5 CO 1113/2021-978 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v prvém výroku rozhodl ve věci samé tak, že vyhověl žalobě a nahradil projev vůle žalované, a to souhlas s uzavřením smlouvy se žalobci o převodu pozemků, které jsou právě v tomto výroku vyjmenovány s tím, že tyto náhradní pozemky převáděné na žalobce z žalované mají hodnotu celkem 837 860,24 Kč, přičemž nárok na převod plyne ze dvou vyjmenovaných rozhodnutí pozemkového úřadu, a to z roku 2004 a z roku 2017, přičemž žalobkyně nabývá spoluvlastnický podíl k předmětným pozemkům ve výši ¼ a žalobce ve výši ve výši ¾. Druhým výrokem napadeného rozsudku byla žaloba ohledně pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí] [číslo] zamítnuta. Posledním výrokem pak bylo žalované uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení celkem 383 668,25 Kč. 2. Soud prvního stupně zjistil, že žalobci jsou potomky a dědicové oprávněné osoby [jméno] [příjmení], zemřelého dne [datum]. [jméno] [příjmení] byla rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne 27. 4. 2004, č.j. PÚ 985/04 přiznána náhrada dle zákona o půdě za nevydané pozemky (za spoluvlastnický podíl na nich ve výši 1/2) v k. ú. [obec]. Pozemkový fond ČR jakožto právní předchůdce žalované poskytl žalobcům za tyto pozemky finanční náhradu ve výši 76 979,72 Kč (celé pozemky ocenil v roce 2009 částkou 203 250,60 Kč). Vedle toho žalobcům (jakožto právním nástupcům [jméno] [příjmení]) svědčí restituční náhrada dle zákona o půdě za nevydané pozemky na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu v k. ú. [část obce] (zde za spoluvlastnický podíl ve výši 5/8). Za tyto pozemky byla žalobcům poskytnuta náhrada 837 875,25 Kč (Státní pozemkový úřad celé pozemky ocenil částkou 1 340 600,40 Kč). Restituční nárok žalobkyně u obou souborů nevydaných pozemků představuje 1/4, žalobcův zbývající tři čtvrtiny. Na stát přešly předmětné spoluvlastnické podíly na uvedených nevydaných pozemcích na základě usnesení o potvrzení dědictví ze dne 6. 5. 1965. Žalobci před zahájením tohoto řízení požádali žalovanou o přecenění odňatých pozemků, kdy své mnohem vyšší ocenění doložili znaleckými posudky. Po provedeném dokazování soud prvého stupně dospěl k závěru, že žalovaná ocenila nevydané pozemky nesprávně, což vedle znaleckých posudků doložených žalobci, potvrdil i ústavní znalecký posudek vypracovaný v souběžně vedené věci u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou. Pozemky v k. ú. [obec] ([parcelní číslo] o výměře 24 679 m2 a [parcelní číslo] o výměře 19 230,50 m2) byly ke dni přechodu na stát (k uvedenému datu 6. 5. 1965) dle schválené územně plánovací dokumentace určené k zastavění areálem učiliště a měla tak za ně být poskytnuta náhrada v hodnotě 250 Kč za 1 m2 odňatého pozemku ve shodě s oceněním pozemků určených pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb.). U pozemků v k.ú. [část obce] měly všechny pozemky dle soudu prvého stupně k uvedenému datu stavební charakter, byly určeny pro stavbu přehrady a měly tak být všechny oceněny jako stavební. Výstavba Vodní nádrže [část obce] na těchto pozemcích byla povolena a zahájena v roce 1959 a dokončena v červnu 1961. Soud prvého stupně dále na základě znaleckého zkoumání dospěl k závěru, že ke dni ocenění pozemků v k. ú. [část obce] bylo toto katastrální území již srostlé s hlavním městem Prahou. Toto samozřejmě platilo i ke dni 21. 6. 1991, kdy právě k tomuto datu je nutno posuzovat stavební srostlost dle přílohy č. 7 vyhl. č. 316/1990 Sb. Proto žalovaná srážku za stavební nesrostlost uplatňuje nesprávně. Žalovaná v průběhu řízení vyčíslila aktuální výši restitučních nároků, které ke dni 29. 8. 2019 měly dle žalované činit u žalobkyně částku 23 713,73 Kč a u žalobce částku 72,78 Kč. Dle soudu prvého stupně však žalobci naproti tomu prokázali, že hodnota jejich nároků, která dosud nebyla žalovanou uspokojena, činí celkem 7 927 462,18 Kč s tím, že po odečtení částky již poskytnutých náhradních pozemků a částek dosud nepravomocně přiznaných probíhajících v soudních řízení, pak zbývající výše restitučního nároku žalobců činí částku 4 912 566,39 Kč, přičemž žalobkyni náleží 1/4 a žalobci 3/4 této částky. Navzdory žádostem žalobců odmítala žalovaná tento nárok přecenit. Přitom žalovaná žalobce přinutila vynaložit značné úsilí a náklady na zjištění a doložení skutečné výše jejich restitučních nároků. Soud prvého stupně se ztotožnil s jím citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, kdy shledal liknavý a svévolný postup žalované vůči žalobcům odmítáním správného ocenění restitučního nároku. Přihlédl přitom i k tomu, že žalovaná rozhoduje o vydání odňatých pozemků 25 let. Za této situace soud prvého stupně žalobě na nahrazení projevu vůle převodem konkrétních žalobci navržených náhradních pozemků vyhověl. V odůvodnění svého rozhodnutí se vyjádřil k jejich převoditelnosti a ocenění, přičemž odvolací soud na jeho závěry odkazuje. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvého stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšným žalobcům proti žalované plnou náhradu nákladů řízení. 3. Částečné zamítnutí žaloby ohledně pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [číslo] odůvodnil soud prvního stupně tím, že tento pozemek je určen územním plánem k zastavení stavbou cyklostezky, přičemž jde o překážku převoditelnosti a žalobci na ni nereagovali, změnu žaloby neučinili, proto v této části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 4. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalovaná, přičemž napadla první výrok rozhodnutí, tj. výrok ve věci samé, jímž bylo žalobě vyhověno a také nákladový výrok. Nesouhlasí s oceněním nevydaných pozemků a též namítá, že její postup při uspokojování nároku žalobců nelze považovat za liknavý a svévolný. V odvolání a jeho doplnění pak žalovaná poukazuje na skutečnost, že ne u všech pozemků byly hodnověrně prokázány skutečnosti odůvodňující jejich ocenění jako pozemků určených pro stavbu či pozemků stavebních v době přechodu na stát. Trvá nadále na to, že u pozemků v [katastrální uzemí] by měla být aplikována srážka 60 % dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, neboť žalovaná důkazy prokázala, že [část obce] nebyla v době odnětí pozemků státem stavebně srostlá s Prahou. Kromě toho se odňaté pozemky nacházely na samotě mimo souvislé zastavěné území [část obce]. V odvolání též namítá, že nelze dovozovat liknavý či svévolný postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců. Žalobcům byly vyplaceny finanční náhrady. Nic jim nebránilo v tom, aby se přihlásili do probíhajících výběrových řízení vyhlášených žalovanou. Nesprávné jsou též závěry soudu prvního stupně týkající se údajné nedostatečnosti pozemků nabízených ve veřejných nabídkách ze strany státu. Rovněž v odvolání žalovaná obhajuje svůj postup ohledně ocenění restitučního nároku žalobců a namítá, že žalobci neprojevili dostatečnou aktivitu pro uspokojení restitučních nároků. 5. K podanému odvolání se vyjádřili žalobci. Ve svém vyjádření vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek a navrhli potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 6. V průběhu odvolacího jednání před odvolacím soudem vzali žalobci žalobu částečně zpět ohledně pozemků, o nichž následně odvolací soud rozhodl v odstavci I. tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že v mezidobí tyto konkrétní pozemku žalovaná převedla třetím osobám a nejsou tak již v jejím vlastnictví. Soud prvního stupně tak v tomto rozsahu zpětvzetí žaloby poté, co s tímto zpětvzetím žalovaná vyslovila souhlas, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (§ 96 odst. 2 o. s. ř.). 7. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený výrok I. ve věci samé a závislý nákladový výrok postupem dle § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. 8. Odvolání žalované není důvodné. 9. Odvolací soud vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně i z jeho právního posouzení tak, jak jej uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku a s tímto posouzením se ztotožňuje. S ohledem na odvolací námitky pouze dodává níže uvedené. 10. Odvolací soud rozhodoval rozsudkem ze dne 26. 11. 2021, č. j. 5 Co 896/2021-676 ve věci týchž účastníků o nárocích plynoucích ze stejných restitučních nároků žalobců. Již v tomto předchozím rozsudku odvolací soud uváděl a lze to zopakovat i v tomto rozsudku, že za zásadní lze již v úvodu úvah odvolacího soudu ve shodě se soudem prvého stupně zdůraznit, že žalovaná dosud i přes provedené dokazování nezměnila ve své evidenci výši původně oceněných restitučních nároků, což (i dle vyjádření pověřené pracovnice žalované při odvolacím jednání) brání žalobcům v účasti ve veřejných nabídkách náhradních pozemků vypisovaných žalovanou s částmi restitučních nároků ve výších, jež žalovaná neeviduje. A to i přesto, že žalovaná již před soudem prvého stupně, ale i před odvolacím soudem přes počáteční zamítavé stanovisko nakonec u významné části restitučních nároků v soudním řízení akceptovala zvýšení jejich hodnoty oproti původnímu ocenění. Při odvolacím jednání považovala žalovaná za nesporné, že nejméně v