7 Co 146/2026-58 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalovanému ke dni 16. 6. 2025. Řádně hradil výživné pro žalovaného ve výši 6 500 Kč měsíčně určené rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2023, č. j. , číslo jednací, . Žalovaný dne 16. 6. 2025 úspěšně vykonal poslední část závěrečné zkoušky v učebním oboru strojní mechanik, ŠVP zámečník na Vyšší odborné škole a Střední průmyslové škole automobilní a technické v Českých Budějovicích a je proto od tohoto data schopen sám se živit. Žalovaný dále požadoval vydání bezdůvodného obohacení 6 500 Kč, které zaplatil jako výživné za měsíc červenec, kdy již jeho vyživovací povinnost skončila.2. Žalovaný souhlasil s tím, že vyživovací povinnost žalobce k němu skončila, nikoliv však ke dni 16. 6. 2025, ale statut studenta mu svědčil až do konce letních prázdnin ke dni 31. 8. 2025. V srpnu si našel brigádu, pracoval tak již v době letních prázdnin a do hlavního pracovního poměru nastoupil v září 2025.3. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 12. 2025, č. j. 10 C 243/2025-38 (dále jen napadené rozhodnutí), určil, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla ke dni 31. 7. 2025 (výrok I.). Tím se změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2023, č. j. 22 P 507/2013-723 (výrok II.). Výrokem III. pak zamítl žalobu o zaplacení částky 6 500 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť žádnému z účastníků žádné náklady nevznikly a žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval (výrok IV.). Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel ze skutkových zjištění, že mezi účastníky existoval spor pouze o to, k jakému dni zanikla vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, zda k tomu došlo již ke dni konání závěrečné ústní zkoušky 16. 6. 2025, anebo nejpozději v průběhu školních prázdnin, a to nejpozději k 31. 8. 2025. Soud prvního stupně uzavřel, že vyživovací povinnost žalobce zanikla k 31. 7. 2025, neboť k tomuto datu bylo výživné i uhrazeno a od srpna 2025 žalovaný pracoval brigádně, hledal si zaměstnání, do kterého nastoupil v září 2025. Za podstatnou okolnost pro zánik vyživovací povinnosti rodiče vůči dítěti považoval jeho schopnost samostatně uspokojovat své potřeby, kam zahrnul i dobu bezprostředně následující po závěrečné zkoušce od 16. 6. 2025 až do 31. 7. 2025 jako dobu nezbytnou pro nalezení zaměstnání. Zhodnotil tak okolnosti konkrétního případu a konstatoval, že pro absolventy je důležité si zaměstnání nalézt co nejdříve, a to i z pohledu sociálního zabezpečení, neboť u středoškoláků se za soustavnou přípravu na budoucí povolání považuje doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky do konce období vyučovacího školního roku, tedy do konce srpna. Vyhodnotil, že žalovaný záměrně neprodlužoval svou finanční závislost na rodičích a dobu do 31. 7. 2025 považoval za přiměřeně dlouhou, aby si našel adekvátní zaměstnání a plně se vyvinula jeho schopnost samostatně se živit. Žalovaný vyvinul dostatečnou snahu k tomu, aby zajistil své vlastní majetkové poměry, neboť od srpna 2025 pracoval brigádně a v září nastoupil do hlavního pracovního poměru. Soud prvního stupně zohlednil i skutečnost, že žalobce a žalovaný nežili ve společné domácnosti, a vyhodnotil, že ukončení vyživovací povinnosti dnem složení závěrečné zkoušky a vrácení poskytnutého výživného by bylo možné hodnotit jako nepřiměřenou tvrdost zákona a rozhodnutí soudu. Výživné bylo hrazeno po právu. Žaloba o zaplacení 6 500 Kč byla proto zamítnuta. Přestože soud v daném případě vycházel z notoriety, že statut studenta končí až k 31. 8. 2025, za spravedlivé a vyvážené považoval ukončení vyživovací povinnosti k 31. 7. 2025 tak, aby nevznikla žalobci povinnost hradit další výživné za měsíc srpen. Rozhodnutím soudu prvního stupně byl změněn rozsudek tohoto soudu ze dne 3. 11. 2023, č. j. , číslo jednací, , kterým byla vyživovací povinnost ve výši 6 500 Kč žalobci stanovena.4. Proti napadenému rozhodnutí se odvolal žalobce, a to do všech jeho výroků. Odvolací důvody [§ 205 odst. 2 písm. g), c), d) a e) o.s.ř.] vyvozoval z toho, že trvání vyživovací povinnosti žalobce k 31. 7. 2025 bylo určeno soudem prvního stupně bez jakékoli zákonné opory a poukázal na vnitřní rozpornost odůvodnění rozhodnutí, kde bylo konstatováno ukončení soustavné přípravy na povolání složením závěrečné zkoušky a ukončení vyživovací povinnosti k 31. 7. 2025. Zamítnutí nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 500 Kč neodpovídá skutkovým zjištěním soudu o ukončení vyživovací povinnosti k 16. 6. 2025, a je založeno pouze na tvrdosti a nespravedlnosti příkladného rozhodnutí o vrácení této částky. Podle žalobce nahradil soud mimoprávními úvahami o spravedlnosti znění zákona, kdy není možné pomíjet jednostranné dlouhodobé konfliktní jednání žalovaného vůči žalobci, jenž nemůže zakládat legitimní povinnost ke vzniku či trvání vyživovací povinnosti a odkázal v tomto směru na důkazy předložené v předchozím řízení o zrušení vyživovací povinnosti. Vyčítal proto soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci ohledně trvání výživného, bezdůvodného obohacení i chybnou aplikaci § 75 odst. 3 školského zákona (z. č. 561/2004 Sb.) i to, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z neexistující notoriety o trvání statutu studenta. Soud prvního stupně se nevypořádal s možností žalovaného zaevidovat se u úřadu práce. Nepřípustným posunutím zániku vyživovací povinnosti došlo k ohrožení právní jistoty a porušení legitimního očekávání žalobce. Navrhl proto změnu napadeného rozhodnutí tak, aby bylo určeno, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla ke dni 16. 6. 2025 a žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 6 500 Kč a náklady odvolacího řízení do tří dnů od právní moci rozsudku.5. Žalovaný se k podanému odvolání žalobce nevyjádřil.6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Podle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.8. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.9. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.10. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně vycházel i soud odvolací. Žalovaný ukončil studium na střední škole složením závěrečné zkoušky dne 16. 6. 2025. Od srpna 2025 pracoval brigádně a od září 2025 nastoupil do pracovního poměru. Zhodnocení těchto skutkových zjištění soudem prvního stupně, že žalovaný nabyl schopnost samostatně sám se živit k 1. 8. 2025 a vyživovací povinnost žalobce tak zanikla k 31. 7. 2025, odpovídá právnímu posouzení vycházejícímu z citovaných ustanovení § 910, § 911 a § 915 o.z. Úvaha, že doba jednoho měsíce po ukončení studia je dobou přiměřenou k tomu, aby byl žalovaný plně schopen sám se živit, nevybočuje z judikaturních závěrů Ústavního soudu, jenž klade důraz na individuální posouzení poměrů v konkrétní věci. Ústavní soud například v nálezu II. ÚS 1487/2023 ze dne 28. 2. 2024 dospěl k závěru, že vyživovací povinnost je jednou z forem zákonného provedení práva dítěte na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu (čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Měsíční lhůta k tomu, aby si dítě po ukončení studia uspořádalo své poměry tak, aby bylo schopno se samo živit, není nijak nepřiměřená. Je zřejmé, že v měsíci červenci neměl žalovaný žádný ani příležitostný příjem a ani okamžitý nástup do práce by mu jako zletilému nezajistil finanční prostředky pro dobu bezprostředně následující po ukončení studia, když odměnu za vykonanou práci ve formě platu nebo mzdy obdrží zaměstnanec zpravidla po vykonání práce v následujícím měsíci (§ 141 odst. 1 zákoníku práce). Obdobná situace by nastala i při evidenci u úřadu práce a výplatě sociální dávky. Poskytnutí výživného v krátké době po ukončení studia před nástupem do zaměstnání zajišťuje shodnou životní úroveň dítěte a rodiče ve smyslu § 915 o.z. a je projevem realizace svobodné volby povolání a přípravy na něj ve smyslu čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Řečené zdůrazňuje, že trvání vyživovací povinnosti není vázáno čistě na ukončení studia, ale na nabytí schopnosti sám se živit. Zjištění skutkového stavu soudem (datum závěrečné zkoušky 16. 6. 2025) a učiněné právní posouzení trvání vyživovací povinnosti žalobce ke dni 31. 7. 2025 není vnitřně rozporné. Vychází ze zvážení konkrétních okolností, jako jsou ukončení studia, nástup do práce žalovaným, a je tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu, který v rozhodnutí II. ÚS 2155/2009 ze dne 24. 11. 2009 odmítl přepjatý formalismus a kladl důraz na pečlivé zvážení