8 Co 1031/2021-326 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. V projednávané věci žalobkyně původně uplatnila dva relativně samostatné nároky, a to na poskytnutí vyúčtování výše nákladů a záloh za jednotlivé služby spojené s užíváním bytové jednotky za roky 2014 až 2017 (dále jen „bytová jednotka“ a „vyúčtování“) podle § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů v domě s byty (dále také jen „zákon“) a toto vyúčtování žalobkyni doručit a dále nárok na pokutu za prodlení s nepeněžitým plněním v celkové výši 176 750 Kč (dále jen „pokuta“) podle § 13 odst. 1 zákona.2. Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované povinnosti vyúčtovat jí skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby spojené s užíváním jednotky č. , číslo, v budově č. p. , číslo, , , číslo, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. a obci , adresa, , a to za období kalendářního roku 2014, 2015, 2016 a 2017, a toto vyúčtování žalobkyni doručit a dále zamítl žalobu, jíž se domáhala zaplacení 176 750 Kč (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).3. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.4. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne , datum, , sp. zn. , číslo jednací, , jednak odmítl dovolání proti výroku I. odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž zamítl žalobu o splnění povinnosti vyúčtovat náklady a zálohy za jednotlivé služby spojené s užíváním bytové jednotky za zúčtovací období roku 2014 a dále je odmítl v části, v níž soud zamítl žalobu o zaplacení částky 176 750 Kč – v tomto rozsahu nabyl rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek odvolacího soudu právní moci a tato část původně napadeného rozhodnutí již není předmětem projednávání v tomto odvolacím řízení.5. Tímtéž rozsudkem pak Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, pokud jím ve výroku I. byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž soud zamítl žalobu o splnění povinnosti žalované vyúčtovat náklady a zálohy na jednotlivé služby spojené s užíváním bytové jednotky za zúčtovací období roku 2015, 2016 a 2017 a dále zrušil i výrok nákladový. Právě v tomto rozsahu je předmětem nynějšího řízení před odvolacím přezkum napadeného rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne , datum, , č. j. 6 C 301/2019-185.6. Jde-li o odůvodnění nepřiznání nároku na splnění povinnosti žalované vyúčtovat náklady a zálohy na jednotlivé služby spojené s užíváním bytové jednotky za zúčtovací období roku 2015, 2016 a 2017, odkazuje odvolací jednak na napadený rozsudek soudu prvního stupně a zejména pak na odůvodnění svého předchozího rozhodnutí, kde se uvedeným nárokem i s podrobným odkazem na rozsudek soudu prvního stupně zabýval. Tato odůvodnění, jež jsou účastníkům známa, (a to včetně jednotlivých skutkových zjištění a závěru) není účelné znovu opakovat zvláště v situaci, kdy je v této fázi řízení odvolací soud vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu při posuzování nároku na splnění povinnosti žalované vyúčtovat náklady a zálohy na jednotlivé služby spojené s užíváním bytové jednotky za zúčtovací období roku 2015, 2016 a 2017 (k tomu viz dále).7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), učinil tak postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru o důvodnosti podaného odvolání ve vztahu k části nyní projednávaného nároku.8. Ve vztahu k projednávaným nárokům na vyúčtování nákladů a záloh na služby spojené s užíváním bytové jednotky za léta 2015 až 2017 vyslovil v označeném rozsudku Nejvyšší soud závazný právní názor, že v poměrech dané věci není požadavek příjemce služeb na řádné vyúčtování v rozporu s dobrými mravy a nelze tak s poukazem na dobré mravy tento nárok žalobkyni, s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu, odepřít a nelze jej odepřít ani s poukazem na to, že si účastnice sjednaly nájemné a úhradu za služby jednou částkou.9. S ohledem na uvedené se odvolací soud zabýval tím, zda požadavek žalobkyně na poskytnutí vyúčtování výše nákladů a záloh na jednotlivé služby spojené s užíváním bytové jednotky za roky 2015 až 2017 a na jeho doručení je důvodný, či nikoliv.10. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.11. Podle § 7 odst. 2 zákona poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.12. Z ustanovení § 7 odst. 1 a 2 zákona jednoznačně vyplývá povinnost poskytovatele služeb (v dané věci žalované, jež pronajímala bytovou jednotku žalobkyni) poskytnout příjemci (zde žalobkyně v pozici nájemkyně) vyúčtování služeb, jež postihne skutečnou výši záloh a nákladů. V tomto vyúčtování musí poskytovatel nejen uvést skutečnou výši záloh a nákladů, nýbrž musí tyto náklady dále členit (rozepsat) podle jednotlivých poskytovaných služeb, aby byla zřejmá výše rozdílů a aby příjemce měl možnost toto vyúčtování zkontrolovat se skutečným stavem. K tomu, aby poskytovatel služeb splnil svou zákonnou povinnost, musí poskytnout vyúčtování, které je řádné. Náležitosti vyúčtování upravuje zákon v § 2 písm. f) ve spojení s již zmíněným § 7 odst. 2 zákona (k uvedenému srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015, nebo rozsudek ze dne 20.10.2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020).13. V daném případě je nesporné, že žalovaná žalobkyni vyúčtování výše nákladů a záloh na jednotlivé služby spojené s užíváním bytové jednotky za roky 2015 a 2016 v písemné podobě, nedoručila, tedy nesplnila svou povinnost danou ustanovením § 7 odst. 1 zákona. Případné seznámení s jednotlivými doklady (pokud k němu mělo podle žalované mezi účastnicemi dojít), jež jsou podkladem pro vyúčtování, nepostačuje (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.5.2016, sp. zn. 26 Cdo 1261/2015). Bezvýznamné dále je i tvrzení žalované, že již nemá k dispozici listiny, podle nichž by mohla vyúčtování provést.14. Jde-li o vyúčtování výše nákladů a záloh na jednotlivé služby spojené s užíváním bytové jednotky za rok 2017 nemůže žalovanou předložené vyúčtování obstát jako řádné, neboť neobsahuje všechny náležitosti podle § 2 písm. f) ve spojení s § 7 odst. 2 zákona a dále nezohledňuje existenci dvou dodatků neplatné nájemní smlouvy ze dne 1.3.2017 a 1.9.2017 (žalobkyně navíc nově zmiňuje při jednání odvolacího soudu ještě jeden dodatek), ve kterých účastnice uváděly dvě odlišné částky uvažovaného nájemného, jež ovšem navíc nepokrývalo měsíce leden a únor. S tím „vyúčtování“ žalované (viz č.l 14) nepočítá. Jakkoli jde o dodatky nájemní smlouvy, jež byla shledána neplatnou, není vyloučené, že v nich ujednané částky vyjadřují vůli účastnic týkající se skutečné výše nájmu, respektive částky, jež by za něj měla být považována a dále také výši částky určené na zálohy.15. Z právě podaného je zřejmé, že nárok žalobkyně na uložení povinnosti žalované vyúčtovat jí náklady a zálohy na jednotlivé služby spojené s užíváním bytové jednotky za zúčtovací období roku 2015, roku 2016 a roku 2017 a tato vyúčtování doručit žalobkyni, je dán a soud prvního stupně rozhodl nesprávně, jestliže v tomto rozsahu žalobu zamítl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v dotčeném rozsahu (viz odůvodnění shora) změnil tak, že žalobě vyhověl, když žalované uložil povinnost vyúčtovat žalobkyni náklady a zálohy na jednotlivé služby spojené s užíváním bytové jednotky za roky 2015 až 2017 a tato vyúčtování doručit žalobkyni. Odvolací soud postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.16. Pokud jde o vlastní vyúčtování, ke kterému je nutné znát výši nájemného potažmo výši záloh, odkazuje zde odvolací soud na podrobné odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu, jež míří právě na případy, kdy je platba za užívání bytu fakticky stanovená paušálně. Dovolací soud zde zdůrazňuje možnou dohodu účastnic o výši nájemného (alespoň za část sledovaného období) a krom toho naznačuje i možný postup v případě absence dohody účastnic (viz body 25. – 27. rozsudku dovolacího soudu).17. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení z ustanovení § 142 odst. 2 tak, že na ně žádná z účastnic nemá právo, neboť konečný poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastnicemi je v daném řízení stejný – žalovaná byl ú