8 Co 1297/2024-1160 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud ve Strakonicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem určil, že spoluvlastníky pozemku parc.č. st. , parcelní číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 439 m2, jehož součástí je stavba, a to budova s č.p. , parcelní číslo, , a pozemku parc.č. st. , parcelní číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 28 m2, jehož součástí je stavba, a to budova bez čísla popisného nebo evidenčního, v k. ú. a obci , adresa, , zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , číslo, , jsou žalobce a) v rozsahu 7/144, žalobkyně b) v rozsahu 7/144, žalobce c) v rozsahu 7/72, žalobce d) v rozsahu 7/144 a žalobce e) v rozsahu 7/144 (výrok I.), žaloba na určení vlastnictví ohledně zbývajících 17/24 nemovitostí uvedených ve výroku I. zamítl (výrok II.), takto změnil rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu , adresa, ze dne 24. 3. 2003 čj. , spisová značka, a rozhodnutí Ministerstva zemědělství Ústředního pozemkového úřadu zn. , spisová značka, ze dne 16.6.2003. (výrok III.). Dále soud stanovil, že žalobci jsou povinni zaplatit , právnická osoba, náhradu nákladů řízení ve výši 55 088,82 Kč, a to žalobci a), b), d), e) po 9 181,47 Kč a žalobce c) ve výši 18 862,94 Kč, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok IV.), uložil žalobcům povinnost zaplatit České republice – Státnímu pozemkovému úřadu náhradu nákladů řízení ve výši 3 020,15 Kč, a to žalobci a), b), d), e) po 1 080,17 Kč a žalobce c) ve výši 1 006,72 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a rozhodl, že účastníci jsou povinni zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 4 955 Kč, a to žalobci a), b), d), e) po 584,7 Kč, žalobce c) po 1 169,3 Kč a , právnická osoba, 723,50 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Strakonicích (výrok VI.)2. Podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (reflektující dosavadní průběh řízení) je účastníkům dobře znám a není proto důvod na tomto místě podrobně opakovat jeho závěry. Odvolací soud proto mimo několika nejpodstatnějších bodů v podrobnostech na odůvodnění rozsudku odkazuje a ze závěrů (skutkových i právních) jež odůvodnil soud prvního stupně bez dalšího vychází při zdůraznění toho, že v průběhu odvolacího řízení nebylo třeba doplňovat dokazování, jež považuje za úplné a jednotlivé důkazy i shrnující skutkové závěry za odpovídající požadavkům ustanovení § 132 o.s.ř.3. Soud prvního stupně předně rekapituloval, že žalobou ze dne , datum, se původních 12 žalobců (, právnická osoba, , , jméno FO, , , jméno FO, , , právnická osoba, , , jméno FO, , , jméno FO, , MUDr. , jméno FO, , Ing. , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) dožadovalo určení, že jsou spoluvlastníky budovy čp. 71 umístěné na pozemku parcelní číslo , parcelní číslo, , pozemku parcelní číslo , parcelní číslo, budovy bez čp. umístěné na pozemku parcelní číslo , parcelní číslo, a pozemku parcelní číslo , parcelní číslo, , všech zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj na LV č. , parcelní číslo, pro k. ú. , adresa, („předmětné nemovitosti“), a to první žalobce v rozsahu 7/24, žalobci 2-4 v poměru pro každého 1/24, žalobci 5-6 v poměru 7/48 každý z nich a žalobci 7-12 v poměru 7/144 každý z nich. V průběhu řízení dne 21. 5. 2005 zemřel první žalobce Ing. , jméno FO, a následně byl stanoven okruh dědiců ze zákona, kteří jsou způsobilí dědit po zemřelém a učinili prohlášení, že dědictví neodmítají, a to pozůstalý syn , Jméno žalobce E, , tituly za jménem, , pozůstalý syn , Jméno žalobce C, , pozůstalý vnuk , Jméno žalobce D, a pozůstalý vnuk , Jméno žalobce E, Jmenovaní vstoupili do práv původního žalobce č. 1 , tituly před jménem, , jméno FO, . Již v první fázi řízení Okresní soud ve Strakonicích v rozsudku ze dne 8. 2. 2006 č. j. 6 C 58/2004-222 rozhodl o odmítnutí žaloby ve vztahu k 5. až 15. žalobci pro její nepřípustnost podle ustanovení § 247 odst. 2 o. s. ř., neboť v případě žalobců 5. až 8. a 11. až 15. nebyl opravný prostředek pro opožděnost projednán a žalobkyně 9. a 10. vůbec neužily v řízení přes správním orgánem řádný opravný prostředek. Soud pak pokračoval v projednání nároku stávajících čtyř žalobců nyní již označených pod a) – d), a to a) , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , b) , tituly před jménem, , jméno FO, , c) , tituly před jménem, , jméno FO, , d) , tituly před jménem, , jméno FO, , po věcné stránce za situace, kdy tito upřesnili svůj nárok tak, aby bylo určeno, že jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí v poměru u žalobců a) a b) po 1/3 a u žalobců c) a d) po 1/6 spoluvlastnického podílu na těchto nemovitostech s tím, aby byla současně stanovena povinnost žalované tyto nemovitosti žalobcům vydat v tomto poměru.4. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce stávajících 4 žalobců , právnická osoba, byl původním vlastníkem co do 4/24 předmětných nemovitostí a ke 3/24 jako syn původního vlastníka poloviny nemovitostí a žalobci jsou co do 7/24 podílu na těchto nemovitostech oprávněnými osobami ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 221, zákona č. 229/1991 Sb. (dále jen zákona o půdě). Účastník , Jméno advokáta B, je dle § 5 odst. 2 tohoto zákona osobou povinnou k vydání těchto nemovitostí, které přešly na stát postupem dle § 6 odst. 1 psím. b) citovaného zákona, a to na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 15. června 1948 č. j. , spisová značka, bez náhrady na stát podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy jako součást zbytkového statku , adresa, . Původním přídělcem nemovitostí bylo , státní podnik, od 2. června 1959 pak byly svěřeny , právnická osoba, .5. Soud vzal na vědomí účelový postup , právnická osoba, , která od počátku uplatnění restitučního nároku ze strany tehdejších oprávněných osob měnila argumentaci, zda jde o nárok dle zákona o mimosoudních rehabilitacích či zákona o půdě a zda vůbec jsou naplněny atributy zákona o půdě ve smyslu § 1 odst. 1 tohoto zákona či zda zde není výlukový důvod ve smyslu § 11 odst. 4 zákona o půdě. Se žalobci lze souhlasit ve skutečnosti, že správní orgány až do rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu ze dne 25. 4. 2002 rozhodovaly o tom, že na předmětné nemovitosti se vztahuje zákon o půdě, což změnilo až rozhodnutí ministra zemědělství , tituly před jménem, , jméno FO, , ze dne 16. 9. 2002. Zmíněné rozhodnutí ministra ze 16. 9. 2002 bylo sice pro správní orgány závazné, byly povinny se při dalším rozhodování tomuto rozhodnutí podřídit, nicméně oprávněným osobám ničeho nebránilo řádně uplatnit opravné prostředky v souladu se správním řádem. Nepodání či opožděné podání odvolání nemůže být bráno k tíži účastníka řízení , právnická osoba, a nemůže mít ani vliv na aplikaci ustanovení § 21 zákona o půdě, podle nějž, je-li oprávněných osob více a nárok na vydání věci uplatní jen některá z nich, vydá se jim věc celá.6. Soud dále odkázal na rozhodnutí, jež byla zrušena nálezem Ústavního soudu, z jehož obsahu podrobně rekapituluje (body 17. až 20.). Jak vyplývá ze závěrů nálezů Ústavního soudu v této věci, na předmětné nemovitosti se vztahuje ustanovení § 1 odst. 1 písm. b) a c) zákona o půdě. Soud rovněž musí vykládat restrikci ustanovení § 11 odst. 4 tohoto zákona vzhledem k výsledkům dokazování, kdy v této souvislosti byly v řízení zpracovány dva znalecké posudky, a to , tituly před jménem, , jméno FO, se závěrem, že stavebnětechnické změny nepřesahují nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného objektu a , tituly před jménem, , jméno FO, , kde u jednoho z prvků vodorovných konstrukcí podle něj došlo ke změnění stavu o 57,69 % nových prvků, nicméně pro věc je podstatný závěr Ústavního soudu o tom, že oba znalecké posudky se v průměru pohybují na hranici 50 % přestavby za situace, zda takovouto přestavbou stavba případně ztratila svůj stavebnětechnický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby, k čemuž směřovala skutková zjištění se závěrem Ústavního soudu o tom, že budova sloužila jako hydrobiologická stanice již od roku 1924 a měla souvislost se zemědělskou výrobou, jak je již shora zdůvodněno. S odkazem na již citované nálezy Ústavního soudu (I. ÚS 186/95 a I. ÚS 719/2000) a zdůrazněnému principu restriktivního výkladu ustanovení § 11 odst. 4 zákona o půdě soud tedy za situace dovozené Ústavním soudem, že pokud na daném objektu došlo k přestavbě okolo hranice 50 %, přičemž objekt hydrobiologické stanice měl souvislost se zemědělskou výrobou, uzavírá, že nedošlo k naplnění tohoto ustanovení a že tedy předmětná budova hájenky zásadní přestavbou neztratila svůj stavebnětechnický charakter, když současně měla souvislost se zemědělskou výrobou, tudíž tento výlukový důvod dle § 11 odst. 4 z. o půdě se v předmětné věci neuplatnil.7. Soud prvního stupně dále učinil podrobně odůvodněný závěr, že současní žalobci jsou v poměrech [ža