19 CO 1433/2021-137 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částku 100 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované 28 798 Kč (výrok II.). Okresní soud takto rozhodl o nároku žalobce na zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako nároku na zadostiučiněné vyjádření v penězích za nemajetkovou újmu žalobce způsobenou chováním žalované spočívajícím ve vulgárních a nepravdivých výrocích žalované, které uskutečnila v rámci internetové diskuze u článků publikovaných na internetu a informujících a kritizujících chování žalobce, který umístil fyzické zábrany na svůj pozemek, který je užíván jako část fotbalového hřiště v obci [obec]. Žalobce se zejména ohrazuje proti podle jeho názoru vulgárnímu označení své osoby jako„ prudiče“ či osoby, která„ prudí“ a osoby„ kterou baví dělat zlou krev“. Nepravdivými byly výroky žalované, že žalobce dříve v [obec] podnikal jako realitní makléř, dále že v okolí úmyslně skupuje užívané pozemky typy cest či výjezdů a následně za ně požaduje při prodeji nepřiměřenou cenu, dále je nepravdivé tvrzení, že žalobce při koupi pozemku od svědka [příjmení] (předmětného pozemku, na který žalobce umístil fyzické zábrany a který je součástí fotbalového hřiště) použil nátlak či dokonce vydírání. Dále vyčítá žalované, že při těchto výrocích uvedla bydliště žalobce a ve spojení s ostatními výše uvedenými výroky motivovala ostatní diskutující k užití vulgárních výrazů či k výzvám k fyzické likvidaci žalobce v těchto internetových diskuzích. Žalovaná tedy rozpoutala takovou diskuzi a ta spustila negativní reakce veřejnosti vůči žalobci, když konkrétně šlo o dva případy, a to dehonestující připomínky určitých osob při pohybu žalobce v obci. Žalovaná připustila, že je autorkou předmětných výroků, nebylo však její motivací poškozovat čest či dobré jména žalobce, ale pouze realizovala své právo na svobodu projevu a publikovala svůj subjektivní hodnotící úsudek o chování žalobce. Poukazuje na to, že to byl právě žalobce, kdo svým protiprávním jednáním spočívajícím v zabudování sloupků do veřejného prostranství – fotbalového hřiště způsobil, že došlo k následné medializaci této události. Pokud se žalobkyně zúčastnila internetové diskuze reagující na publikaci novinářských článků popisujících toto protiprávní jednání žalobce, tak zčásti opakovala či parafrázovala skutečnosti v těchto článcích uvedené, případně uváděla skutečnosti, které znala od osob, kterým důvěřovala a byla přesvědčena o jejich pravdivosti. Okresní soud vyzval žalovanou k označení důkazů k prokázání pravdivosti jejích výroků o chování žalobce spočívající v úmyslných nákupech užívaných pozemků typu cest či výjezdů a následné požadavky při prodeji těchto pozemků na nepřiměřenou cenu, dále k jejímu tvrzení o užití nátlaku či vydírání žalobce při koupi předmětného pozemku od svědka [příjmení]. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalované se nepodařilo prokázat pravdivost těchto tvrzení, zhodnotil tyto výroky jako nepravdivé. Okresní soud následně činil závěr o existenci zásahu ze strany žalované, který by byl objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu u žalobce, spočívající v porušení nebo ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě včetně závěru, zda se jedná o zásah oprávněný či neoprávněný. Okresní soud shrnul závěry konstantní soudní judikatury k těmto otázkám a ohodnotil nejen samotné vytýkané jednání žalované, ale toto hodnotil v kontextu s dalšími okolnostmi, jak vyplynuly z provedeného dokazování. Okresní soud uzavřel, že žalovaná sice neprokázala pravdivost svých tvrzení, ale ve svých výrocích vycházela jednak z publikovaných novinářských článků, jednak z informací, které kolovaly obcí. Ta byla přesvědčena o jejich pravdivosti. Také dosah jejích výroků označil okresní soud jako značně malý. Žalovaná žádnou z internetových diskuzí nezahájila a zapojila se do nich až v jejich průběhu. Okresní soud je přesvědčen, že její výroky nebyly motivována záměrem znevážit osobu žalobce. Dále poukázal i na časové souvislosti, když v době rozhodování soudu uplynula delší doba od uskutečnění kritizovaných výroků, žalobce vyčkával s podáním žaloby déle než 2 a půl roku. Okresní soud tedy zvážil povahu kritizovaných výroků, jejich obsah a formu, postavení a chování kritizované osoby, dále kdo a jak výrok pronesl a kdy tak učinil a dospěl k závěru, že žalovaná nepřekročila únosnou míru kritiky žalobce. Použila přiměřenou nikoliv excesivní formu a vycházela ze zcela reálných podkladů. Okresní soud uzavřel, že nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce. Učinil dále alternativní závěr, že i kdyby takový zásah bylo možné shledat, pak jeho intenzita neodůvodňuje žalobcem požadovanou satisfakci ve formě finančního plnění. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce, rozsudek napadá v plném rozsahu a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu, eventuálně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce nesouhlasí s posouzením věci okresním soudem, trvá na tom, že výroky žalované na jeho adresu představují nepřípustný zásah do jeho práv na ochranu osobnosti a žalobci z tohoto důvodu vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Okresní soud si nepočínal objektivně a nestranně, naopak bez dostatečných důvodů se přiklonil na stranu žalované, dokonce překročil svou roli a při interpretaci obrany žalované dospívá k závěrům jdoucím nad rámec obrany samotné žalované. Žalobce je přesvědčen, že mu nelze klást k tíži, jaké právní prostředky k ochraně svých práv zvolil a jakých konkrétních nároků se v tomto řízení domáhá. Volba příslušného nároku spadá plně do jeho kompetence a nevyužitím ostatních prostředků nijak nedává najevo, že by se jich do budoucna vzdával. Stále poukazuje na to, že sám není osobou veřejně známou a tudíž zde neexistuje důvod, aby byl nucen snášet vyšší míru kritiky, než kterákoliv jiná soukromá osoba. Žalovaná neprokázala pravdivost svých tvrzení, dopustila se tudíž nepravdivých výroků na adresu žalobce, které jsou způsobilé zasáhnout do jeho osobnostních práv. Žalovaná se nemůže bránit pouhým odkazem na svobodu projevu, její kritika na adresu žalobce není kritikou věcnou, konkrétní a přiměřenou. Některé její výroky mohou hraničit až s vulgárností (označení žalobce za„ prudiče“) či křivým obviněním z trestného činu (použití výrazu vydírání). Tyto výrazy nelze považovat za nutné k dosažení jakéhokoliv legitimního cíle. Žalovaná naopak žalobce vykreslovala jako osobu působící soustavně problémy jiným, která vyvolává„ zlou krev“ a získává nepřiměřené obohacením pochybným či nedovoleným způsobem na hranici trestného činu. Trvá na tom, že výroky žalované na adresu žalobce přispěly k radikalizaci celé diskuze směrem k jeho osobě, která vyústila až ve výzvy k fyzickému napadení žalobce. Jeho požadavek na zaplacení částky 100 000 Kč jako finanční satisfakce je důvodný a přiměřený. 3. Žalovaná se vyjádřila k odvolání žalobce, s odvoláním nesouhlasí, napadený rozsudek považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 81 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2). 6. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. 7. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 8. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. 9. Odvolací soud shledal potřebu doplnit provedené dokazování z následujících důvodů. Žalovaná se bránila tím, že svými výroky reagovala na protiprávní jednání žalobce spočívající v zabudování sloupků do jeho pozemku, které je součástí fotbalového hřiště. Z obsahu spisu vyplynulo, že toto jednání žalobce bylo předmětem soudního rozhodování téhož soudu prvního stupně, ale takové rozhodnutí nebylo s