8 Co 164/2024-472 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem, přikázal ze společného jmění účastníků do vlastnictví žalobce pozemek parc. č. St. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, , a pozemek parc. č. , číslo, , zapsané u Katastrálního úřadu, Anonymizováno, pro , sídlo, , Katastrálního pracoviště , sídlo, , v katastru nemovitostí obce , adresa, a v katastrálním území , adresa, , na listu vlastnictví č. , číslo, , obchodní závod provozovaný žalobcem, IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , a automobil , Anonymizováno, , reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, (výrok I.), v části, v níž se žalovaná domáhala vypořádání dubových stolů, zahradního nábytku, zahradního traktůrku a dvou motorových sekaček, se řízení zastavuje (výrok II.), v části, v níž se žalovaná domáhala vypořádání pohledávky na účtu č. , č. účtu, , vedeném u , banka, ., ve výši 134 853,38 Kč k 4. 2. 2020 a vnosu v částce 55 200 Kč žalobu zamítl (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 2 452 200 Kč do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), ze společného jmění účastníků přikázal žalobci a žalované k úhradě dluh ve výši 700 000 Kč ze smlouvy o zápůjčce uzavřené s , jméno FO, a , jméno FO, , a to rovným dílem (výrok V.), vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.) a uložil jak žalobci i žalované každému z nich povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení v částce 35 246,105 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích (výroky VII. a VIII.).2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce, tedy osoba k tomu oprávněná (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.). Odvolatel výslovně napadal výroky IV., VI. a VII. a především navrhoval, aby byla přiměřeně snížena výše vypořádacího podílu, který má zaplatit žalované (výrokem IV. bylo žalobci uloženo, aby zaplatil žalované 2 452 200 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku). Napadením výroku IV. byl fakticky dotčen i výrok I., neboť stanovení výše a splatnosti vypořádacího podílu je neoddělitelně spjato s vlastním vypořádáním společného jmění manželů, kterým jsou jednotlivé majetkové hodnoty zaniklého majetkového společenství přikazovány do výlučného vlastnictví bývalých manželů. Ve vztahu k výroku VI. navrhoval, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení proti žalované a ve vztahu k nákladům státu měl zato, že by je měla celé zaplatit žalovaná (domáhal se tak změny výroku VII. ve spojení s výrokem VIII.); výroky o náhradě nákladů řízení byly dotčení již díky napadení meritorní části rozsudku.3. Lze pro zjednodušení shrnout, že žalobce v rámci odvolacích námitek, jimiž zpochybňoval hodnotu obchodního závodu, hodnotu přikazovaných nemovitostí, výši vnosů manželů, argumentoval ve prospěch disparity podílů (v podrobnostech odvolací soud odkazuje na rozsáhlé odůvodnění odvolání), fakticky zpochybňoval výši vypořádacího podílu. Jinak řečeno smyslem jeho odvolání bylo dosáhnout nižší částky vypořádacího podílu, než jakou stanovil soud prvního stupně ve výši 2 452 200 Kč.4. Z odvolání je dále zřejmé (pro potřeby zjištění rozsahu předmětu odvolacího řízení), že odvoláním nebyly napadené relativně samostatné výroky II. a III. (nejde o výroky, jimiž by bylo přímo vypořádáváno bezpodílové spoluvlastnictví manželů potažmo o výroky, kde by způsob vypořádání vyplýval z právního předpisu). Uvedené výroky z popsaných důvodů nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.) a nestaly se předmětem odvolacího řízení ani schvalovaného smíru. Předmětem odvolacího přezkumu se proto stal pouze výrok I. a dále výroky IV. až VIII.5. K projednání odvoláním dotčené části rozsudku (tedy vyjma výroků II. a III.) odvolací soud nařídil jednání na den 23. 7. 2024, kde po předestření svého názoru na vypořádání předmětného společného jmění manželů s přihlédnutím k odvolacím námitkám dospěli účastníci ke shodě v tom smyslu, že se pokusí najít smírné řešení, pokud jde o výši vypořádacího podílu. V konečném důsledku, s ohledem na formulaci odvolacích námitek, byla fakticky spornou především otázka výše vypořádacího podílu, kterou žalobce považoval za nepřiměřeně vysokou a žalovaná byla ještě ochotna o věci mimosoudně jednat.6. Odvolací soud pro úplnost podotýká, že mezi účastníky panovala shoda, pokud jde o rozsah společného jmění, byli zajedno v tom, že žalobci mají být do výlučného vlastnictví přikázány všechny ve výroku uvedené nemovitosti, obchodní závod i osobní automobil a konsenzus mezi nimi panoval i v tom, že dluh ve výši 700 000 Kč má být každému z účastníků přikázán rovným dílem. Předmětem „dohadování“ se tedy stala výše vypořádacího podílu. Postup při uzavírání síru upravuje především ustanovení § 99 občanského soudního řádu (o.s.ř.).7. Podle § 99 odst. 1 věta první o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení smírem.8. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisu. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.9. Podle ustanovení § 99 odst. 3 o. s. ř. schválený smír má účinky pravomocného rozsudku. Rozsudkem však může soud zrušit usnesení o schválení smíru, je-li smír podle hmotného práva neplatný. Návrh lze podat do 3 let od právní moci usnesení o schválení smíru.10. Především je nutné uvést, že se o smír mezi účastníky soud má vždy pokusit a platí to i v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, jehož povaha takový procesní postup umožňuje (§ 99 odst. 1 o.s.ř.). Jedinou překážkou uzavření smíru je jeho rozpor s hmotným právem (§ 99 odst. 2 o.s.ř.). Zároveň však platí, že hmotné právo bývalé manžele nikterak nelimituje v tom, jakým způsobem si masu zaniklého majetkového společenství rozdělí a ocení (je zde zásadně preferována dohoda) a je zcela na nich, jakou část majetku si který z nich ponechá a jakou částku který z nich zaplatí na vyrovnání druhému manželu. Pouze tehdy jestliže se bývalí manželé na vypořádání neshodnou, rozhodne o něm autoritativně soud, který pak není vázán návrhy účastníků a může rozhodnout odlišně od těchto návrhů; jde o řízení, kde způsob vypořádání poměrů mezi účastníky vyplývá z právního předpisu (zde z občanského zákoníku).11. V daném případě panovala mezi primárně neshoda jde-li o výši vypořádacího podílu a naopak v řadě podstatných otázek mezi nimi nebyl spor (viz bod 6.). Jestliže účastníci za popsané situace se dohodli na tom, že masa zaniklého SJM má být rozdělena shodně, jak rozhodl v napadeném rozsudku soud prvního stupně a dále se shodli, že žalovaný má žalobkyni zaplatit na vypořádací podíl 2 150 000 Kč, a to do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, pak s ohledem na shora uvedené odvolacímu soudu nic nebránilo, aby takto navrženou dohodu formou soudního smíru (§ 99 odst. 2 o.s.ř.) schválil (viz výrok I. tohoto rozsudku). Při schválení smíru odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v dotčených výrocích I., IV. a V. a stalo se tak postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.12. Při rozhodování o nákladech řízení sice odvolací soud rozhodl autoritativně, ovšem fakticky respektoval vyslovenou vůli účastníků, když vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (zde jde o změnu původního nákladového výroku VI. a současně potvrdil (§ 219 o.s.ř.) výroky VII. a VIII. napadeného rozsudku, jež založily povinnost každého z účastníků zaplatit náklady řízení státu ve výši 35 246,105 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozhodnutí o náhradě nákladů mezi účastníky se opírá o ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu a ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že tato ustanovení byla aplikována s přihlédnutím k dikci ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.