8 CO 894/2022-259 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci jako soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 286 262,70 Kč (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci částku 9 788 Kč do 3 dnů (výrok II.). 2. Žalobou ze dne 28. 12. 2018, podanou téhož dne u soudu, se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 286 262,70 Kč podle § 59a zák. č. 254/2001 Sb. v platném znění (dále jen „vodní zákon“) jako náhrady za strpění vodních děl žalovaného vybudovaných před 1. 1. 2002 a jejich užívání na pozemcích České republiky. Žalovaný je vlastníkem staveb (vodních děl) stojících na části parc. [číslo] (o výměře 132,5 m2) (náhon), st. parc. [číslo] (o výměře 107 m2) (vodní elektrárna) a části parc. [číslo] (o výměře 1002,4 m2) (odpad) v k. ú. [obec], které jsou ve vlastnictví [země], s nimiž má žalobce právo hospodařit, jedná se o vodní díla mimo koryto vodního toku. 3. Žalovaný navrhl podanou žalobu zamítnout. Vodní díla jsou postavena na vodním toku řeky [anonymizováno], v korytě vodního toku. Zákonné věcné břemeno strpět na svém pozemku vodní díla vzniklo již od 1. 1. 2002, od té doby již žalobce mohl nárokovat náhradu podle § 50 písm. c) vodního zákona, vzhledem k tomu je nárok po uplynutí tří let, tedy ke dni 3. 1. 2005 promlčen. Parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] jsou v katastru nemovitostí vyznačeny jako vodní plochy se způsobem využití koryto vodního toku, st. parc. [číslo] v k. ú. [obec] pak vznikla oddělením dílu z původní parc. [číslo] v k. ú. [obec], dané pozemky jsou tak korytem vodního toku, případná vodní díla na nich umístěná jsou tedy v korytě vodního toku. 4. Soud prvního stupně žalobu zamítl s odůvodněním, že uplatněný nárok je promlčen. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce [země] je vlastníkem, s právem hospodařit s majetkem státu žalobcem, pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec]. St. parc. [číslo] na níž stojí stavba vod. dílo, vodní el. (vodní elektrárna) byla a je evidována v katastru nemovitostí stran druhu pozemku jako zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] byla a je evidována v katastru nemovitostí stran druhu pozemku jako vodní plocha, způsob využití koryto vodního toku přirozené nebo upravené a parc. [číslo] byla a je evidována v katastru nemovitostí stran druhu pozemku jako vodní plocha, způsob využití koryto vodního toku přirozené nebo upravené. Od 12. 7. 2013 je žalovaný [jméno] [příjmení] vlastníkem, mimo jiné stavby vodního díla – jezu na st. parc. [číslo] (náhrada za něj není již předmětem řízení) a vodního díla – vodní elektrárny na st. parc. [číslo] v k. ú. [obec], přičemž součástí a příslušenstvím (uvedených nemovitostí) jsou, mimo jiné, opěrné zdi náhonu (nátoku) a odpadu (odtoku), tedy náhon a odpad. Žalobce v měsíci 11. 2018 vyzval žalovaného k uzavření dohody o jednorázové náhradě, v měsíci 12. 2018 žalovanému vyúčtoval náhradu za omezení vlastnického práva k st. parc. [číslo] parc. [číslo] st. parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] v částce 392 410 Kč při připočtení 21 % DPH, tj. 82 407 Kč, celkovou částku (k úhradě) 474 817 Kč se splatností nejdéle v měsíci 12. 2018, ani dílem plněno nebylo. Soud prvního stupně uzavřel, že náhon i odpad jsou nedílnou součástí malé vodní elektrárny, které k ní podle její povahy náleží a nemohou být odděleny, aniž by se tato tím znehodnotila. Odkázal i na rozhodnutí (jímž je ve smyslu ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. vázán) [stát. instituce] ze dne 17. 6. 2020, [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 26. 11. 2020, ve spojení s potvrzujícím rozhodnutím [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] ze dne 19. 11. 2020, [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 26. 11. 2020. Z těchto plyne, že [stát. instituce] jako vodoprávní úřad rozhodl podle § 55 odst. 4 vodního zákona o tom, že náhon na části parc. [číslo] v k. ú. [obec] a odpad na části parc. [číslo] v k. ú. [obec] jsou vodními díly, jsou nedílnými součástmi vodního díla, nezbytnými pro zajištění funkčnosti provozu vodní elektrárny. Náhon na části parc. [číslo] tvoří plocha 132,5 m2 a odpad na části parc. [číslo] tvoří plocha 1002,4 m2, geometrické zaměření není ani žalovaným zpochybňováno. [stát. instituce] dále rozhodnutím ze dne 14. 3. 2022, č. j. [spisová značka] [číslo], které nabylo právní moci dne 2. 4. 2022, jako vodoprávní úřad rozhodl podle § 44 odst. 3 vodního zákona o tom, že hranice koryta významného toku [anonymizováno] na části parc. [číslo] st. parc. [číslo] části parc. [číslo] v k. ú. [obec] je tvořena obvodem vodního díla náhonu a odpadu malé vodní elektrárny [název], určeného dle geometrického zaměření [právnická osoba] [anonymizováno], což znamená, že hranice koryta významného vodního toku [anonymizováno] je v místě, kde začíná náhon a v místě, kde končí odpad malé vodní elektrárny. V odůvodnění [stát. instituce] uvádí, že svým rozhodnutím nevyvrací, že stavba vodního díla se nachází v korytě vodního toku, pouze určuje hranici. V korytě, kde se nachází vodní dílo – náhon a odpad, dle centrální evidence toků protéká ostatní vodní linie. Při svém rozhodování ke dni 14. 3. 2022 vycházel [stát. instituce] o hranici koryta vodního toku z aktuální, současné právní úpravy. V daném případě vodoprávní úřad nerozhodoval o tom, zda jde o vodní tok (§ 43 odst. 2 vodního zákona) a přeneseno ani o tom, zda je elektrárna a její součásti v korytě vodního toku, či není. Vzhledem k tomu o těchto otázkách, které jsou potřebné pro rozhodnutí věci, rozhodl soud sám. Ze sdělení ve věci pochybnosti [státní instituce] [anonymizováno] [územní celek] ze dne 22. 2. 2022, [číslo jednací] vyplývá, že na části pozemku parc. [číslo] st. parc. [číslo] části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] se nachází ostatní vodní linie ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 (správně má být odst. 14) vodního zákona. Ze sdělení ústředního vodoprávního úřadu, [stát. instituce] ze dne 17. 5. 2022, [číslo jednací] se podává, že významný vodní tok [anonymizováno] je v centrální evidenci vodních toků evidován na základě vyhlášky č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, když takto evidovaným významným vodním tokem byl tento vodní tok i podle přechozí vyhlášky č. 470/2001 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků, ve znění pozdějších předpisů. Tedy tato evidence má podklad minimálně v prováděcích právních předpisech. Charakter vodní linie [anonymizováno] [číslo] byl změněn z vodního toku na ostatní vodní linii v roce 2016 v souladu s příkazem č. 1/2012 vrchního ředitele sekce vodního hospodářství, [číslo jednací], k vedení centrální evidence vodních toků státními podniky. Soud poukázal na to, že oproti na základě právní úpravou na podkladě prováděcích právních předpisů formulovaných významných vodních toků žádná legislativní právní úprava neformulovala tzv. vodní linie, šlo jen o jakousi vnitřní, evidenční pomůcku, která neměla svého legislativního, zákonného podkladu (to potvrdil ústřední vodohospodářský úřad, [stát. instituce]). Vzhledem k tomu, že vodoprávním orgánem nebylo závazně rozhodnuto o existenci vodního toku na předmětných parcelách, zabýval se soud prvního stupně (pro posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení) otázkou, zda předmětná vodní díla jsou (či byla) umístěna v korytě vodního toku, neboť stran jednorázové kompenzace (náhrady vlastníkovi pozemku za omezení jeho vlastnických práv) bylo dovozeno, že v případě § 50 písm. c) vodního zákona jsou účinky právní normy omezeny na vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002 a nacházející se v korytě vodního toku, naproti tomu norma obsažená v § 59a vodního zákona své účinky vztahuje obecně na všechna vodní díla vybudovaná před 1. 1. 2002 a dopadá i na vodní díla, která v korytě vodního toku nejsou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 22 Cdo 1499/2020 a 22 Cdo 3753/2020). S poukazem na vývoj právní úpravy a svá skutková zjištění (možno odkázat na podrobně uvedené v bodech 13, 14 a 15 odůvodnění napadeného rozsudku) pak uzavřel, že je třeba rozlišovat stav do 31. 1. 2021 a od 1. 2. 2021, kdy vešla v platnost novela vodního zákona provedená z. 544/2020, která v § 2 odst. 14 nově definovala pojem„ ostatní vodní linie“ a skutečnost, že tato neodpovídá definici vodního toku podle § 43. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že do 31. 1. 2021 lze považovat vodní dílo, náhon, na části parc. [číslo] o výměře 132,5 m2, vodní dílo, vodní elektrárnu, na st. parc. [číslo] o výměře 107 m2, a vodní dílo – odpad, na části parc. [číslo] o výměře 1002,4 m2, v k. ú. [obec] za vodní díla umístěná v korytě vodního toku, v období od 1. 2. 2021 již nikoliv. Pokud šlo o vodní díla umístěná v korytě vodního toku, bylo třeba nárokovat náhradu (coby náhradu jednorázovou) za tzv. zákonné břemeno, kdy je vyloučen režim obecné úpravy občanskoprávní (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR, sp. zn.