5 Co 1421/2025-277 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku p. č. st. , číslo, jehož součástí je stavba č. p. , číslo, a pozemku parc. č. , parcelní číslo, , zahrada, vše v k. ú. , adresa, . Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 79 428 Kč.2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalobkyně sice podepsala darovací smlouvu o darování těchto nemovitých věcí žalovanému, ale při jejím podpisu měla za to, že podepisuje doklady potřebné pro to, aby nedošlo k odstranění zahradního domku, na pozemku p. č. , parcelní číslo, (který nebyl zapsán v katastru nemovitostí), o čemž byla přesvědčována žalovaným. Žalobkyně s ohledem na své potíže se zrakem nebyla schopna si přečíst, co podepisuje, její vůle nesměřovala k převodu nemovitostí. Uvedené přesvědčovací jednání žalovaného (jehož verzi o dohodě účastníků, že dojde k darování, pokud provede rekonstrukci nemovitostí, soud neuvěřil) soud prvního stupně vyhodnotil jako jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž posoudil darovací smlouvu jako neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. Žalobě na určení vlastnického práva žalobkyně (na níž má právní zájem - v katastru nemovitostí je evidován jako vlastník předmětných nemovitých věcí žalovaný) proto vyhověl. Zároveň podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plně úspěšné žalobkyni přiznal celou náhradu nákladů řízení proti žalovanému.3. Proti tomuto rozsudku se v celém rozsahu včas odvolal žalovaný. Setrval na tom, že žalobkyně sama o své dobré vůli rozhodla, že mu daruje mimo jiné uvedené nemovitosti, neboť se o ně pečlivě staral, opravil je a udržoval v provozu tak, aby je žalobkyně mohla užívat. Již před projednáním dědictví po zemřelém , jméno FO, žalobkyně navrhla žalovanému, že by mu nemovitosti dala. Ve svém bydlišti v Seattlu má žalovaná dostatek nemovitostí a prostředků minimálně do konce svého života. Poté, co se o provedení změn týkajících se nemovitostí dozvěděli příbuzní, informovali jedinou dceru žalované, která dosud žádnou nemovitost od žalobkyně nedostala. Dostavila se jejich závist a dcera dále již zajistila podání žaloby. Tímto vztahem se prvoinstanční soud nezabýval, ačkoliv je to ve věci podstatné. Soud, aniž by si opatřil znalecký posudek, který by stanovil, jakou měla žalobkyně schopnost vidět a slyšet, sám posoudil podle zdravotních záznamů a informací z internetu zdravotní stav žalobkyně. Svědectví dcery, syna a zetě žalovaného bylo soudem podhodnoceno, právě oni přišli do kontaktu se žalobkyní a oni s ní komunikovali (na rozdíl od dalších příbuzných) ohledně nemovitostí v , adresa, . Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba se zamítá.4. Žalobkyně naopak navrhla rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdit, kdy se ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, které odpovídají i zjištěnému skutkovému stavu v trestním řízení, kde byla na žalovaného podána obžaloba, a to nejen pro podvodné jednání ohledně nemovitostí, ale i dalších skutků (neoprávněný převod vozidel a odčerpání několikamilionové částky z bankovního účtu žalobkyně). Soud prvního stupně správně zjistil i zdravotní stav žalobkyně, a to z lékařských zpráv předcházejících okamžiku sporovaného převodu nemovitostí, z nichž vyplynulo, že žalobkyně trpí několika zdravotními obtížemi včetně zásadních vad zraku, jež blíže žalobkyně ve vyjádření popsala. Nebyla tak schopna si sama čehokoliv přečíst, což potvrdila její dcera vyslechnutá jako svědkyně. Pokud tedy žalobkyně skutečně podepsala předmětnou darovací smlouvu, kterou v žádném případě nepodepsala vědomě, byl tento dokument podepsán v přesvědčení, že podepisuje podklad pro legalizaci jejího menšího domku pro hosty, který dosud není stále zapsán v katastru nemovitostí. Soud prvního stupně prohlédl záměrnou účelovost a nepřesnost výpovědí svědků navržených žalovaným – , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Dle žalobkyně soud prvého stupně dospěl ke správnému závěru, že uvedená darovací smlouva je nicotného charakteru, resp. eventuelně absolutně neplatná, a tedy výlučným vlastníkem uvedených nemovitých věcí v , adresa, je i nadále je žalobkyně. Co se týče nákladového výroku, má žalobkyně za to, že u tarifní hodnoty je třeba vycházet z částky 8 830 750 Kč, jak byly nemovité věci oceněny znaleckým posudkem v trestním řízení, a proto navrhla, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 817 335,64 Kč.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.6. Odvolací soud souhlasí se skutkovými závěry soudu prvého stupně v napadeném rozsudku a plně na tyto závěry včetně hodnocení důkazů odkazuje. K odvolacím námitkám doplněných žalovaným při odvolacím jednání odvolací soud uvádí následující.7. Soud prvého stupně v prvé řadě správně vzal v potaz tvrzení žalovaného, který ve vyjádření k žalobě odůvodnil darování předmětných nemovitostí tím, že mu žalobkyně řekla, že pokud provede rekonstrukci nemovitostí na své náklady, tak mu nemovitosti daruje. K tomu v souladu s provedenými důkazy soud prvého stupně uzavřel, že jednak nedošlo k rekonstrukci, ale jen k údržbě nemovitostí a nadto vše hradila žalobkyně a nikoliv žalovaný.8. Dále se soud prvého stupně řádně zabýval výpověďmi dětí žalovaného , jméno FO, a , jméno FO, a jejího manžela , jméno FO, , kteří podporovali verzi žalovaného o dobrovolném darování nemovitostí. Soud prvého stupně z těchto výpovědí správně nevycházel pro jím popsané rozpory. K tomu lze doplnit, že o návštěvě v bydlišti žalovaného, při níž měla žalobkyně , jméno FO, povědět o darování nemovitostí, se ve svých výpovědích na počátku řízení žalovaný ani jeho syn nikterak nezmínili a žalovaný jejich výpověď navrhl až ke konci řízení. Dcera žalovaného se přitom skutečně nezmínila o videu ze , adresa, , ač o jeho zaslání jmenované vypovídal syn žalovaného.9. Spolu se závěry soudu prvého stupně svědčícími ve prospěch žalobkyně lze zdůraznit, že žalovaný se začal zajímat a pečovat o předmětné nemovitosti až poté, co zemřel právní předchůdce žalobkyně, po němž žalobkyně tento majetek zdědila. Žalovaný si sjednal přístup k účtům žalobkyně, z nichž začal čerpat již od roku 2021 a postupně vyčerpal veškeré finanční prostředky nabyté žalobkyní v dědictví. Rovněž na sebe a svého syna převedl automobily z tohoto dědictví. Z toho je zjevný zájem žalovaného na získání co největšího množství majetku. Po vzniku sporů se žalobkyní se žalovaný pokusil na syna převést i projednávané nemovitosti, což plyne z předběžného opatření vydaného v této věci. Rovněž tak na syna převedl další své nemovitosti, jak vyplývá z předběžného opatření vydaného ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 89/2024 (viz níže), kdy o tomto předběžném opatření rozhodoval v odvolacím řízení podepsaný soud. Z těchto kroků žalovaného je zjevná jeho snaha ztížit výsledek řízení v projednávané věci a dále ztížit možný výkon rozhodnutí v případě neúspěchu v uvedené „písecké“ věci. Konečně za významné odvolací soud považuje skutečnost, že žalovaný po vzniku sporů se žalobkyní přestal o nemovitosti, jež jsou předmětem tohoto řízení, pečovat, což neodpovídá běžnému jednání v případě, že je nabyvatel v dobré víře o nabytí nemovitostí. Všechny tyto skutečnosti svědčí dle odvolacího soudu o tom, že žalobní tvrzení žalobkyně odpovídají skutečnosti.10. Její verzi napovídá nejen vlastní výpověď, ale i výpověď její dcery. Oproti tvrzením žalovaného a výpovědím jeho rodinných příslušníků odvolací soud přitom vychází z dobrých vztahů žalobkyně a její dcery, neboť v roce 2023 do České republiky z USA přiletěly společně, vysvětlily, z jakého důvodu dcera odjela na sever (má zde dům a známé), obě jmenované bydlí v USA v blízkosti u sebe, dcera o žalobkyni v USA pečuje, jak obě vypověděly, a i v tomto řízení obě postupují ve shodě.11. Byť odvolací soud ctí presumpci neviny, je patrné, že ani dosavadní výsledky trestního řízení zmiňovaného soudem prvního stupně v napadeném rozsudku verzi žalovaného nepodporují, neboť v této trestní věci již byla podána u zdejšího soudu na žalovaného obžaloba (i pro předmětné podvodné jednání týkající se uvedených nemovitostí), přičemž tato věc, jež je vedena pod sp. zn. 17 T 31/2025, dosud nebyla skončena rozhodnutím soudu, jak je odvolacímu soudu známo z úřední činnosti. Obdobné lze uvést u již citovaného řízení vedeného u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 89/2024, v níž bylo rozsudkem ze dne 14.10.2025, č. j. 4 C 89/2024-377 žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 44 000 Kč odpovídající obvyklé ceně osobního automobilu , název, a částku 1 700 000 Kč odpovídající obvyklé ceně osobního automobilu , název, , kdy i zde soud prvého stupně dovodil, že vůle žalobkyně nesměřovala k darování vozidel žalobkyně nabytých z dědictví žalovanému či jeho synovi, a proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení. Rozsudek není pravomocný, bylo proti němu