19 Co 805/2025-230 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení ze dne 28. 1. 2025 soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 390 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 12. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu žalobce proti žalovanému o zaplacení (další) částky 390 360 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 12. 4. 2022 do zaplacení soud prvního stupně zamítl (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 780 720 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným jako svým zaměstnancem sjednal v souladu s § 310 a následujících zákoníku práce konkurenční doložku. Po skončení pracovního poměru žalobce vyplácel žalovanému ujednané peněžité vyrovnání, žalovaný však svůj závazek z konkurenční doložky porušil, když v době trvání konkurenční doložky vykonával konkurenční činnost pro třetí osobu, která je vůči žalobci v konkurenčním postavení. Žalobce se tak domáhal vrácení vyplaceného peněžitého vyrovnání ve výši 390 360 Kč a zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 390 360 Kč.3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, namítal, že podmínky konkurenční doložky neporušil, když v rozhodném období nevykonával žádnou výdělečnou činnost, neboť byl v tomto období veden na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaný pracoval u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 25. 1. 2017 na pozici středního managementu, v čl. 7 odst. VII. pracovní smlouvy účastníci sjednali konkurenční doložku, kterou se žalovaný zavázal v případě ukončení pracovního poměru u žalobce zdržet se výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti žalobce, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, a to na dobu 12 měsíců po skončení pracovního poměru žalovaného u žalobce. Žalobce se naopak zavázal hradit žalovanému po dobu 12 měsíců peněžité vyrovnání ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku. V případě porušení závazku žalovaným byla sjednána smluvní pokuta rovnající se celkové výši sjednaného peněžitého vyrovnání. Pracovní poměr žalovaného u žalobce byl ukončen dohodou ke dni 31. 8. 2020. Žalobce žalovanému hradil peněžité vyrovnání v období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021, celkem ve výši 390 360 Kč. Žalovaný byl po tuto dobu evidován jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce. Ke dni 1. 9. 2021 se žalovaný stal jednatelem společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , jejímž předmětem činnosti stejně jako předmětem činnosti žalobce je zámečnictví, nástrojářství a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, obdobný předmět činnosti je zapsán v obchodním rejstříku také u společnosti , právnická osoba, ., která je mateřskou společností , právnická osoba, . Žalovaný působil u společnosti , právnická osoba, . od března 2021 jako poradce a konzultant, na základě dohody s předsedou představenstva společnosti , právnická osoba, . , tituly před jménem, , jméno FO, vykonával žalovaný pozici bezplatného konzultanta společnosti , právnická osoba, . Z výpovědi slyšených svědků bylo zjištěno, že žalovaný se pohyboval v prostorách společnosti , právnická osoba, ., byl uváděn jako kontaktní osoba na objednávkách, podle zjištění detektivní kanceláře se v uvedených dnech v měsících březen až srpen zdržoval v sídle společnosti , právnická osoba, v době od 6:00 hodin do 14:30 hodin. V řízení bylo prokázáno zprostředkování tří obchodů žalovaným mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, v období od března do července 2021, svědek , jméno FO, potvrdil přijímání objednávek od žalovaného za společnost , právnická osoba, . osobně či emailovou korespondencí. Soud prvního stupně vyšel i z vyjádření žalovaného, že od 1. 3. 2021 poskytoval společnosti , právnická osoba, . odborné rady v rovině zásobování a technických parametrů materiálu, zejména plechu. Pokud jde o výrobky, které vyráběla společnost žalobce, byly obdobné jako výrobky vyráběné společností , právnická osoba, ., šlo mimo jiné o vzduchotechnické potrubní prvky.5. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 310 odst. 1, 2 a 3 zákoníku práce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že činnost žalovaného pro společnost , právnická osoba, . sice nebyla výdělečná, nicméně jednalo se o činnost, která obvykle majetkový prospěch přináší. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1135/2020 a 21 Cdo 1714/2001. Za situace, kdy předmět činnosti žalobce a společnosti , právnická osoba, . jsou totožné a v době závazku z konkurenční doložky vůči žalobci žalovaný realizoval „konzultační a poradenskou činnost“ pro společnost , právnická osoba, ., byl kontaktní osobou na objednávkách, telefonoval s obchodními partnery této společnosti a vyskytoval se v této společnosti, pak tato pozice žalovaného jako poradce a konzultanta odpovídala jeho náplni práce u žalobce. Žalovaný tak dle soudu prvního stupně svůj závazek z konkurenční doložky vůči žalobci porušil, když vykonával činnost, která byla shodná s předmětem činnosti žalobce a která vůči němu měla konkurenční povahu. Soud prvního stupně proto žalobě co do částky 390 360 Kč jako smluvní pokuty za porušení konkurenční doložky vyhověl. Výši sjednané smluvní pokuty soud prvního stupně shledal přiměřenou dle § 310 odst. 3 zák. práce, neboť odpovídá výši peněžitého vyrovnání, které bylo žalovanému žalobcem vyplaceno. Soud prvního stupně naopak zamítl žalobu co do částky 390 360 Kč jako bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši vyplaceného peněžitého plnění, neboť vydání takového bezdůvodného obohacení shledal jako výkon práva, který nemůže používat právní ochrany dle § 8 o.z. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když poměr úspěchu a neúspěchu byl mezi účastníky stejný.6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání do výroků I. a III. z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. a) až g) o.s.ř. Základní námitka žalovaného se týká skutečnosti, že neobdržel v souvislosti s jakoukoliv aktivitou pro společnost , právnická osoba, . žádnou odměnu ani jinou výhodu. Soud prvního stupně podle žalovaného dospěl k nesprávnému právnímu hodnocení – závěru o porušení konkurenční doložky žalovaným, neboť jakákoliv zjištěná činnost žalovaného pro společnost , právnická osoba, . neměla výdělečnou povahu. Povaha této činnosti byla účastníky řízení právně hodnocena rozdílně, žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1714/2001. Dle žalovaného však toto rozhodnutí na projednávanou věc nedopadá. Dalším pochybením soudu prvního stupně je tedy chybějící právní hodnocení otázky naplnění znaku výdělečné činnosti. Soud prvního stupně dle žalobce založil své rozhodnutí pouze na zjištění druhého z pojmových znaků konkurenční doložky, tedy na výkonu konkurenční činnosti. Žalovaný poukazuje v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2995/2011. Soudu prvního stupně žalovaný dále vytýká, že nesprávně a neúplně zjistil skutkový stav. Samotné uvedení kontaktní osoby na objednávkách, telefonování s obchodními partnery a vyskytování se v sídle společnosti nevypovídá nic o skutečné obsahové náplni činnosti žalovaného pro společnost , právnická osoba, . podstatné pro závěr o konkurenční povaze této činnosti. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.7. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že soud prvního stupně provedl důkladné a komplexní dokazování, na jehož základě dospěl k jasnému skutkovému i právnímu závěru o porušení konkurenční doložky žalovaným. Správně vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1714/2001, kde Nejvyšší soud judikoval obecnější pravidlo, podle kterého skutečnost, že výdělku nebylo dosaženo, není významná a za výdělečnou činnost je považována činnost, se kterou je obvykle spojeno poskytování odměny. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že v rozsudku chybí hodnocení otázky naplnění znaku výdělečné činnosti, naopak je podrobně popsáno v bodě 37. odůvodnění rozsudku. Soud prvního stupně hodnotil nejen formální stránku odměňování, ale především faktický dopad činnosti žalovaného – jeho aktivní zapojení do provozu společnosti , právnická osoba, ., komunikaci s obchodními partnery, přítomnost v sídle společnosti a roli kontaktní osoby na objednávkách. Tyto skutečnosti soud spojil s odborným profilem žalovaného a jeho předchozí pracovní náplní u žalobce, čímž dovodil, že jeho činnost měla soutěžní povahu. Soud měl k dispozici dostatek informací pro jasný skutkový závěr. Žalovaný se aktivně podílel na činnosti společnosti , právnická osoba, . v období platnosti konkurenční doložky, a to způsobem, který n