5 Co 1590/2025-155 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 000 skáče od 1. 5. 2022 do zaplacení, a to tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku pak uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů v řízení částku 66 766,62 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně a v odstavcích III. a IV. výroku rozhodl o nákladech státu (svědečném) tak, že každému z žalovaných uložil povinnost zaplatit České republice Okresnímu soudu v Prachaticích částku 1 670,81 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu ve výroku specifikovaný.2. Vyšel ze zjištění, že dle smlouvy uzavřené mezi prodávajícím , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovanými dne 10. 2. 2020 vznikl žalobkyni nárok na zaplacení 80 000 Kč v případě, že bude ukončeno užívání nemovité věci, tj. pozemku parcelní č. , číslo, , zahrada, v katastrálním území , adresa, (kterou žalobkyně užívala), bez poskytnutí tříměsíční lhůty. Tato tříměsíční lhůta měla být žalovanými žalobkyni poskytnuta při porušení závazků podle článku 4. odst. 1, 2, 3 předmětné smlouvy k ukončení užívání této nemovité věci. K omezení užívání pozemku pro pastvu ovcí pak došlo v červnu 2021. V červenci 2021 byl pozemek převeden na otce 1. žalovaného , jméno FO, . Ten následně výzvou z 20. srpna 2021 doručené žalobkyni vyzýval žalobkyni k odstranění všech movitých věcí, včetně psa z pozemku parcelní č. , číslo, 1 a obnovení oplocení, které bylo užíváním žalobkyně zničeno nebo odstraněno do původního stavu, a to do 10 dnů od odeslání výzvy. Výzva pak obsahovala sdělení, že v případě, že nedojde k dobrovolnému splnění uvedených povinností, bude tato výzva považována za předžalobní ve smyslu § 142a o. s. ř. s tím, že , jméno FO, bude nucen postupovat k domožení se svých práv soudní cestou a bude požadovat náhradu nákladů za soudní řízení a právního zástupce. Další výzva pak byla učiněna 21. 12. 2021, a tou byla žalobkyně , jméno FO, vyzvána k vyklizení části pozemku č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , na kterém má umístěn výběh pro psa a který neoprávněně užívá i přes výzvu doručenou 23. 8. 2021. Výzva dále obsahovala sdělení, že bude požadováno nájemné. Žalobkyně tak byla znovu žádána, aby předmětný pozemek vyklidila a uvedla do původního stavu, zejména, aby z něj odstranila veškeré své věci, včetně staveb a zvířat, a to do 31. 12. 2021. Výzva též obsahovala sdělení, že pokud nebude ve stanovené lhůtě pozemek vyklizen, bude za úschovu věcí účtován poplatek 500 Kč za den. Podle podacího lístku byla tato výzva žalobkyni zaslána doporučeně 21. 12. 2021.3. Soud prvního stupně pak na základě dokazování dospěl k závěru, že k ukončení užívání předmětného pozemku byla žalobkyně vyzvána otcem 1. žalovaného výzvami z 20. 8. a 21. 12. 2021. Žalovaní osobně vůči žalobkyni žádné kroky neučinili, odkazovali právě na tyto výzvy učiněné otcem žalovaného , jméno FO, . Z obou výzev okresní soud zjistil, že žalobkyni byla pro vyklizení poskytnuta vždy pouze desetidenní lhůta ode dne doručení výzvy, nebyla jí tak poskytnuta tříměsíční lhůta v souladu s článkem 4. smlouvy z 10. 2. 2020. Žalovaní namítali, že fakticky byla tříměsíční lhůta žalobkyni poskytnuta, neboť právě mezi výzvami tato lhůta fakticky uplynula. Byť mezi těmito výzvami uplynula doba čtyř měsíců, podle názoru okresního soudu nebyla sjednaná tříměsíční lhůta řádně poskytnuta. Určitou nečinnost po uvedenou dobu ze strany žalovaných nelze chápat jako řádné poskytnutí sjednané lhůty. Tím by naopak bylo oznámení o tom, že žalobkyni se poskytuje v souladu se smlouvou tříměsíční lhůta k vyklizení nemovité věci, jestliže došlo k ukončení užívání nemovité věci. Obě výzvy jak ze srpna, tak z prosince 2021 obsahují poskytnutí toliko desetidenní lhůty k vyklizení, navíc spolu s předžalobní výzvou, a přestože mezi nimi došlo k určitému časovému odstupu, nejedná se o poskytnutí tříměsíční lhůty. Soud prvního stupně tak žalobě vyhověl i ohledně zbytku žalované částky 50 000 Kč, coby smluvní pokuty s odkazem na § 2048 o. z.4. Ve věci bylo již o části předmětu řízení rozhodováno, a to rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 26. 6. 2024, č. j. 8 C 90/2023-93, přičemž tento rozsudek byl rozsudkem odvolacího soudu za dne 20. 11. 2024, č. j. 5 Co 1298/2024-111 částečně potvrzen pro částku 30 000 Kč a ve zbytku zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V této rušené části pak rozhodl soud prvního stupně nyní napadeným rozsudkem.5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalovaní. V odvolání vyjadřují nesouhlas s rozhodnutím okresního soudu, který považují za nesprávný. Ohledně sporu o to, zda byla žalobkyni poskytnuta tříměsíční lhůta k vyklizení pozemku, citují v odvolání z rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 20. 11. 2024, č. j. 5 Co 1298/2024-111. Uvádí dále, že žalobkyni tížilo břemeno tvrzení a především břemeno důkazní k neposkytnutí tříměsíční lhůty k ukončení užívání. Žalobkyně však po částečném zrušení prvoinstančního rozsudku nepředložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení, že by tříměsíční lhůta neměla být poskytnuta. Neunesla tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní. V tom žalovaní spatřují nesprávnost napadeného rozsudku a tím jeho nezákonnost. Vyjadřují v odvolání naopak názor, že jimi předloženými důkazy bylo prokázáno, že lhůta v trvání více než tří měsíců žalobkyni fakticky poskytnuta byla. Prvoinstanční soud provedl důkaz výzvami z 20. 8. a 21. 12. 2021 adresovanými žalobkyni, jejichž obsahem je požadavek na vyklizení pozemku parcelní č. , číslo, v katastrálním území , adresa, . Muselo tak být z těchto výzev žalobkyni zřejmé, že osoba disponující věcným právem k pozemku nesouhlasí s užíváním pozemku ze strany žalobkyně. Posouzení ze strany prvoinstančního soudu, který trvá na učinění výzvy ze strany žalovaných a uvedení delší lhůty pro vyklizení v jednotlivých výzvách považují žalovaní za přepjatě formalistické, přičemž pokud měla žalobkyně k požadavku na vyklizení pozemku výhrady, nic jí nebránilo v tom, aby se se svými výhradami obrátila na vlastníka či žalované, nic z toho však neučinila. Z časového rozpětí obou výzev je pak zřejmé, že tříměsíční lhůta k vyklizení žalobkyni fakticky poskytnuta byla. Navrhli změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude ve zbývající části zamítnuta, případně rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně dalšímu řízení.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle § 201 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 202 o. s. ř. bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými (§ 204, odst. 1 o. s. ř), projednal věc podle § 212 o. s. ř. a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.7. Odvolání žalovaných není důvodné.8. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného dospěl a tímto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento hodnotil tak, jak mu ukládá ustanovení § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zabýval se přitom všemi námitkami účastníků, přičemž rozsah provedeného dokazování odpovídá předmětu řízení a jak již uvedeno z takto zjištěného skutkového stavu, odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.9. Odvolací soud by pak s ohledem na výše uvedené mohl v zásadě toliko odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku právě pro jeho přesvědčivé a úplné odůvodnění, tím spíše v situaci, kdy žalovaní v odvolání prakticky pouze opakují svoji argumentaci z řízení před soudem prvního stupně, s kterou se však okresní soud v napadeném rozsudku komplexně a podle názoru odvolacího soudu přesvědčivě vypořádal. S ohledem na odvolací námitku, totiž že žalobkyni byla tříměsíční lhůta k vyklizení pozemku parcelní č. , číslo, v katastrálním území , adresa, fakticky poskytnuta, tak odvolací soud pouze dodává: Při posouzení toho, zda žalovaní (potažmo otec žalovaného 1.) poskytli žalobkyni při tom co ji vyzývali k vyklizení předmětného pozemku, tříměsíční lhůtu dle článku 4. smlouvy uzavřené mezi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovanými dne 10. 2. 2020, nelze dospět k závěru, že ve výzvě z 20. 8. 2021 či 21. 12. 2021 byla žalobkyni tato lhůta poskytnuta. V prvé výzvě je výslovně uvedena lhůta 10 dnů od odeslání výzvy a v druhé výzvě (datované dnem 20. 12. 2021) je uveden termín k vyklizení do 31. 12. 2021. Z ničeho tak nelze dovodit poskytnutí tříměsíční lhůty k vyklizení. Pokud žalovaní poskytnutí této lhůty dovozují ze skutečnosti, že po první srpnové výzvě proti žalobkyni nijak nepostupovali a „fakticky“ jí tu