28 Co 202/2025-55 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 200 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně od 17. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 360 Kč od 9. 10. 2023 do 16. 5. 2023 a ve výši 3 % ročně z částky 8 200 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a částky 947 Kč (II. výrok). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Usnesením ze dne 6. 1. 2026, č. j. 38 C 290/2024-47, soud prvního stupně opravil administrativní chybu ve II. výroku rozsudku, kdy nesprávné datum počátku prodlení 16. 5. 2023 opravil správným datem 16. 5. 2025. Doplňujícím rozsudkem ze dne 12. 3. 2026, č. j. 38 C 290/2024-51, pak soud rozhodl, že shora označený rozsudek se ve II. výroku doplňuje tak, že se zamítá i žaloba o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 160 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, přičemž z obsahu tohoto podání je podle § 41 odst. 2 o. s. ř. zřejmé, že žalovaná napadá toliko část I. výroku rozsudku, ve které jí byla stanovena třídenní lhůta ke splnění uložených povinností. Bez bližšího odůvodnění požádala, aby jí bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách 500 Kč měsíčně.3. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila. Nebylo jí ani doručováno.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2024, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky celkem 20 307 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 19 360 Kč od 9. 10. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 1. 8. 2023, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 100 Kč. Soud prvního stupně o žalobě rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem. Podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované k úhradě uložených povinností lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek byl žalované doručen do vlastních rukou dne 27. 8. 2025.6. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.7. Odvolací soud ke dni svého rozhodnutí (§ 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.) neshledal důvody, pro něž by bylo na místě v projednávaném případě určit žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. delší lhůtu k plnění, nebo stanovit, že plnění se má stát ve splátkách. Možnost daná takto soudu v citovaném zákonném ustanovení, dle kterého může soud určit lhůtu delší než třídenní nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a splatnost určí, je svým charakterem mimořádné povahy, jejíž využití ve výjimečně odůvodněných případech se nepochybně dotýká i právní jistoty samotné žalobkyně jako věřitele. V jednotlivém případě je tak nutno přihlédnout nejen ke konkrétním okolnostem případu a k osobním a majetkovým poměrům účastníků, v daném případě především žalované, ale rovněž posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách nebo ve lhůtě delší než je lhůta zákonná, nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení s jejím placením, neúměrné zvýhodnění žalované jako dlužníka na úkor žalobkyně jako věřitele, přičemž uváděným hlediskům nelze vždy bez dalšího nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka.8. Žalovaná v odvolání sice své závazky vůči žalobkyni nezpochybňovala, na druhou stranu však žádným způsobem podrobně nevylíčila ani nedoložila své výdělkové a majetkové poměry, které by stanovení splátkového kalendáře odůvodňovaly. Za této situace tak odvolacímu soudu není vůbec známa osobní ani aktuální finanční situace žalované, neboť žalovaná po dobu trvání odvolacího řízení o svých poměrech ničeho netvrdila ani je žádným způsobem neosvědčila.9. Nutno rovněž konstatovat, že kromě osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalované je také třeba vzít v úvahu výši částky (8 200 Kč), kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit, délku prodlení žalované se splněním jejího závazku od 17. 5. 2025 až doposud, jakož i oprávněné zájmy žalobkyně, která očekává, že její pohledávka bude zaplacena v přiměřené době. Žalovaná sice o splátkový kalendář žádala již v průběhu řízení před soudem prvního stupně, z obsahu spisu však nevyplývají žádné informace o tom, že by žalovaná od té doby žalobkyni cokoliv zaplatila a svůj dluh tak, byť jen částečnými platbami v navrhované výši 500 Kč měsíčně, postupně umořovala. Odvolací soud proto potvrdil třídenní lhůtu ke splnění povinností, uloženou soudem prvního stupně v I. výroku napadeného rozsudku. Pro úplnost lze dodat, že i po pravomocném rozhodnutí v dané věci zůstává účastníkům možnost sjednat si splátkový kalendář formou mimosoudní dohody.10. Vzhledem k uvedenému odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v části I. výroku týkající se lhůty k plnění.11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení, jehož předmětem byla pouze lhůta k plnění, žalovaná nebyla úspěšná a byla by tak povinna hradit žalobkyni náklady řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyni v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.