8 Co 1858/2025-76 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 61 496,72 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru, jehož sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč a žalovaný se jej zavázal řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Smlouva přitom byla uzavřena prostřednictví webového rozhraní žalobkyně na základě elektronického ověření žalovaného. Žalovaný však neplnil podle smlouvy řádně a včas, když vyčerpal celkově 62 170,10 Kč, uhradil ovšem pouze 2 520 Kč. Proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný. Dlužná částka tak představuje na jistinu dosud neuhrazenou předmětného dluhu ve výši 59 896,72 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, 1 000 Kč dalších nároků vyplývajících z obsahu smlouvy.2. Okresní soud dovodil porušení ze strany žalobkyně jako poskytovatele úvěru podmínek ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného. Proto s odkazem na ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil neplatnost smlouvy. Žalobkyni přiznal toliko jistinu, jejíž výši mírně odlišně od žalobkyně zjistil v částce 59 650,10 Kč a jejíž splatnost pak stanovil ve výši 300 Kč splatných do každého posledního dne běžného měsíce počínaje měsícem po právní moci rozsudku do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, když vysvětlil, že takto postupuje s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, když se mu blíže nepodařilo zjistit podstatné okolnosti, které by osvědčovaly aktuální možnosti žalovaného splatit dlužnou částku. Stanovily proto alespoň minimální měsíční výši 300 Kč pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že může dojít k zesplatnění celého plnění právním jednání vůči spotřebiteli, pokud zašle žalobkyně žalovanému oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek pro neuhrazení konkrétní splátky, a to nejpozději do splatnosti nejbližší příští splátky (výrok I.).3. Soud prvního stupně zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Zdůraznil, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).4. Ve výroku II. pak okresní soud zamítl zbytek nároku s úvahou, že přesahuje rámec jistiny, na kterou má žalobce v popsané skutkové a právní situaci nárok podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně přitom před nabytím právní moci tohoto výroku vzala žalobu v té části, ve které byla citovaným výrokem okresním soudem zamítnuta, zpět a navrhla zastavení řízení. Odvolací soud tedy postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a řízení zastavil.5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.6. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., když nedovodil úspěch žalobce ve věci. Přihlédl k tomu, že žalobkyně uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu jistiny i další smluvní nároky na poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokutu včetně úroků z prodlení, které byly zamítnuty.7. Proti rozsudku, a to konkrétně výroku I., podala odvolání žalující strana, která namítla nepřiměřenost stanovených splátek s dobou splatnosti dluhu celkem 16 let. Odkázala na komentáře a judikaturu k ust. § 160 o. s. ř., z nichž vyplývá, že při každém prodloužení splatnosti dluhu či nastavení plnění ve splátkách musí soud mít na zřeteli nejen situaci a možnosti žalovaného, nýbrž také situaci věřitele. Nastavení splátek by mělo být rozumné a přiměřené k výši dluhu a dluh by také měl být splácen v dohledné době. Žalobkyně proto navrhla stanovení vyšších splátek, a to ve výši 1 000 Kč měsíčně.8. Odvolání žalobce do výroku I. napadeného rozsudku je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou (§ 202, § 204 a § 201 o. s. ř.). Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o částečné důvodnosti odvolání.9. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody majetkových prostředků z účtu na účet.15. Odvolací soud postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval částečně dokazování, a to přehledem pohybu na účtech spořícího účtu vedeného na jméno žalovaného, který zobrazuje stav na jeho spořícím účtu k 15. 8. 2022, tedy ve stejný den přípis, ale současně také odpis částky 900 Kč, a dále běžného účtu č. , č. účtu, za období od 5. 8. 2022 do 1. 11. 2022, tedy v době před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru. Z tohoto účtu se podává rozsah peněžních prostředků, s kterými v té době žalovaný disponoval s negativním schodkem. Příchozí transakce