrok 8 % ročně z částky 14 830,06 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 068,38 Kč, kapitalizovaný úrok 1 470,25 Kč, úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 28 829,83 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, úrok 12,3 % ročně z částky 27 929,83 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 090,76 Kč, kapitalizovaný úrok 1 306,61 Kč, 14,75 % úrok z prodlení ročně z částky 30 043,20 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a úrok 10,7 % ročně z částky 28 543,20 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, pouze do části II. výroku, v níž soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 49 322,42 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a do závislého III. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Namítla, že soud prvního stupně, jenž posoudil účastníky uzavřené smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné z důvodu zanedbání povinnosti řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalované, pochybil, pokud žalobkyni nepřiznal nárok na zákonný úrok z prodlení z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků. Povinnost vrátit jistinu žalované vznikla na základě výzvy žalobkyně v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2024, které bylo žalované odesláno 8. 10. 2024. S přihlédnutím k době, v níž se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, i k desetidenní lhůtě stanovené ke splnění dluhu, se dne 22. 10. 2024 žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení. Žalobce pak upomínal o zaplacení dluhu žalovanou ještě předžalobní výzvou ze dne 19. 11. 2024 se lhůtou k zaplacení do 4. 12. 2024. Žalovaná, přestože nese břemeno tvrzení a důkazní, v řízení před soudem netvrdila ani neprokazovala, že by neměla možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, které jí bylo doručeno dne 9. 9. 2025, nevyjádřila.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je převážně důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně se v žalobě, která byla soudu doručena dne 4. 2. 2025, domáhala po žalované zaplacení tří nároků. První vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 23. 12. 2021 s právním předchůdcem žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ), jenž žalované poskytl smluvené peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se mu zavázala vrátit spolu s úroky 8 % ročně, poplatky a pojištěním v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, úvěr nesplácela, a proto byl úvěr dne 19. 3. 2024 předčasně zesplatněn. Na dluh žalovaná dosud uhradila 8 490,65 Kč. Druhý nárok vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 27. 9. 2021 se stejným právním předchůdcem žalobkyně, jenž žalované poskytl smluvené peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se mu zavázala vrátit spolu s úroky 12,3 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, úvěr nesplácela, a proto byl úvěr dne 19. 3. 2024 předčasně zesplatněn. Na dluh žalovaná dosud uhradila 32 713,67 Kč. Třetí nárok vznikl ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 27. 10. 2021 se stejným právním předchůdcem žalobkyně, jenž žalované poskytl smluvené peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se mu zavázala vrátit spolu s úroky 10,7 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, úvěr nesplácela, a proto byl úvěr dne 19. 3. 2024 předčasně zesplatněn. Na dluh žalovaná dosud uhradila 30 473,26 Kč. Pohledávky z uvedených smluv byly původním věřitelem postoupeny smlouvou ze dne 12. 9. 2024 žalobkyni. Petitem žaloby bylo po žalované požadováno zaplacení částky 16 505,06 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 1 036,94 Kč, kapitalizovaného úroku 507,52 Kč, úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 16 505,06 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, úroku 8 % ročně z částky 14 830,06 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, částky 28 824,83 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 068,38 Kč, kapitalizovaného úroku 1 470,25 Kč, úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 28 829,83 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, úroku 12,3 % ročně z částky 27 929,83 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení, částky 30 043,20 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 090,76 Kč, kapitalizovaného úroku 1 306,61 Kč, 14,75 % úroku z prodlení ročně z částky 30 043,20 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení a úroku 10,7 % ročně z částky 28 543,20 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstala pasivní.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění uvedl, že žalované byly na základě tří smluv o úvěru uzavřených podle občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 120 000 Kč. Před uzavřením smluv právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Nebylo prokázáno, že by byly ověřovány příjmy a výdaje žalované. Z tohoto důvodu jsou smlouvy podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné s tím, že poskytnutím finančního plnění na jejich základě došlo k bezdůvodnému obohacení žalované, které je povinna vrátit. Žalovaná na dluh zaplatila částky 8 490,65 Kč, 32 713,67 Kč a 30 473,26 Kč, a tak musí žalobkyni vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 49 322,42 Kč. Úroky, smluvené poplatky či smluvní pokuty vzhledem k neplatnosti smluv žalobkyni nepřísluší. Nárok úroky z prodlení žalobkyni nevznikl s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, a není tedy dosud v prodlení. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení částečně úspěšné žalované dosud náklady nevznikly, a proto soud stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.7. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácených jistin úvěrů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětných smluv z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smluv řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Žalobkyně proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojila.8. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: přípisu nadepsaného „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 30. 9. 2024, přípisu nadepsaného „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 19. 11. 2024, podací lístek potvrzený Českou poštou, s.p. ze dne 19. 11. 2024.9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě neplatných smluv o úvěru během roku 2021 částky 20 000 Kč, 50 000 Kč a 50 000 Kč, ta na dluh zaplatila 8 490,65 Kč, 32 713,67 Kč a 30 473,26 Kč, a proto musí žalobkyni ještě vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 49 322,42 Kč v době přiměřené jejím možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona je o tuto dobu plnění mezi účastníky spor či naopak tu spor není. Na pojem spor je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalovaného spor o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalované jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaná na výzvy žalobkyně k vrácení dluhu nereagovala a aktivně nevystoupila s tím, že taková doba plnění není přiměřená jejím možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím spor vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence sporu o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobkyní vyzvána k plnění, nesdělila, žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně, a spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak vyvolán nebyl.11. Při absenci sporu o přiměřenou dobu plnění je tak při posouzení otázky prodlení dlužníka na ně vázaný vznik nároku na zaplacení úroku z prodlení třeba vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím určené lhůtě podle obecných ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Odvolací soud dospěl k závěru, že za takovou výzvu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) lze v projednávané věci považovat až přípis zástupce žalobkyně nadepsaný „Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 19. 12. 2024, neboť žalobkyní označené přípis nadepsaný „Oznámení o postoupení pohledávky“ ze dne 30. 9. 2024, od nichž odvozuje počátek prodlení žalované neobsahuje výzvu věřitele k plnění v desetidenní lhůtě, jak bylo uvedeno v odvolání. Naproti tomu předžalobní upomínkou byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ze smluv uzavřených mezi účastníky nejpozději do 4. 12. 2024. Výzva byla podle potvrzeného podacího lístku podána dne 19. 11. 2024 poště k přepravě a dostala se do sféry dispozice adresáta. S ohledem na žalobkyní požadovanou úhradu dluhu do 4. 12. 2024 byla žalovaná od 5. 12. 2024 v prodlení a žalobkyni vzniklo podle § 1970 o. z. právo po ní požadovat vedle jistiny dluhu i úrok z prodlení v zákonné sazbě, která činila ve smyslu § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, 12,75 % ročně.12. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 49 322,42 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil třídenní lhůtu k plnění, a to s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, délku prodlení žalované, přičemž neshledal žádný důvod stanovit lhůtu k plnění delší či stanovit plnění ve splátkách. Zbývající odvoláním napadenou část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 49 322,42 Kč od 22. 10. 2024 do 4. 12. 2024, úrok z prodlení 2 % ročně z částky 49 322,42 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení, pak odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.13. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud v souladu s judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (29. 5. 2025) a dospěl k závěru, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků byl téměř shodný (žalobkyně 53 %, žalovaná 47 %), a tak vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Přihlédl k tomu, že předmětem odvolacího řízení byl nárok ve výši 12 497,15 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení k datu vyhlášení rozsudku odvolacího soudu), z něhož bylo žalobkyni přiznáno 10 044,54 Kč (80,4 %). Vzájemným poměřením procesního úspěchu a neúspěchu tak žalobkyni přísluší náhrada 60,8 % jejích nákladů řízení. Žalobkyni v odvolacím řízení vznikly náklady zaplacením soudního poplatku za odvolání ve výši 1 819 Kč a zastoupením advokátem, mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby po 2 580 Kč určená z tarifní hodnoty 36 375,25 Kč podle § 8 odst. 2 a. t. (podání odvolání a účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) a. t.), náhrada hotových výdajů v souvislosti s oběma úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného od 1. 1. 2025 a náhrada za daň z přidané hodnoty 1 272,60 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Z takto určených celkových nákladů řízení ve výši 9 151,60 Kč přísluší žalobkyni náhrada v poměru 60,8 %, tedy částka 5 564,20 Kč.