8 Co 312/2024-575 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení 1 041 726 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně z uvedené částky od 19.12.2018 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 317 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení 33 935 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích.2. Soud odůvodnil, že žalobkyně se zaplacení předmětné částky domáhala s tím, že jde o cenu dlažby, kterou si žalovaná bez právního důvodu ponechala a zpracovala ji v rámci jiné zakázky. Žalobkyně uvedla, že se v roce 2014 ucházela o zakázku , právnická osoba, (dále jen „, právnická osoba, ), její součástí byla i dodávka kamenné dlažby. Po získání zakázky poptala žalobkyně u žalované dodání a montáž dlažby jako subdodávku. Šlo o ujednání, kdy měla být dodána kamenná dlažba ve výměře 2 582 m2, smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena za přítomnosti jednatelů obou právnických osob a , jméno FO, , projektové manažerky žalobkyně. Podle verze žalobkyně po písemném zachycení dohody smluvních stran, kterou smluvní strany podepsaly, jednatel žalované s odůvodněním, že nemá razítko, obě písemná podepsaná vyhotovení odnesl s příslibem je opatřené razítkem vrátit zpět žalobkyni, což se nestalo. Žalobkyně poukazuje na to, že úmyslem stran bylo vycházet z obsahu smlouvy o dílo, jež byla uzavřena mezi žalobkyní a , právnická osoba, . Z celkového objemu 2 582 m2 bylo při plnění zakázky zpracováno 734 m2 a dodáno nebylo 1 848 m2, neboť ze strany , právnická osoba, k zúžení rozsahu plnění díla. , právnická osoba, nejprve požadovalo vydání již zaplacené dlažby, následně změnilo požadavek na zaplacení částky uhrazené za dlažbu. Bylo zjištěno, že žalobkyní uhrazená dlažba byla žalovanou prodána společnosti , právnická osoba, , ve vztahu k ní žalovaná, v postavení subdodavatele, plnila a zakázku na , právnická osoba, dokončila. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Popírala, že by její jednatel podepsal smlouvu o dílo mezi účastnicemi, tvrdila, že byla uzavřena pouze ústní smlouva, v jejímž rámci se účastníce shodly zejména na celkové ploše dlažby (2 582 m2), jednotkové ceně za dlažbu 755 Kč/m2 a jednotkové ceně za montáž 1 100 Kč/m2 a celková cena za zhotovení díla byla ujednána 4 783 228 Kč. Žalovaná se cítila být vázána především cenovou nabídkou.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování především do reprodukční části rozsudku pojal chronologický sled událostí (a důkazů) podstatných pro posouzení daného sporu. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na body 4. – 27. obsahující rekapitulaci jednání mezi účastnicemi, jež nakonec vyústil v tento spor. Na obsah dílčích zjištění, jež soud činil z jednotlivých označených důkazů odvolací soud odkazuje a bez dalšího z nich dále vychází. V souvislosti s hodnocením otázky podpisu smlouvy o dílo žalovanou (body 28. – 29.), soud hodnotí výpovědi svědkyně , jméno FO, , obou jednatelů a svědka , jméno FO, a listiny uvedené v označené reprodukční části napadeného rozsudku a odvolací soud z této části odůvodnění obsahující precizní a vyčerpávající hodnocení vychází.4. Soud po zhodnocení důkazů odůvodnil, že ani přes porušení podle § 118a o.s.ř. nemá za přesvědčivě prokázané, že by mezi účastnicemi došlo k uzavření písemné smlouvy o dílo s příslušným dodatkem o , Anonymizováno, promlčecí době. Uvedl, že je problematické prokazovat uzavření písemné smlouvy před devíti , Anonymizováno, za pomoci svědkyně, jež je , Anonymizováno, zaměstnankyní žalobkyně, byla-li její výpověď popřena výpovědí jednatele žalované, byť tento důkaz je obecně slabším důkazním prostředkem než výpověď svědka. Nicméně výpověď svědkyně i svědka , jméno FO, považoval soud prvního stupně za připravené a v určitých pasážích naučené, a ne zcela přesvědčivé, a proto absenci podepsané písemné smlouvy v listinné podobě nemohlo jejich svědectví nahradit. Ve vztahu ke scanu smlouvy o dílo soud poukázal na výpovědi obou znalců (a znalecké posudky) s tím, že vyzdvihl závěr obou z nich, že soubor sice nevykazuje znaky, které by vedly k závěru jeho zmanipulování, avšak také uvedli, že takový soubor je poměrně snadné zmanipulovat, a to přinejmenším osobou s dobrou znalostí IT, aniž by bylo možné tuto manipulaci odhalit. Znalci se lišili toliko v tom, jak moc schopná by daná osoba musela být. Z toho ovšem vyplývá, že soubor může a nemusí být pravý. Otázka pravosti podpisu jednatele žalované nemá výpovědní hodnotu, neboť pokud by někdo chtěl podpis na scan listiny padělat, použil by podpis autentický, který má žalobkyně k dispozici. Soud uzavřel, že pravost listiny, respektive scanu zůstala zpochybněna, a proto existenci této písemné dohody nemá soud za prokázanou. Pochybnosti byly ohledně toho, zda byl předmětný soubor skutečně vytvořen 7.10.2014.5. Soud prvního stupně v souvislosti s hodnocením pravosti scanu smlouvy poukázal také na časové souvislosti, za nichž byl soubor nalezen (viz bod 46.) s tím, že další pochybnosti do věci vnáší e-mailová komunikace jednatele žalované s manželkou dne 7.10.2014, jež nenasvědčuje tomu, že by se v uvedený den v dopoledne mohl vyskytovat v , adresa, v sídle žalobkyně. Uzavřel, že nemá za prokázané, na základě jakého titulu provedla žalovaná dílo pro žalobkyni. Mohlo jít o písemnou smlouvu o dílo, jak tvrdila žalobkyně, mohlo dojít k uzavření konkludentní smlouvy ve smyslu § 1744 (tuto variantu soud vylučuje, jak dále vysvětluje) a mohlo dojít k uzavření ústní smlouvy o dílo, jak tvrdí žalovaná a v extrémním případě se nesešly vůle smluvních stran. V tom případě se mohlo jednat o plnění bez právního důvodu. Důkazní břemeno přitom leželo na žalobkyni, která po poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázala, že by s žalovanou uzavřela smlouvu o dílo v písemné formě.6. Dále soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala ani své tvrzení, že mezi stranami byla ohledně dlažby nejprve uzavřena kupní smlouva, naopak má za prokázané, že předmětná dlažba byla žalovanou zakoupena jako materiál sloužící ke zhotovení díla, přestože se z původní komunikace s , právnická osoba, dá dovodit, že , právnická osoba, zpočátku mělo zájem o nákup dlažby samostatnou smlouvou pro sebe, ovšem ze smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a , právnická osoba, a z cenové kalkulace je zřejmé, že z takového záměru sešlo (smlouva o dílo s , právnická osoba, má cenu dlažby 2 026 729 Kč), celková cena díla je 13 490 096 Kč a podle smlouvy , právnická osoba, nabývá dodaný materiál do vlastnictví až jeho zpracováním. Nakonec i následné chování , právnická osoba, , které si na dlažbu nečinilo vlastnické nároky svědčí o tomto závěru. Navíc v době realizace nákupu dlažby bylo zřejmé, že žalovaná bude dlažbu pokládat jako subdodavatel žalobkyně a z žádných dalších důkazů nelze prokázat, že by byla mezi účastníky uzavřena jakákoliv kupní smlouva. Žalobkyně sice přikládá váhu označení faktury žalované č. 1410/211 ze dne 9.12.2014, na níž je uvedeno „kupní smlouva/faktura/daňový doklad“ ovšem jde o zjevně formulářový a univerzální text, který je uveden i na ostatních fakturách žalované, ač je zřejmé, že jde o vyúčtování prací. Z předmětné faktury naopak vyplývá, že jde o vyúčtování části předmětu díla v podobě nákladů na nákup materiálu a nejedná se o fakturu za kupní cenu v rámci samostatné kupní smlouvy. K závěru o uzavření předmětné smlouvy soud nepřesvědčil ani poukaz na obchodní zvyklosti (viz bod 50.). Nelze také uzavřít, že by došlo k uzavření smlouvy o témže obsahu konkludentně, neboť žalovaná započala s předmětem plnění, totiž obstaráváním a objednáváním dlažby ještě před zasláním návrhu smlouvy či před tvrzeným podpisem smlouvy o dílo a z ničeho nevyplývá, že by k nákupu dlažby došlo na základě samostatné kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky. Naopak je patrné, že dodání dlažby bylo součástí díla a prokázáno je i to, že žalobkyně návrh takové smlouvy kopírující ujednání smlouvy s , právnická osoba, žalované předložila, nicméně její bezvýhradná akceptace prokázána není. Popsané skutečnosti neodpovídají konkludentnímu jednání dle zaslaného návrhu smlouvy, navíc návrhu smlouvy neodpovídala data splatnosti uváděná na fakturách. V případě konkludentního uzavření smlouvy se přitom musí jednat o jednání, které nevzbuzuje pochybnosti, a pokud z jednání žalované nevyplývá přímá akceptace smluvních podmínek, kdy navíc jednatel žalované uvedl, že je vůbec nečetl, nelze hovořit o konkludentním provedení závazku. Z jednání jednatele žalované je zřejmé to, že se zhotovením díla souhlasil, pokud jde o obsah závazku cítil se zavázaný především cenovou nabídkou a rozsahem, navíc tvrzení žalobkyně o konkludentním uzavření smlouvy je v přímém rozporu s jejím tvrzením o podpisu písemné smlouvy. Nakonec zdůraznil, že s ohledem na to, že jednatelé účastnic byli přátele, lze si představit, že k uzavření pís