19 CO 400/2021-228 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 10. 2019 domáhala po žalované zaplacení částky 1 500 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 1 500 000 Kč od 11. 12. 2016 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 10. 11. 2015 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně. 2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 500 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 8 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 11. 2015 do zaplacení a z částky 1 400 000 Kč od 12. 12. 2015 do zaplacení (výrok I.), povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 245 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (výrok II.) a na náhradě nákladů řízení 371 279 Kč (výrok III.). 3. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta částka 1 500 000 Kč, kterou měla vrátit do 11. 12. 2016. Protože žalovaná svůj závazek ze smlouvy řádně a včas nesplnila, je žaloba na zaplacení částky 1 500 000 Kč důvodná, stejně jako nárok žalobkyně na zaplacení sjednaného úroku ze zápůjčky ve výši 8 % ročně (§ 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 2392 věta první o. z.). Žalovaná svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce písemně uznala co do důvodu a výše. Soud prvního stupně shledal důvodným také nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 11. 12. 2016 do zaplacení dle § 2048 o. z., když smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky není nepřiměřeně vysoká, důvodem celkové výše smluvní pokuty v současné době je dlouhá doba prodlení žalované s vrácením zápůjčky, a to od 11. 12. 2016 do dne rozhodování soudu, tj. do 15. 1. 2021, tedy déle než 4 roky. Soud prvního stupně vyčíslil smluvní pokutu ke dni 15. 1. 2021 částkou 2 245 500 Kč a přiznal žalobkyni nárok na smluvní pokutu i do budoucna, tj. od 16. 1. 2021 do zaplacení. 4. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, č. j. 19 Co 400/2021-142 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a ve výroku II. ohledně smluvní pokuty ve výši 1 220 250 Kč potvrdil, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že zamítl žalobu o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 025 250 Kč a ve výši rovnající se 0,1 % denně z částky 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 194 461 Kč. Po skutkové stránce vyšel odvolací soud z toho, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 12. 2015 zaslal právní předchůdce žalobkyně [jméno] [příjmení] (zapůjčitel) na účet žalované ve dvou částkách 1 500 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku do 1 roku od poskytnutí zápůjčky, tedy do 11. 12. 2016. Strany smlouvy současně sjednaly úroky ve výši 8 % ročně z dlužné částky, nezaplatí-li žalovaná dluh řádně a včas a v případě prodlení se splacením ve sjednaném termínu sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Pohledávka ze zápůjčky včetně příslušenství a pohledávka smluvní pokuty do výše 500 000 Kč byly zajištěny zástavní smlouvou uzavřenou se zapůjčitelem dne 10. 12. 2015, zástavou byly nemovité věci ve vlastnictví žalované. Žalovaná vystavila dne 10. 12. 2015 na řad zapůjčitele bez protestu vlastní směnku na částku 1 500 000 Kč. Dluh ze zápůjčky žalovaná do 11. 12. 2016 nesplatila, listinou ze dne 4. 12. 2018 dluh uznala co do důvodu i výše (1 500 000 Kč). Dne 20. 2. 2019 uzavřely strany dohodu, kterou se zapůjčitel zavázal do 30. 3. 2019 nevymáhat dluh ve výši 1 500 000 Kč a žalovaná se zavázala do 30. 3. 2019 zápůjčku uhradit s tím, že pokud tak učiní, nebude zapůjčitel vymáhat příslušný úrok z prodlení, tj. 8 % ročně z dlužné částky od 10. 12. 2015, ani smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouvou ze dne 26. 8. 2019 zapůjčitel postoupil pohledávky ze smlouvy o zápůjčce a pohledávku smluvní pokuty žalobkyni. 5. Odvolací soud se ztotožnil s právním hodnocení nároku žalobkyně na zaplacení částky 1 500 000 Kč s úrokem ve výši 8 % ročně ve smyslu § 2390 o. z. a § 2392 věta první o. z., neboť žalovaná svůj závazek ze smlouvy o zápůjčce vrátit poskytnutou částku 1 500 000 Kč do 11. 12. 2016 nesplnila a dlužnou částku nevrátila ani později na základě dohody z 20. 2. 2019. Rozsudek soudu prvního stupně proto ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Pokud jde o nárok žalobkyně na smluvní pokutu, považoval za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně má nárok na smluvní pokutu dle § 2048 o. z., soud prvního stupně však žalobkyni nesprávně přiznal smluvní pokutu i za období po jeho rozhodnutí, tedy do budoucna od 16. 1. 2021 do zaplacení. Takové rozhodnutí je v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu, dle které v případě smluvní pokuty sjednané procentní sazbou ze stanovené částky za každý den prodlení vzniká věřiteli za každý den trvání prodlení samostatné právo na smluvní pokutu, neboť dlužník opětovně každým dnem prodlení porušil svoji povinnost plnit řádně a včas. Z tohoto důvodu smluvní pokutu nelze věřiteli soudním rozhodnutím přiznat i do budoucna. S těmito závěry odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že nárok žalobkyně na smluvní pokutu do budoucna, tedy po rozhodnutí soudu, jako nedůvodný zamítl. Pokud žalovaná namítala, že postup původního věřitele i žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, pak tuto námitku odvolací soud důvodnou neshledal, když právní předchůdce žalobkyně ještě dne 20. 2. 2019 uzavřel se žalovanou písemnou dohodu, na základě které umožnil žalované zaplatit dlužnou částku do 30. 3. 2019 s tím, že v takovém případě nebude po žalované požadovat ani sjednaný úrok ze zápůjčky, ani smluvní pokutu za prodlení se zaplacením zápůjčky. Žalované tak byla poskytnuta lhůta o další více než 2 roky delší. Pokud poté žalovaná nezaplatila a původní věřitel (zapůjčitel) smlouvou ze dne 26. 8. 2019 pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni, nelze takový postup shledat postupem v rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně považoval za důvodnou námitku žalované, pokud jde o přiměřenost výše sjednané smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. Sjednanou sazbu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení s ohledem na okolnosti panující v době uzavření smlouvy o zápůjčce shledal odvolací soud nepřiměřeně vysokou, když za skutečnosti odůvodňující snížení výše smluvní pokuty od 11. 12. 2016 do rozhodnutí ve věci dne 25. 5. 2021 o polovinu považoval jednak zajištění dluhu ze zápůjčky a smluvní pokuty do výše 500 000 Kč zástavním právem na nemovitých věcech žalované zřízeným smlouvou ze dne 10. 12. 2015 uzavřenou se zapůjčitelem a zajištění vlastní směnkou ze dne 10. 12. 2015 vystavenou na řad zapůjčitele na částku 1 500 000 Kč, když zohlednil také úročení dluhu ze zápůjčky ve výši 8 % ročně v případě, že zápůjčka nebude řádně a včas vrácena. Odvolací soud vyčíslil smluvní pokutu ke dni rozhodování (25. 5. 2021) tak, že při sazbě 0,05 % denně představuje smluvní pokuta za období od 11. 12. 2016 do 25. 5. 2021 částku 1 220 250 Kč. S těmito závěry potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. v části, kterou byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 1 220 250 Kč, pokud byla uložena žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši dalších 1 025 250 Kč, v této části změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. 6. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2022, č. j. 33 Cdo 3199/2021-181 rozsudek ze dne 25. 5. 2021, č. j. 19 Co 400/2021-142 ve výroku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu o 1 025 250 Kč a o částku rovnající se 0,1 % z 1 500 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud odkázal na judikaturu týkající se posouzení výše sjednané smluvní pokuty a její přiměřenosti a uzavřel, že závěry odvolacího soudu o tom, že výše smluvní pokuty nemůže být nepřiměřená, je-li přiměřená její denní sazba (přiměřenost je nutno posuzovat s přihlédnutím k hodnotě a významu zajištěné povinnosti podle sjednané denní sazby), že rozhodné jsou jen okolnosti panující v době uzavření smlouvy o zápůjčce a že smluvní pokutu nelze přiznat do budoucna, jsou v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Pochybení odvolacího soudu spočívá v tom, že nepřiměřenost výše smluvní pokuty založil jen na zjištění, že dluh žalované byl zajištěn zástavním právem a vlastní směnkou. To, že strany smlouvy o zápůjčce sjednaly – s odkládací podmínkou – úroky z peněžité zápůjčky, tj. cenu za přenechání peněžních prostředků zapůjčitelem, není kritériem rozhodným pro úvahu o nepřiměřenosti výše smluvní pokuty. 7. Rozsu