7 Co 1437/2025-101 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud ve Strakonicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 7. 2025, č. j. 1 C 94/2025-80 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení částky 97 706,46 Kč s příslušenstvím tak, že žalobě vyhověl ohledně částky 71 103 Kč, kterou uložil žalované k zaplacení ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Ohledně částky 26 603,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 301,90 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 94 999,31 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 721,70 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 97 706,46 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , kterou účastníci uzavřeli 24. 5. 2023 (dále jen úvěrová smlouva), podle které žalobkyně poskytla žalované celkem 99 683 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách stanovených na 3,18 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná uhradila žalobkyni 28 580 Kč. Svůj závazek poskytnutý úvěr splácet však neplnila, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky sestávající z jistiny 94 999,31 Kč, poplatku 807,15 Kč, účelně vynaložených nákladů 900 Kč a smluvní pokuty 1 000 Kč a dále příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení. Vzhledem ke spotřebitelské povaze uzavřené smlouvy se soud prvního stupně z úřední povinnosti zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska povinnosti žalobkyně řádně posoudit v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Dospěl k závěru, že tuto povinnost stanovenou zákonem č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) žalobkyně nesplnila, což je důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy. Závěrem soudu prvního stupně je, že žalovaná jako spotřebitel je podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že čerpala celkem 99 683 Kč a žalobkyni zaplatila 28 580 Kč, je povinna zaplatit 71 103 Kč. Platební povinnost v této výši jí byla soudem prvního stupně uložena ve splátkách výrokem I. napadeného rozsudku, který nebyl odvoláním žalobkyně dotčen. V návaznosti na toto rozhodnutí soud prvního stupně zbývající část nároku žalobkyně výrokem v odstavci II. zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 poslední věty o. s. ř. Poukázal na specifika dané věci, konkrétně uvedl, že rozhodnutí v této věci je rozhodnutím ve věci samé, nejedná se o lhůtu plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Nelze proto určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu uvedeného ustanovení, jak uvedl Krajský soud v Českých Budějovicích v usnesení ze dne 25. 11 .2024, č. j. 8 Co 1519/2024141.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, a to ve vztahu k výroku v odstavci II. a III. rozsudku soudu prvního stupně. Součástí odvolání je částečné zpětvzetí žaloby co do částky 26 603,46 Kč, kapitalizovaného úroku 15 301,90 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 94 999,31 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 740,15 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 26 603,46 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Odvolací argumentace žalobkyně se vztahuje výhradně k zákonnému úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 981,55 Kč a úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky 71 103 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Žalobkyně poukazuje na závěry rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2025, č. j. 22 Co 31/2025, z něhož vyplývá, že ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti. Nejde o procesní pariční lhůtu, s níž občanský soudní řád spojuje vykonatelnost rozhodnutí. Splatnost jistiny tak souvisí s výzvou věřitele k jejímu zaplacení. Pokud dlužník na tuto výzvu nereaguje, lze mít za to, že spor mezi účastníky není a lhůta navržená věřitelem je pro dlužníka akceptovatelná a odpovídá jeho možnostem. Také Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 6. 5. 2025, č. j. 64 Co 645/2024-119, na který žalobkyně v podaném odvolání odkazuje, dospěl ke stejnému závěru, a to, že splatnost jistiny nastává na výzvu věřitele, pokud na ni dlužník nereagoval námitkou, že zaplacení navrhovaným způsobem neodpovídá jeho možnostem. V přítomné věci žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu jak výzvou ke splacení celého úvěru, tak i předžalobní výzvou. Je tedy zřejmé, že žalovaná mohla namítat ještě před podáním žaloby, že není v jejích možnostech dluh uhradit. Jestliže to neučinila, dostala se do prodlení (uvádí se v odvolání). Žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutím o nepřiznání poměrné části náhrady nákladů řízení. Má za to, že i vzhledem k prohlášení smlouvy za absolutně neplatnou a nepřiznání nároku ve výši bezdůvodného obohacení, má nárok na poměrnou část náhrady nákladů řízení a nevidí žádný relevantní důvod, proč by tomu tak být nemělo. V té souvislosti odkazuje na konkrétní judikaturu krajských soudů.3. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř., a to v části týkající se zákonného úroku z prodlení, který zůstal předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně v této části důvodné není.4. Se zřetelem k odvolání žalobkyně a částečnému zpětvzetí žaloby odvolací soud podle § 222a odst. 1 o. s. ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, tj. ohledně částky 26 603,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 301,90 Kč, úroku 14,75 % ročně z částky 94 999,31 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 740,15 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 26 603,46 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení, napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. zrušil a řízení v této části zastavil. Předmětem odvolacího řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 981,55 Kč a úrok z prodlení 12,75 % ročně z částky 71 103 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení.5. V posuzované věci nebyl podaným odvoláním žalobkyně zpochybněn závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečně ověřené úvěruschopnosti žalované (spotřebitelky) podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a z toho vyplývající závěr, že žalobkyně má podle uvedeného ustanovení právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny, kterou žalované na základě smlouvy poskytla, a to v nové lhůtě splatnosti stanovené soudem. To se v projednávané věci projevilo ve výroku v odstavci I. napadeného rozsudku. Ohledně zbývající části uplatněného nároku byla žaloba zamítnuta, tedy včetně požadovaného úroku z prodlení. Ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální právní úpravou vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci vůči poskytovatelům úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené soudem. Tato „nová“ splatnost nesouvisí s výzvou věřitele k plnění, nýbrž je dána možností dlužníka (spotřebitele) dluh zaplatit. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Jinak řečeno, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., nemá poskytoval úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku v odstavci II. ohledně požadovaného zákonného úroku z prodlení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně rozhodnutí o nákladech řízení. Odvolací soud má za to, že v dané věci se při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního s