5 CO 554/2022-61 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 29 584,50 Kč, v odstavci II. výroku zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 3 085,50 Kč a v odstavci III. výroku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 890 Kč. Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, uplatněný podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále OdškZ). 2. Šlo o náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech na právní zastoupení v trestním řízení [jméno] [příjmení], proti němuž bylo vedeno trestní stíhání zahájené 27. 2. 2018, ukončené zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 9. 2018, č. j. 3 T 30/2018-152, s právní moci dne 29. 1. 2019. [jméno] [příjmení] uplatnil svůj nárok podle zákona u Ministerstva spravedlnosti pod sp. zn. MSP-900/2019-ODSK-ODSK/10, které jej však odmítlo. Svou pohledávku následně postoupil žalobkyni, o čemž žalovanou informoval. Náklady představovala odměna právního zástupce podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 15 úkonů právní služby, 15 režijních paušálů a DPH, v sazbě 1 500 Kč/úkon (při tarifní hodnotě 10 000 Kč) podle § 7 bod 4, § 10 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu, tento nárok byl v průběhu řízení žalobkyní snížen (aniž by však žaloba v této části byla vzata zpět), když žalobkyně uznala, že má nárok pouze na 13 a půl úkonu právní služby, 14 režijních paušálů a DPH. Prvoinstanční soud dovodil, že nárok je důvodný s odkazem na ustanovení § 5, § 8 odst. 1, § 14 odst. 3 OdškZ, kdy podle § 31 odst. 1, 3 náhrada škody zahrnuje náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Právní předchůdce žalobkyně v řízení vedeném před ministerstvem řádně doložil a uplatnil svůj nárok v zákonných mezích, přičemž však tvrdil, že reálné náklady na právní zastoupení v trestním řízení byly dle zaplacených faktur mnohonásobně vyšší. Postoupení pohledávky žalobkyni bylo učiněno platně podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1881 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí, nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil. Zčásti soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (odst. II. výroku, který však není předmětem odvolacího řízení), o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Neúspěch žalobkyně se týkal pouze nepatrné části nároku, tudíž jí bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení proti žalované. Lhůta k plnění byla stanovena na návrh žalované se souhlasem žalobkyně. 3. Proti vyhovujícímu výroku (odstavec I.) a výroku o nákladech řízení (odstavec III.) se včas odvolala žalovaná, která namítala, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, že soud chybně zohlednil některá tvrzení žalované a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. U Ministerstva spravedlnosti podáním doručeným dne [datum] uplatnil svůj nárok pan [jméno] [příjmení], nikoliv žalobkyně, která proto není aktivně legitimována k podání této žaloby, jelikož podle dikce OdškZ (i za předpokladu možného postoupení pohledávky s ohledem na § 1881 o. z.), má nárok na odškodnění pouze ta osoba, která byla účastníkem trestního řízení, což není žalobkyně, jíž žádná škoda vzniknout nemohla. Postoupením pohledávky a oznámením o něm, dal žalovaný najevo, že se uplatněného nároku na náhradu škody vzdal, proto nárok nemůže uplatnit již kdokoliv jiný. Pokud by byla dána aktivní legitimace žalobkyně, pak tato neprokázala podmínky pro vznik nároku na náhradu škody, OdškZ nezakládá právo obhájce na odměnu za obhajobu stíhané osoby, ale toliko právo poškozeného na náhradu škody, přičemž vznik škody je třeba prokázat. V rámci předběžného projednání nároku u Ministerstva spravedlnosti nebyla předložena žádná listina, která by prokazovala, že za náklady obhajoby byla uhrazena rozsudkem soudu prvního stupně přiznaná částka. Dostatečným důkazem nebyly ani žalobkyní předložené přílohy faktur, které prvostupňový soud pro nadbytečnost zamítl, neboť ani ty vznik škody nijak najisto neprokazují, jelikož obsahují též právní služby poskytnuté v souvislosti s jinými právními záležitostmi, netýkajícími se trestního řízení, je účtováno v hodinové sazbě a lze tak těžko mít za prokázáno, které z těchto částek jsou účelně vynaložené náklady na zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání. Chybně rozhodl soud i v otázce nákladů řízení, neboť neúspěch žalobce činil téměř 10 % ze žalované částky, tedy nikoliv pouze poměrně nepatrnou část, přesto však bylo přiznáno právo žalobkyni v plné výši. V rámci úkonů náhrady nákladů řízení byl přiznán i úkon za předžalobní výzvu, tj. písemné podání žalobce, jímž byl uplatněn nárok na náhradu škody u žalované, přičemž však náklady spojené s tímto podáním nelze považovat za náklady tohoto řízení, jak dovodil obdobně ve srovnatelné věci zdejší odvolací soud v rozsudku č. j. 7 Co 623/2021-213, ze dne 2. 7. 2021. Navrhovala, aby rozsudek byl v napadeném výroku změně tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 4. Žalobkyně s odvoláním žalované nesouhlasila, neztotožňovala se s jejím právním náhledem na otázku postoupení pohledávky, podle § 1881 o. z., kdy předmětem řízení je majetkový nárok, není namístě dovozovat výluku z jeho postupitelnosti, který cesí nijak nemodifikuje ani není vázán na původního věřitele. Byly doloženy úkony právní služby, vykonané při obhajobě [jméno] [příjmení] v trestním řízení, tj. 13 a půl úkonu, v čemž není mezi účastníky sporu. Tvrzení žalované o tom, že žádné náklady obhajoby v rámci trestního stíhání jmenovanému nevznikly, přestože nerozporuje, že byly v rámci obhajoby realizovány, je účelové. Jednotlivé úkony právní služby realizované v rámci předmětné obhajoby jsou specifikovány v přílohách faktur, které obdrželo Ministerstvo spravedlnosti, byly vyúčtovány a byly jednoznačně konkretizovány v řízení před soudem prvního stupně. Celkově účtované náklady obhajoby přesahovaly náklady podle advokátního tarifu několikanásobně. Škoda vznikla za účinnosti o. z., kde je oproti předchozí právní úpravě obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník) odlišný okamžik vzniku škody. Podle staré právní úpravy a tehdejší judikatury škoda vznikla až v okamžiku zaplacení dluhu, škodou se rozumělo až faktické snížení majetku poškozeného. Nově je však škoda definována jako újma na jmění (§ 2894 odst. 1 o. z.), tedy faktické snížení majetku poškozeného, ale i vznik dluhů (pasiv) na straně poškozeného. Poškozený tudíž může žádat náhradu škody již okamžikem, kdy mu v důsledku jednání škůdce vznikne dluh (§ 2952 o. z. věta druhá), to je nejen před faktickým zaplacením dluhu a snížením majetku poškozeného, ale i před splatností vzniklého dluhu. Rozhodující okolností pro vznik nároku na náhradu škody je tak vznik dluhu. Rozhodnutí v otázce nákladů řízení je zcela správné. Navrhovala proto, aby prvostupňový rozsudek byl jako věcně správný potvrzen. 5. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o. s. ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 o. s. ř. a § 205 odst. 2 o. s. ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o. s. ř. 6. Odvolání žalované proti rozhodnutí o náhradě škody důvodné není, odvolání žalované proti výroku o náhradě nákladů řízení mezi řízení je důvodné pouze z malé části. 7. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci, důkazy správně vyhodnotil a své závěry popsal řádně v odůvodnění svého rozhodnutí. Správně je i jeho posouzení po stránce právní. Předně je nutno uvést, že právní názor žalované, že předmětnou pohledávku na náhradu škody vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí nelze postoupit na jinou osobu nemá oporu v žádném právním předpisu. Jak uvedl soud prvního stupně, jedná se o zcela běžnou pohledávku na majetkové plnění, jejíž postoupení podle § 1979 o. z. je možné, přičemž se nejedná o žádnou z typů pohledávek, které postupovat možno není (§ 1881 o. z.). Tím je vyřešena i otázka aktivní věcné legitimace žalobkyně v tomto řízení, když žalobkyně jako postupník pohledávky se může svého nároku domáhat soudní cestou. Žádnou oporu