8 Co 1405/2025-295 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Soud uvedl, že se žalobkyně domáhá nahrazení, aby Okresní soud v Českých Budějovicích přezkoumal v plném rozsahu rozhodnutí , právnická osoba, č.j. , číslo jednací, ze dne 25. září 2023 a rozhodnutí , právnická osoba, č.j. , číslo jednací, ze dne 14. května 2024, která považuje za věcně nesprávná a nezákonná. Navrhuje, aby tato rozhodnutí byla zcela nahrazena rozsudkem soudu, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 37 121 953,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých částek odpovídajících neuhrazeným fakturám, jež podrobně specifikuje. Žalobkyně je právnickou osobou založenou podle práva České republiky, jejímž výhradním předmětem podnikání je výroba a prodej elektrické energie z obnovitelných zdrojů, konkrétně z fotovoltaické elektrárny , právnická osoba, o instalovaném výkonu 3,640 MWp, která byla uvedena do provozu dne , datum, a je připojena k distribuční soustavě. Žalobkyně tvrdí, že veškerá její podnikatelská činnost spočívá výlučně v provozu této elektrárny, a tudíž příjmy z prodeje elektřiny představují její jediný zdroj financování. Podle žalobkyně byla dodaná elektrická energie žalované řádně a v souladu se smlouvou o výkupu elektřiny. Žalovaná je držitelka licence na obchod s elektřinou a zároveň je povinně vykupující subjekt ve smyslu § 2 písm. t) ve spojení s § 10 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (dále jen „Zákon o POZE“), a byla od žalobkyně povinna za tuto elektřinu zaplatit výkupní cenu stanovenou právními předpisy a smluvními ujednáními. Napadená rozhodnutí nesprávně posoudila její nárok na výplatu podpory. Poukázal na to, že žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši 37 121 953,57 Kč spolu s příslušenstvím v plném rozsahu odmítá, nesouhlasí jak s výší uplatněného nároku, tak s důvody, ze kterých žalobkyně svůj nárok dovozuje a napadená rozhodnutí , právnická osoba, považuje za správná. Projednávaná věc se týká poskytování veřejné podpory na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE), která je upravena jak právem Evropské unie, tak právními předpisy České republiky, zejména zákonem č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie (ZoPOZE). Podpora ve formě výkupní ceny je poskytována pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, přičemž povinně vykupující subjekt, kterým je žalovaná, má povinnost vykupovat elektřinu z OZE pouze tehdy, pokud výrobce splňuje všechny podmínky pro čerpání podpory. Výkupní ceny jsou stanovovány cenovými rozhodnutími , právnická osoba, a jejich úhrada je následně kompenzována operátorem trhu s elektřinou (, právnická osoba, .) z veřejných prostředků. Žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik nároku na podporu ve formě výkupní ceny za rozhodné období. Vedlejší účastník řízení, společnost , právnická osoba, ., ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že se v plném rozsahu ztotožňuje se skutkovými i právními závěry obsaženými v napadených rozhodnutích , právnická osoba, a , právnická osoba, . Podle , právnická osoba, jsou tato rozhodnutí věcně správná, přezkoumatelně odůvodněná a odpovídají jak skutkovému stavu, tak i platné právní úpravě. , právnická osoba, připomněl, že v předchozím správním řízení bylo klíčové posoudit, zda byla výrobna , právnická osoba, uvedena do provozu v roce 2010 ve smyslu cenového rozhodnutí , spisová značka, , které v bodě 1.9 stanoví, že uvedením do provozu se rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy, tedy za současného splnění podmínek účinné licence a paralelního připojení k distribuční soustavě.2. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně, obchodní společnost , Jméno žalobkyně A, ., je provozovatelkou fotovoltaické elektrárny , právnická osoba, o instalovaném výkonu 3,640 MW, pro kterou jí byla dne 13. prosince 2010 rozhodnutím , právnická osoba, č.j. , číslo jednací, udělena licence na výrobu elektřiny č. , hodnota, . Na základě této licence žalobkyně uzavřela se žalovanou, společností , Jméno účastnice A, ., smlouvu o dodávce elektřiny s podporou formou výkupních cen. V období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021 žalobkyně dodávala elektřinu do distribuční soustavy a vystavila žalované faktury v celkové výši 37 121 953,57 Kč, které žalovaná neuhradila. Ve správním řízení , právnická osoba, pod sp. zn. , spisová značka, zamítl návrh žalobkyně na uložení povinnosti žalované k úhradě výkupní ceny rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 25. září 2023, potvrzeným rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 14. května 2024. Správní orgány dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik nároku na podporu, neboť licence, na jejímž základě byl nárok uplatňován, byla udělena na základě nepravdivých podkladů, což bylo prokázáno v trestním řízení vedeném proti statutárnímu zástupci žalobkyně a dalším osobám. Trestní soudy pravomocně konstatovaly, že k udělení licence došlo v důsledku spáchání trestného činu podvodu, přičemž žalobkyně nebyla v dobré víře a výrobna nebyla ke dni 13. prosince 2010 dokončena. Na základě těchto skutečností také bylo rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 13. května 2021 nařízeno obnovení licenčního řízení, které vyústilo v rozhodnutí č.j. , číslo jednací, ze dne 28. listopadu 2023, jímž byla žalobkyni udělena nová licence s účinností od 18. července 2024, a současně bylo původní rozhodnutí o udělení licence zrušeno s účinky ex tunc ke dni 13. prosince 2010. Tento závěr byl potvrzen rozhodnutím , právnická osoba, ze dne 16. července 2024. Soud dále zjistil, že žalovaná žalobkyni za dodanou elektřinu v rozhodném období uhradila částku 7 182 192,25 Kč jako cenu za silovou elektřinu, vypočtenou podle cen denního trhu, avšak odmítla uhradit výkupní cenu s odkazem na neexistenci zákonného nároku. Společnost , Jméno advokáta C, ., uvedla, že žalobkyně nesplnila podmínky pro vznik práva na podporu, a že výplata výkupní ceny by představovala neoprávněné čerpání veřejné podpory.3. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně dále uzavřel, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn a že pro posouzení věci je rozhodující, zda žalobkyni svědčil nárok na podporu ve formě výkupní ceny za elektřinu dodanou v období od 1. dubna 2021 do 31. prosince 2021, a zda žalovaná byla povinna tuto podporu uhradit. Soud při právním posouzení věci vycházel zejména ze skutečnosti, že v trestním řízení vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, a následně potvrzeném Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. , spisová značka, bylo pravomocně rozhodnuto, že jednatel žalobkyně se spolu s dalšími dvěma osobami dopustil zvlášť závažného zločinu podvodu tím, že v řízení o udělení licence na výrobu elektřiny předložil , právnická osoba, nepravdivé podklady, které měly zakrýt skutečný stav nedokončené výrobny , právnická osoba, . Na základě těchto podkladů byla dne 13. prosince 2010 vydána licence č. , hodnota, . Za těchto okolností soud nemůže znovu hodnotit skutkový stav, který byl již pravomocně posouzen v trestním řízení, ani provádět nové dokazování, které by vedlo k odlišnému závěru o vině zejména jednatele žalobkyně. Správní orgán je povinen vycházet nejen z výroku trestního soudu, ale i z jeho skutkových a právních závěrů, odchýlení se by představovalo svévoli a porušení zásady právní jistoty. Soud je vázán celým tímto výrokem pravomocného trestního rozsudku, přičemž skutková podstata trestného činu podvodu spočívá v tom, že pachatel sebe nebo jiného neoprávněně obohatí tím, že uvede jinou osobu v omyl, využije jejího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, čímž způsobí škodu na cizím majetku. Tyto znaky jsou klíčové i pro posouzení uplatněného nároku, neboť jednatel žalobkyně spolu s dalšími osobami uvedl příslušné úřady v omyl, využil jejich mylného přesvědčení a zatajil jim zásadní informace s cílem získat licenci k výrobě elektřiny dříve, než by na ni měl nárok, a tím dosáhl vyšší finanční odměny za vyrobenou elektřinu, než by mu náležela. Podvodné získání licence tak představuje nejen skutkovou podstatu trestného činu, jak byla popsána v trestním rozsudku, ale zároveň i klíčovou okolnost pro rozhodnutí o nároku v tomto řízení. Licence získaná podvodným způsobem nemůže být považována za splnění podmínky pro vznik práva na podporovanou výkupní cenu elektřiny. Soud tedy není oprávněn znovu hodnotit důkazy provedené v trestním řízení týkající se zákonnosti získání licence, neboť by tím porušil zásadu vázanosti soudního rozhodnutí podle § 135 odst. 1 občanského soudního řádu. Z výše uvedených důvodů soud žalobu podle § 250i občanského soudního řádu jako nedůvodnou zamítl a ponechal tak v platnosti napadená rozhodnutí správního orgánu.4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). Má za to, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil meze, ve kterých je vázán souvisejícími rozsudky trestních soudů a nesprávně apl