7 CO 856/2022-438 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Písku (dále jen soud prvního stupně) odvoláním napadeným rozsudkem (výrok I.) zamítl žalobu o určení, že žalovaní 1. a 2. nejsou dědici po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne 13. 11. 2012 (dále jen zůstavitel). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. až IV.). 2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobci (shodně jako žalovaný 3. děti zůstavitele- dále též děti zůstavitele) domáhali určení, že žalovaní 1. a 2. nejsou dědici ze závěti ze dne 29. 3. 2017 (dále jen předmětná závěť). Žalobci dovozují s odkazem na § 3 odst. 1 obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb.), že předmětná závěť byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy. Proto ji považují za (absolutně) neplatný právní úkon. Žalobci tvrdí, že zůstavitel byl sebestřednou a sobeckou osobou (s až chorobným lpěním na majetku). Nesnažil se o vybudování citového vztahu ke svým dětem i jejich matce ([titul] [jméno] [příjmení] – dále též manželka zůstavitele). Sepisování závětí (listin o vydědění) považují za reakci (svého druhu) zůstavitele na některé události, které nastaly v jejich rodině. Od přelomu 80. a 90. let (20. století) zůstavitel přestal přispívat na výživu svých dětí, na chod společné domácnosti, na opravy a údržbu domu v [obec] ([ulice a číslo] – dále též dům v [obec]), ve kterém rodina žila. Odůvodňoval to tím, že potřebuje peníze na zájezdy a další své aktivity. Z rodinných úspor postupně vybíral prostředky na své aktivity a nezvýšil finanční podporu rodiny i přes výdaje spojené se studiem. Neinformoval rodinu o rozsahu restituovaného majetku (příjmech z tohoto majetku, darech charitě a farnostem v [obec] a ve [obec]). Počátkem 90. let zůstavitel nabyl v restituci nemovitosti ([část obce] [anonymizováno] [obec], [část obce], [obec]) i finanční náhrady za nemovitosti a živý i mrtvý inventář. Získal také finanční obnos (1 000 000 Kč) z vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále též SJM) od [titul] [jméno] [příjmení]. Žalobci tvrdili, že [jméno] [příjmení] závětí (ze dne 13. 2. 1986) odkázal majetek stejným dílem zůstaviteli i jeho manželce, přičemž tuto závěť zůstavitel zatajil a jmenovaná s ohledem na rodinné vazby nechtěla věc řešit soudní cestou. Na podzim 1995 se ekonomická situace rodiny stala neúnosnou, neboť zůstavitel ukončil plnění vyživovací povinnosti k dětem. Tvrdil, že jeho jedinými příjmy jsou invalidní důchod, odměna za práce konané mimo pracovní poměr (posléze starobní důchod). Žalobci zůstavitel (posléze) platil výživné ve výši 700 Kč měsíčně, žalovanému též 700 Kč, později 1 000 Kč a 1 250 Kč měsíčně. Ohledně výživného argumentoval nedostatkem finančních prostředků. Rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. 1. 2006, č. j. 4 C 263/2005-21 bylo manželství zůstavitele (s [titul] [jméno] [příjmení]) rozvedeno. Nejvýznamnější majetkovou hodnotou v SJM byl dům v [obec] Dohodou (ze dne 2. 1. 2007) došlo k vypořádání zaniklého SJM. Dům připadl [titul] [jméno] [příjmení], která vyplatila zůstaviteli částku 1 000 000 Kč a zajistila byt s pečovatelskou službou. Postupné zlepšování vztahů mezi zůstavitelem a zbytkem rodiny nastalo přibližně v posledních dvou letech života zůstavitele s ohledem na zhoršování jeho zdravotního stavu. Proto byla sepsána další závěť (ze dne 22. 1. 2012), která však byla shledána neplatnou. Žalobci ji však považují za projev vůle zůstavitele, který je nutný vzít v úvahu. Předmětnou závěť hodnotí jako šikanózní výkon práva. Jejím účelem bylo poškození dětí zůstavitele. 3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že ohledně zůstavitele probíhá před soudem prvního stupně dědické řízení (sp. zn. 16 D 368/2012 – dále též dědické řízení). Soud prvního stupně (soudní komisařka) usnesením ze dne 14. 2. 2017, č. j. 16 D 368/2012-525, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 14. 6. 2017, č. j. 7 Co 742/2017-544, rozhodl tak, že v dědickém řízení bude nadále jednáno (nejen) s dětmi zůstavitele, nýbrž i se žalovaným 1. a 2. (jako s dědici zůstavitele z předmětné závěti). V dalším odvolací soud (pro stručnost) odkazuje na skutkové závěry soudu prvního stupně (odstavce 6. – 50. a 55. – 61. odůvodnění napadeného rozsudku). 4. V právní rovině soud prvního stupně s odkazem na předcházející rozhodnutí odvolacího soudu (usnesení ze dne 19. 12. 2021, č. j. 7 Co 950/2021-322) dovodil naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř. – zák. č. 99/1963 Sb.) žalobců na určení, že žalovaní 1, 2 nejsou dědici po zůstaviteli (na základě předmětné závěti). Předmětnou závěť dále posuzovat s přihlédnutím k § 3 odst. 1 obč. zák. a § 39 obč. zák. Vzal v úvahu, že zůstavitel sepsal řadu závětí (listin o vydědění), kterými reagoval na aktuální situaci (vztahy) v rodině. Zohlednil i skutečnost, že zůstavitel (dobrovolně, dostatečně) neplnil svou vyživovací povinnost. Děti zůstavitele byly nuceny domáhat se výživného soudní cestou. Nepřehlédl, že zůstavitel hospodařil se svým majetkem (finančními prostředky) podle svého uvážení (dary římskokatolickým farnostem v [obec] a [obec]). Byl si vědom výše finančních prostředků (majetku), kterými zůstavitel disponoval. Vzal v úvahu i to, že zůstavitel se odmítl podílen na opravě střechy na domě v [obec]. Byl si vědom i toho, že [jméno] [příjmení] výše zmíněnou závětí odkázal svůj majetek rovným dílem zůstaviteli a jeho manželce [titul] [jméno] [příjmení]. Rovněž si byl vědom způsobu (výsledku) vypořádání zaniklého SJM zůstavitele a [titul] [jméno] [příjmení] (výplatou výše uvedené částky). Na základě všech zmíněných skutečností soud prvního stupně dovodil následující. Nepovažoval za (právně) významné, jakým způsobem zůstavitel nabyl majetek, ohledně kterého pro případ své smrti disponoval (předmětnou závětí). Za rozhodné nepovažoval zkrácení práv (dalších) oprávněných osob (v rámci restitučních řízení). Při vědomí právního názoru Nejvyššího soudu ČR (dále jen dovolacího soudu) vyjádřeného v usnesení ze dne 23. 8. 2019, č. j. 24 Cdo 4260/2018-648, kde dovolací soud dovodil možnost rozporu závěti s dobrými mravy, neshledal předmětnou závěť jako neplatný právní úkon (v důsledku rozporu s dobrými mravy - § 3 odst. 1 obč. zák.). Přestože měl soud prvního stupně (v podstatě) za prokázaná skutková tvrzení žalobců, v tvrzených skutečnostech neshledal důvod správnosti závěrů činěných žalobci. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobcům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve věci úspěšným žalovaným. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (odstavce 70. – 72.). 5. Proti tomuto rozsudku se odvolávají žalobci. Rekapitulují argumentaci soudu prvního stupně (nesouhlasí s nimi). Zabývají se otázkou naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.). Soulad výkonu práva s dobrými mravy (zde předmětná závěť) musí být založen na pečlivém posouzení věci (s ohledem na všechny relevantní souvislosti). Opětovně (obsáhle) opakují svou základní (výše uvedenou) argumentaci ze žaloby. Popisují vypořádání zaniklého SJM zůstavitele a jeho bývalé manželky. Považují za krajně nemravné, aby část finančních prostředků získaných zůstavitelem v rámci vypořádání zaniklého SJM připadla jiným osobám (žalovaným 1. a 2.), než jsou děti zůstavitele. Zdůrazňují, že na péči o dům v [obec] se podílely (místo zůstavitele) jeho děti (zejména žalobce). Opětovně zmiňují, že svým jednáním zůstavitel přivedl zbytek rodiny na okraj existenční nouze (nedostatečné přispívání na chod domácnosti, neplnění vyživovací povinnosti ke svým dětem, zatajení příjmů z restituovaného majetku po [jméno] [příjmení]). Považují za krajně nemravné, aby majetek získaný v restituci po [jméno] [příjmení] získali jiné osoby (žalovaní 1. a 2.) než děti zůstavitele. Rekapitulují život jmenovaného (odsouzení k mnohaletému trestu odnětí svobody s výkonem trestu v uranových dolech). Poukazují na (negativní) hodnocení charakterových vlastností zůstavitele ze strany jmenovaného. Kladou důraz na to, že zůstavitel zatajil existenci již zmíněné závěti po [jméno] [příjmení], aby nebyl celý restituční nárok (na úkor manželky [titul] [jméno] [příjmení]). Připomínají, že získaný majetek hodlal použít výlučně pro své potřeby (nikoliv na výživu svých dětí, chod domácnosti, opravy a údržbu domu v [obec]). Zabývají se povahou dobrých mravů (významný korektiv dovolující zmírnění tvrdosti zákona, uplatnění pravidel slušnosti a etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad). Poukazují na to, že své protiprávní jednání se zůstavitel na sklonku života snažil napravit (sepsání závěti ze dne 22.1.2012). Připomínají soudní řízení, kde se děti zůstavitele domáhaly plnění vyživovací povinnosti na zůstaviteli. Nebýt protiprávního jednání zůstavitele (zatajení příjmů a majetku), tak by převážná část majetku byla k datu úmrtí zůstavitele spotřebována. Odmítají absurdní výsledek spočívající v tom, že by část majetkových hodnot takto uchovaných připadla žalovaným 1. a 2. (nikoliv dětem zůstavitele). Dovozují, že povoláním žalovaných 1. a 2. za dědice se zůstavitel snažil potrestat své d