5 Co 1265/2025-139 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud v odstavci I. výroku zamítl žalobu a v odstavci II. výroku uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 15 450 Kč. Po skutkové stránce vyšel z toho, že žalobkyně nabyla pozemek, parc. č. , číslo, , v katastrálním území , adresa, , od žalovaného kupní smlouvou uzavřenou ve dnech 14. 4. 2021 a 16. 4. 2021, s právními účinky vkladu dne 21. 4. 2021. Nejméně k 23. 10. 2024 žalobkyně tento pozemek vlastnila. V období od 16. 4. 2021 do 31. 12. 2022 na tomto pozemku fakticky zemědělsky hospodařil žalovaný a pozemek byl zařazen zcela či zčásti do půdních bloků v databázi LPIS využívané pro účely dotací ze Státního zemědělského a intervenčního fondu (dále SZIF), a to půdní blok č. , číslo, (740–1190), kde byl od 5. 6. 2020 do 4. 5. 2022 v databázi jako uživatel evidován žalovaný, půdní blok , číslo, (740–1190), u něhož byl v období od 5. 5. 2022 do 19. 1. 2023 v databázi evidován jako uživatel žalovaný. Na základě žádostí o zemědělské dotace podaných žalovaným letech 2021 nebo 2022, resp. žádosti podané , právnická osoba, k půdnímu bloku č. , číslo, (740–1190) v letech 2021 a 2022 vyplatil ve vztahu k předmětnému pozemku SZIF žalovanému dotace v celkové výši 81 280,60 Kč (68 750,06 Kč v roce 2021 – dotace SAPS) a v roce 2022 v částce 12 530,54 Kč (SAPS ANC a AEKO). Žalobkyně k tomuto pozemku v období od 16. 4. 2021 do 31. 12. 2022 nežádala od SZIF žádné dotace. Žalobkyně výzvou ze dne 12. 3. 2024 uplatnila vůči žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce 89 281 Kč.2. Po právní stránce soud věc vyhodnotil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále o.z.), kdy však dovodil, že v přímé souvislosti s poskytnutím dotací došlo k obohacení (získání dotace) a k ochuzení (výplatě dotace) mezi žalovaným a SZIF. V přímé souvislosti s vyplacením dotace tak žalobkyně nemá a ani nemůže mít postavení ochuzeného ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Soud podrobně rozebral právní úpravu a charakter jednotlivých dotací, které žalovaný od SZIF obdržel (dotace SAPS, přechodné vnitrostátní podpory, dotace na greening, dotace ANC, dotace AEKO, podrobně viz odst. 25.–44. odůvodnění rozsudku). Z tohoto rozboru vyplývá, že ve všech případech se jedná o veřejnoprávní plnění, která jsou podmíněna podáním příslušné žádosti a splněním řady podmínek a vykonáváním mnoha činností značně přesahujících rámec prostého užívání pozemku, jak jsou stanoveny právními předpisy pro konkrétní dotaci. Jsou poskytovány z veřejných zdrojů jako odměna za činnosti, na jejichž provádění je veřejný zájem. Dotace nemusí být čerpány všemi subjekty zabývajícími se zemědělským obhospodařováním půdy, ať již proto, že podmínky pro její získání nesplní, anebo zkrátka o dotaci vůbec nepožádají. Mezi samotným obhospodařováním zemědělské půdy (jejím faktickým užíváním) a výplatou dotace není přímá a kauzální vazba, takže i pokud by žalovaný užíval předmětný pozemek bez soukromoprávního titulu, vyplacení dotace není v potřebné příčinné souvislosti, aby tato okolnost mohla založit nárok vlastníka pozemku proti uživateli na vydání bezdůvodného obohacení v podobě vyplacené dotace. Podkladem pro jejich vyplacení je správní rozhodnutí o poskytnutí dotace (§ 11 odst. 1 a 2 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). V případě neoprávněné platby dotace rozhoduje SZIF formou správního rozhodnutí o vrácení dotace či její části (§ 11a odst. 1 zákona o SZIF). Vydaná rozhodnutí či jiné důvody pro výplatu dotací pro žalovaného ze strany SZIF představují právní důvod jejich přijetí a přijaté dotace nemohou představovat majetkový prospěch bez právního důvodu, případně z důvodu, který odpadl. Jedině, pokud by neexistovala či odpadla rozhodnutí o přiznání dotace nebo jiný důvod pro jejich výplatu, měl by takový stav následky, avšak jen ve vztahu mezi SZIF a žalovaným. S ohledem na tyto závěry se již soud nezaobíral tvrzením žalovaného, že v období od 16. 4. 2021 do 31. 12. 2022 měl na základě ústní dohody umožněno tento pozemek užívat. Právní vztah mezi SZIF a žalovaným je vztahem veřejného práva, cesta pro žalobkyni k hájení jejích zájmů byla prostředky veřejného práva. Není možno uplatnit ani ustanovení § 3004 odst. 1, věta prvá o.z. (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále o.z.), neboť přijaté dotace od SZIF nejsou přímým a nezprostředkovaným důsledkem samotného užití pozemku, ale veřejnoprávní platbou za vlastní činnosti žadatele o dotace jdoucí daleko nad rámec užívání pozemku. Dotaci nelze považovat ani za plod (pozemku), tím, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené povahy (§ 491 odst. 1 o.z.) a není ani užitkem, tím, co věc pravidelně poskytuje ze své právní povahy (§ 491 odst. 2 o.z.) rovněž z důvodu, že pro její získání je třeba splnit řadu podmínek právního i faktického rázu.3. V případě užívání pozemku bez právního titulu by žalobkyni vznikla majetková újma spočívající v tom, že byla zbavena možnosti, aby pozemek fakticky užívala sama a vykonávala tak jednu ze složek vlastnického práva, s čímž je spojena náhrada za bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného za takový pozemek. Odpovídající nárok však uplatněn nebyl. Obohacení žalovaného v podobě vyplacené dotace ze strany SZIF není v příčinné souvislosti s tím, že žalobkyně svůj pozemek neužívala, není tak splněna jedna z podmínek vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení či náhrady za bezdůvodné obohacení. O nákladech řízení soud rozhodl se zřetelem na plnou úspěšnost žalovaného ve sporu. Přiznaná částka zahrnuje mimosmluvní odměnu advokáta 14 100 Kč (3 úkony právní služby po 4 700 Kč/úkon podle § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) - převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu a paušální náhrady hotových výdajů advokáta třikrát 450 Kč.4. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Poukazovala na judikaturu Nejvyššího soudu, která u bezdůvodného obohacení získaného na úkor žalobce zdůrazňuje existenci újmy na straně ochuzeného, odpovídající prospěchu na straně obohaceného, byť nemusí jít vždy o přímé finanční vydání, ale i o ušlý přírůstek majetku ochuzeného (rozsudek sp. zn. 28 Cdo 852/2017 ze dne 15. 3. 2018). Rozhodující je, že obohacený vlastníkovi znemožnil, aby věc užíval sám či z ní měl majetkový prospěch a rozsah, v němž byl vlastník zbaven obvyklých užitků své věci, určuje, o jaký prospěch se obohatil někdo jiný na jeho úkor (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 222/2023, rozsudek ze dne 12. 4. 2021, sp. zn. na 28 Cdo 493/2021, podle něhož užívá-li někdo protiprávně věc a přenechá-li ji neoprávněně dále k užívání jinému, který není v dobré víře, jsou k vydání bezdůvodného obohacení vlastníků zavázáni oba dva společně a nerozdílně). Vztahy bezdůvodného obohacení tudíž je možno vztáhnout i na širší okruh osob. Žalovaný jako bývalý vlastník svým neoprávněným čerpáním dotací zbavil žalobkyni jako nového vlastníka možnost tyto dotace čerpat a mít z pozemku odpovídající příjem, jelikož za normálních okolností by dotace náležely žalobkyni. Platba SAPS je nároková dotace. Nárok má na ni každý zemědělec, který danou půdu skutečně obhospodařuje, pokud podá žádost a splní podmínky. Žalovaný neoprávněně vystupoval jako žadatel a částku inkasoval sám pro sebe, čímž žalobkyni o tuto majetkovou hodnotu připravil. Právní úprava § 3004 odst. 1 o.z. znamená, že i za předpokladu správnosti úvahy soudu ohledně dotace jdoucí daleko nad rámec samotného užívání či obhospodařování zemědělského pozemku, je dotace plodem či užitkem a obohacený je tak povinen ji vydat. Nalézací soud přehlédl potencialitu existence nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, což je v rozporu s rozhodnutími sp. zn. 28 Cdo 814/2017, 25 Cdo 2715/2000, 28 Cdo 2284/2014 či 28 Cdo 2501/2016. Nerozhodná je otázka, že plnění poskytl stát. Podstatné je, že žalovaný k němu dospěl užitím cizího majetku na úkor cizích práv. Není-li třetí osoba (příjemce plnění) v dobré víře, může vlastník věci požadovat vydání obohacení přímo po ní, přestože je poskytl někdo jiný (rozsudek sp. zn. 28 Cdo 493/2021). Žalovaný nebyl v dobré víře. Jeho postup lze přirovnat k situaci vznikající při tzv. squatingu. Veřejnoprávní titul žalovaného pro poskytnutí dotace byl jen zdánlivý. Žalovaný ve skutečnosti nesplňoval podmínky nároku na dotaci, již nebyl vlastníkem, ani oprávněným uživatelem půdy. Navrhovala proto, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl.5. Žalovaný k odvolání uvedl, že žalobkyně nebyla nijak ochuzena, jelikož dotace nepocházejí z jejího majetku, ale z veřejných prostředků. Jí citovaná judikatura se týká případů přímého majetkového prospěchu, např. nájemného z pronájmu, nikoliv z veřejnoprávních plateb vázaných na obhospodařování a žalobkyně ani sama neprokázala, že by o dotace žádala nebo podmínky pro ně splnila, což vylučuje její ochuzení vlastní