7 Co 379/2026-260 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výroky I. a II.) žalované uložil zaplatit každé ze žalobkyň částku 152 289 Kč s úrokem z prodlení (dále jen „předmětná částka“). Dále žalované uložil zaplatit každé ze žalobkyň na náhradě nákladů řízení částku 138 741,50 Kč (výroky I. a II.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhaly na žalované zaplacení předmětné částky. Žalobkyně tvrdily, že jsou dcery zůstavitelé , jméno FO, (dále jen „zůstavitel“), který zemřel dne 19. 12. 2023. Řízení o pozůstalosti probíhalo před soudem prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, . V průběhu řízení o pozůstalosti bylo zjištěno, že zůstavitel zanechal (ve formě notářského zápisu), závěť a prohlášení o vydědění ze dne 5. 10. 2020 (dále jen „závěť nebo listina o vydědění“). V závěti byla za dědičku veškerého majetku zůstavitele povolána žalovaná. Současně byly žalobkyně vyděděny s odůvodněním, že samy (jejich děti) zůstaviteli neposkytovaly potřebnou pomoc v situaci, do které se po smrti manželky dostal, neprojevily o něj jakýkoliv zájem, vůbec ji nenavštěvovaly, netelefonovaly mu, a to dokonce ani při příležitosti narozenin či svátků. Vůbec je nezajímalo, jak se mu vede nebo jaký je jeho zdravotní stav. Tato situace měla trvat více než 5 let. Neměly reagovat ani na pozvánky manželky zůstavitele na oslavu 50 let manželství. Nepomáhaly zůstaviteli ani v době nemoci manželky (péče o manželku a domácnost). Neměly jej navštívit v dubnu 2019 v době hospitalizace z důvodu urologické operace a po návratu z nemocnice mu neposkytly péči a pomoc v domácnosti (neozvaly se mu). Žalobkyně popřely důvody vydědění vymezené zůstavitelem a uplatnily nárok na povinný díl (ve výši předmětné částky). Odkázali na § 1635 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). Protože v průběhu řízení o pozůstalosti byla zjištěna čistá hodnota pozůstalosti 1 827 467,68 Kč, tak (každá ze žalobkyň) uplatnila nárok na 1/12 uvedené částky (1/4 zákonného dědického podílu).3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně došel k těmto závěrům. Měl za vyvrácené (nepravdivé, bez objektivního podkladu) prohlášení zůstavitele, že žalobkyně (jejich děti) se s ním dlouhou dobu nestýkaly. Současně měl za prokázané, že se žalobkyně se zůstavitelem setkávaly i po smrti jeho manželky. Nedošel k závěru, že zůstavitel měl se žalobkyněmi problematický vztah. Naopak měl za zjištěné komplikovaný vztah mezi žalobkyněmi a žalovanou. Dovodil, že (možným) důvodem pro vydědění žalobkyň bylo přání zůstavitele, aby veškerý majetek po něm zdědila žalovaná (žalobkyně již dostaly dost). Soud prvního stupně měl za zjištěné i to, že žalovaná o zůstavitele pečovala (v převážné míře). Tuto okolnost však nepovažoval za rozhodující (určující). Rovněž připomenul, že zůstavitel byl vitální (soběstačný) ještě v roce 2023. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (zejména odst. 20-22, 39-70, 72-98).4. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle § 1646 a násl. o.z. Konstatoval, že v listině o vydědění zůstavitel jednoznačně projevil svou vůli (vydědit žalobkyně z výše uvedených důvodů). S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 24 Cdo 2633/2024) poukázal na to, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že nepominutelný dědic byl zůstavitelem vyděděn po právu, nese zůstavitelův dědic (zde žalovaná). Ohledně neposkytnutí pomoci v nouzi [§ 1646 odst. 1. věta druhá písm. a) o.z.] došel k závěru, že je zapotřebí, aby zůstavitel objektivně potřeboval pomoc (ocitl se v nouzi), přičemž nepominutelný dědic má možnost se o jeho potřebách dozvědět a pomoc mu poskytnout. Z hlediska důvodu pro vydědění vymezeného § 1646 odst. 1 věta druhá písmeno b) o.z. (neprojevení opravdového zájmu o zůstavitele) je zapotřebí, aby nepominutelný dědic o zůstavitele trvale neprojevoval zájem (odpovídající zvyklostem ve společnosti i v konkrétní rodině), přičemž měl možnost jej projevit. S ohledem na (výše uvedená) skutková zjištění soud prvního stupně došel k závěru, že vydědění nebylo po právu (důvody vymezené zůstavitelem v listině o vydědění nebyly dány a nebyly shledány jiné důvody, které by byly dostatečným podkladem pro závěr o oprávněnosti vydědění – rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 1777/2019). S přihlédnutím k těmto závěrům soud prvního stupně postupoval podle § 1635 o. z. a § 1650 a násl. o.z. Žalobkyním přiznal předmětnou částku (žalobě vyhověl). O povinnosti uhradit úrok z prodlení soud prvního stupně rozhodl podle § 1958 odst. 2 a § 1970 o.z. ve spojení s § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s ohledem na úspěch žalobkyň ve věci podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Ohledně právních závěrů soudu prvního stupně odvolací soud (pro stručnost) odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (zejména odst. 13-18, 99-108).5. Proti tomuto rozsudku se (v plném rozsahu) odvolala žalovaná. Rekapituluje (ve skutkové i právní rovině) podstatu věci. Namítá, že důvod vydědění žalobkyň spočíval v neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele. Soudu prvního stupně vytýká, že správně neposoudil kontakty žalobkyň se zůstavitelem (jejich četnost i kvalitu). Nesouhlasí (polemizuje) s tím, jak soud prvního stupně zhodnotil provedené důkazy. Považuje za podstatný nejen projev vůle zůstavitele (vydědění žalobkyň), ale i existenci některého ze zákonných důvodů k vydědění (až k okamžiku smrti zůstavitele). Poukazuje na to, že veškerou potřebnou pomoc zůstaviteli poskytovala sama (až do jeho smrti). Zůstavitel se tedy nemohl ocitnout v nouzi. Soud prvního stupně neposoudil, zda výlučná péče (pomoc) žalované zůstaviteli nesvědčí o lhostejnosti žalobkyň (o jejich nezájmu o zůstavitele). Opětovně poukazuje na potřebu projevovat opravdový zájem o zůstavitele ze strany žalobkyň (jeho povahu, intenzitu, reálné možnosti). Občasná návštěva (účast na rodinném setkání) opravdový zájem nedokládá. Ohledně dokazování (mimo nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů) zmínila, že se nechtěla vyhnout přímé konfrontaci s druhou stranou (při své výpovědi podle § 131 odst. 1 o.s.ř.). Připomíná, že ohledně neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele navrhla řadu (jiných) důkazů (svědků). V průběhu odvolacího řízení žalovaná navrhla (z opatrnosti) doplnění dokazování (svůj účastnický výslech). Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil (žalobu zamítl) nebo jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalobkyně s odvoláním nesouhlasily. Navrhly potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Rekapitulovaly odvolací argumentaci žalované. Postup soudu prvního stupně v řízení (provedené dokazování, hodnocení důkazů) považují za správný. Poukazují na to, že z provedeného dokazování vyplývá, že zůstavitel se v jejich společnosti (jejich rodinných příslušníků) cítil (opakovaně) spokojený. Poukazují na předloženou fotodokumentaci. Skutečnost, že žalovaná se o zůstavitele starala, nepopírají. Tato skutečnost však (bez dalšího, sama o sobě) nedokládá, že o zůstavitele neprojevovaly opravdový zájem (neposkytly mu potřebnou pomoc). To platí i o hospitalizaci zůstavitele v roce 2023. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně považovaly za správné.7. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednával a napadený rozsudek přezkoumal (§ 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř.).8. Odvolání není důvodné.9. Ve skutkové rovině odvolací soud (plně) vychází ze zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v obsahu spisu (provedeném dokazování). Proto na ně odvolací soud odkazuje (přejímá je). Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a provedené důkazy (pečlivě, přiléhavě) zhodnotil (jednotlivě i ve vzájemných souvislostech). Odvolací soud konstatuje, že důvody vydědění žalobkyň vymezené zůstavitelem v listině o vydědění má (ve své podstatě) za vyvrácené. Nejsou tedy (pouze) neprokázané. Z provedeného dokazování nevyplývají ani skutečnosti odůvodňující závěr, že existovaly (jiné, další) důvody pro vydědění po vyhotovení listiny o vydědění (až do smrti zůstavitele). Odvolací soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti neviděl důvod pro doplnění (zopakování) dokazování. Neshledal proto ani důvod pro poučení žalované (§ 118a odst. 1, 3 o. s. ř.) o povinnosti označit další (ve věci rozhodující) skutečnosti nebo důkazy k prokázání důvodů pro vydědění žalobkyň. Dále odvolací soud připomíná, že označení důkazů slouží k prokázání ve věci rozhodujících (mezi účastníky sporných) skutečností. Není důvod označovat důkazy (následně je provádět) tzv. z opatrnosti. To platí i pro důkazy označené v průběhu odvolacího řízení (zde výslech žalované). Pro úplnost odvolací soud dodává, že výslech účastníka (§ 131 odst. 1 o.s.ř.) přichází (v zásadě) v úvahu tehdy, jestliže ve věc