8 CO 470/2022-93 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu o zvýšení výživného (výrok I.), rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci k datu [datum] (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 27 346 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Z odůvodnění se podává, že žalobce podal návrh na zvýšení výživného, které bylo naposledy upraveno v částce 4 500 Kč měsíčně. Argumentoval tím, že nyní studuje první ročník Středního odborného učiliště ve [obec], obor cukrář, od doby posledního rozhodnutí uplynuly 4 roky. Matka žalobce nepracuje, protože pečuje o bratra žalobce se zdravotním postižením. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby a podal vzájemný návrh na zrušení vyživovací povinnosti, neboť žalobce již vystudoval obor kuchař/číšník, tedy stejný stupeň vzdělání a studium oboru cukrář je proto samoúčelné a vyživovací povinnost k němu již žalovanému zanikla. 3. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu ve [obec] z 12.3.2018, č. j. P 115/2003-75 ve výši 4 500 Kč měsíčně. Žalobce byl tehdy žákem 9. třídy základní školy a po jejím ukončení absolvoval učební obor kuchař/číšník na Středním odborném učilišti ve [obec], čímž dokončil přípravu na budoucí povolání. Ve školním roce 2021 [číslo] začal studovat další obor na témže učilišti, aniž prokázal, že v oboru kuchař by nemohl získat práci. Pouhé obecné tvrzení o propouštění kuchařů v době covidové krize nemá pro věc význam. Žalobce dále neprokázal ani své tvrzení, že je mnohem větší poptávka po cukrářích než kuchařích a že by absolvováním dalšího oboru, měl lepší možnost výdělku. Neprokázal ani to, že po získání dvou výučních listů bude mít lepší platové ohodnocení a pro věc nemá podle soudu prvního stupně význam ani to, že se žalobce chce stát učitelem odborných předmětů, neboť neprokázal, že absolvování učebního oboru cukrář je jedinou a dostačující podmínkou pro výkon profese učitele odborných předmětů. Svá tvrzení ani důkazní návrhy nedoplnil ani po poučení podle § 118a o.s.ř. Soud proto uzavřel, že žalobce je schopen sám se živit a studium dalšího učebního oboru na téže škole nelze považovat za účelnou přípravu na budoucí povolání, na čem nemění nic ani to, že žalobce chce pracovat pouze v místě svého dosavadního bydliště, aby mohl pomáhat matce s péčí o postiženého bratra. Argument, že nemá možnost přivýdělku, když navštěvuje střední odborné učiliště formou denní výuky, nemá vliv na skutečnost, že po vyučení kuchařem je již schopen samostatné obživy. Pokud se žalobce rozhodl studovat další obor na stejné škole, nelze to považovat za prohlubování kvalifikace a je na žalobci, aby si sám zajistil materiální podmínky pro své další vzdělávání. Soud proto žalobu zamítl a rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci. S ohledem na úspěch žalovaného mu přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. také právo na náhradu nákladů řízení ve výši 27 346 Kč (viz odůvodnění v bodě 11.). 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.), který zdůraznil, že doba trvání vyživovací povinnosti je dána stavem odkázanosti dítěte na výživu ze strany rodičů. Vyživovací povinnost trvá tak dlouho, dokud děti nejsou samy schopny se živit, to je uspokojovat všechny své potřeby samostatně. Soud prvního stupně fakticky činí závěr, že dítě by nemělo mít vyšší cíle, mělo by se spokojit se základem, kterého je schopno dosáhnout a tím i s minimálním příjmem. Žalobce úspěšně a řádně vystudoval obor kuchař/číšník, rád by se uplatnil v co nejlépe hodnocené restauraci, což by jej opět posunulo ještě dále a s ohledem na fakt, že v dnešní době téměř každá solidní restaurace nabízí cukrářské výrobky, má za to, že bude-li mít výuční list i z oboru cukrář, bude moci získat lepší zaměstnání s lepším příjmem. Tvrzení soudu, že žalobce neprokázal, že vystuduje-li dva obory, bude lépe finančně ohodnocen, popírá známý fakt, že osoby s lepším vzděláním a lepší praxí mají lepší podmínky pro přijetí do zaměstnání a tuto skutečnost není třeba prokazovat. Cukrář je oborem nejbližším oboru kuchař a de facto jediným možným, který lze studovat, pokud osoba má zájem prohloubit své vzdělání. Za účelové žalobce považuje, pokud by zvolil cestu dalšího nástavbového studia ukončeného maturitní zkouškou, které by mu již nic potřebného pro praxi nedalo, ovšem měl by automaticky nárok na výživné. Žalobce má za prokázané, že jeho studium je oprávněné a jedná se o prohlubování dosavadního vzdělání s cílem získat lepší výchozí podmínky k získání zaměstnání nebo případnému podnikání, o kterém do budoucna uvažuje. Soud prvního stupně zcela opomenul zvažovat při rozhodování o výživném individualitu daného případu a jeho specifika a věc posoudil formalisticky v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (konkrétní rozhodnutí odvolatel označuje a cituje z nich). Právě konkrétními okolnostmi případu ve vztahu ke studiu dalšího oboru se měl z uvedených hledisek soud zabývat a dále měl také řádně poučit žalobce podle § 118 o.s.ř., což neučinil a to v tom smyslu, že poučení musí být adresné, musí být formulováno tak, aby účastník byl schopen pochopit, co se po něm žádá. Poučení žalobce podle § 118a o.s.ř. neobsahovalo poučení o všem, co musí žalobce v řízení prokázat, aby byl úspěšný. Žalobce brojí i proti rozhodnutí o nákladech řízení, neboť měl soud aplikovat ve prospěch žalobce ustanovení § 150 o.s.ř.. Měl zkoumat, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému a měl přitom přihlížet k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků. Žalobce nemá žádný příjem, je studentem středního odborného učiliště, žije s matkou, která není zaměstnána s ohledem na péči o zdravotně postiženého bratra, a proto je v rozporu s dobrými mravy, pokud žalovaný po něm jako synovi požaduje náhradu nákladů řízení. Odvolatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému řízení. 5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání zdůraznil, že se jedná o typický příklad tzv. studia pro studium, kdy se žalobce vzdělává z důvodu svého zájmu, nikoliv z důvodu přípravy na své budoucí povolání. Jde pouze o další totožné vzdělávání, které nelze považovat za navazující a prohlubující jeho odbornou úroveň. Žalovaný soudu doložil pracovní nabídky v Jihočeském kraji, a to z veřejně dostupných dat úřadu práce, kde je cca 500 nabídek na pracovní místo kuchař/číšník a 7 nabídek na místo cukrář. Podle žalovaného závěry soudu prvního stupně zcela odpovídají označené judikatuře Ústavního soudu, kdy správně hodnotí„ účelnost“ studia žalobce. Další studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které by mělo navazovat a vést k lepším budoucím vyhlídkám, ovšem zde jde o studium samoúčelné. Jestliže odvolatel poukazuje na sociální situaci a svou a své rodiny, měl by to být právě důvod k tomu, aby přehodnotil své priority a„ prohlubování“ vzdělání dosahoval v rámci studia při zaměstnání. Žalovaný také neshledává žádný důvod pro to, aby mu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť soudní řízení nevyvolal a naopak žalobce si musel být vědom, že ho tato povinnost může tížit. Žalovaný navrhuje potvrzení napadeného rozsudku a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a po dílčím doplnění dokazování (viz dále) dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. 7. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 8. Odvolací soud předně zdůrazňuje, že vychází ze skutkových zjištění a shrnujících závěrů soudu prvního stupně s tím, že poučení podle § 118a o.s.ř. poskytnuté soudem při jednání dne [datum] ve vztahu k prokazování toho, že získáním výučního listu v oboru cukrář zlepší své výdělkové možnosti, považuje za dostatečné. Žalobce až do okamžiku tohoto poučení tvrdil, že získání dalšího výučního listu zlepší jeho postavení při získávání zaměstnání v restauraci a posléze doplňoval, že zlepší jeho možnosti, bude-li chtít samostatně podnikat. 9. K vyživovací povinnosti rodičů k dětem lze obecně uvést, že vskutku není podmíněna (pouze) věkem, respektive ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž je limitována schopností dítěte (potomka) samo se živit; jde fakticky o projev rodinné solidarity s tím, že životní úroveň dítěte by měla odpovídat jeho odůvodněným potřebám samozřejmě s přihlédnutím k možnostem rodiče (rodičů). Okolnost že potomek ukončil střední vzdělání (získal výuční list, vykonal maturitu) však automaticky neznamená, že by nemohl pokračovat v dalším studiu. Soud tak při rozhodování o výživném (zrušení vyživovací povinnosti) řeší otázku, zda je dítě již schopno samo se živit ve spojení s otázkou, zda jeho další vzděláván