8 Co 500/2026-72 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 650 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 153,58 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 785,97 Kč, úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 650 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 88 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 27. 7. 2022 Smlouvu o kontokorentu č. , číslo, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně před jejím uzavřením řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet (zjistila jeho osobní a majetkové poměry, porovnala jeho příjmy a výdaje a rovněž zjišťovala, jak žalovaný plní stávající závazky), považoval soud prvního stupně smlouvu za platnou. Okresní soud dále vyšel ze zjištění, že nesplácením kontokorentu žalovaný porušil sjednané podmínky kontokorentu, a proto žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 31. 7. 2025 za splatný. Podotkl, že ode dne následujícího byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky s tím, že v souladu se smlouvou má žalobkyně rovněž nárok na poplatky za odeslání výzev k úhradě dlužné splátky a výzvy k dodržení podmínek kontokorentu. Za této situace soud prvního stupně považoval žalobu za důvodnou, a proto jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 150 o. s. ř., neboť žalobkyně daným návrhem uplatnila vůči žalovanému posuzovaný nárok pouze 15 dnů poté, co podala u soudu jiný návrh, na jehož základě se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 10 559,55 Kč z titulu jiné úvěrové smlouvy. Soud prvního stupně měl za to, že žalobkyně mohla uplatnit oba nároky jedním návrhem. Vzhledem k tomu, že podala dva samostatné návrhy, navýšila náklady řízení jednak o soudní poplatek a dále o odměnu advokáta. V souhrnu těchto okolností okresní soud dovodil, že by bylo nepřiměřeně tvrdé požadovat po (neúspěšném) žalovaném plnou náhradu nákladů řízení, a proto je snížil o částku, jež převyšuje náklady, které by žalobkyni vznikly za situace, kdy by oba návrhy spojila do jednoho. V tomto případě by sazba za jeden úkon právní služby činila dle § 14b advokátního tarifu částku 400 Kč (kdy se jedná o stejnou částku, která byla dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni přiznána v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, ) a soudní poplatek by představoval částku 888 Kč. Náklady řízení žalobkyně v dané věci tak stanovil pouze ve výši 88 Kč, která představuje část soudního poplatku. Tuto částku pak uložil žalovanému zaplatit v souladu s ust. § 149 odst. 1 k rukám zástupce žalobkyně.3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala odvolání žalobkyně. Podotkla, že civilní řízení je ovládáno zásadou dispoziční. Žalobkyně zahájila řízení podáním žaloby, když bylo zcela na její úvaze, zda bude vést řízení pro všechny nároky či jenom jeden z nich nebo pouze ohledně části některého nároku. Vzhledem k tomu, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení se v civilním řízení vychází ze zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), měla být žalobkyni, která důvodně bránila své práva (byla ve věci zcela úspěšná), přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Žalobkyně dále namítla, že pokud měl soud prvního stupně za to, že měly být oba nároky uplatněny jednou žalobou, mohl a měl obě řízení dle § 112 o. s. ř. spojit ke společnému projednání. V této souvislosti žalobkyně odkázala na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 2930/09, ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 2780/10 či ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. II. ÚS 2013/10). Žalobkyně má za to, že pokud soud prvního stupně obě zahájená řízení nespojil, tak je zřejmé, že je nepovažoval ke spojení za vhodná, a proto byl postup žalobkyně, která podala dvě samostatné žaloby, správný. V této souvislosti žalobkyně zdůraznila, že všechny jednotlivé nároky z jedné smlouvy uplatnila v rámci jedné žaloby s tím, že oba nároky nemají žádnou skutkovou souvislost, neboť pohledávky z nich vyplývající vznikly z odlišných smluv, které měly odlišné parametry a rovněž i posouzení úvěruschopnosti se u každé liší. Žalobkyně rovněž podotkla, že se před podáním žaloby snažila žalovaného opakovaně kontaktovat, avšak neúspěšně. Za této situace se žalobkyně domnívá, že jí měla být v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení, neboť v obou řízeních byla zcela úspěšná. S ohledem na shora uvedené navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobkyni přizná právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, která se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 1 815 Kč [odměna za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu po 400 Kč a 3 paušální náhrady nákladů řízení po 100 Kč, to vše navýšené o DPH ve výši 21 %]. Rovněž požaduje přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.5. Odvolací soud předně uvádí, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“) s tím, že obsahuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud v Českých Budějovicích proto bez nařízení odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním (výrok II.) dle ust. § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.7. Dle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.8. Odvolací soud podotýká, že v daném řízení se uplatní obecné pravidlo, podle něhož se o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje podle míry úspěchu ve věci. Dle ust. § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů zcela nebo zčásti přiznat. Moderační právo soudu koriguje případy, kdy se objeví okolnosti, které zákon nemůže výslovně předvídat, avšak za jejich existence by nebylo spravedlivé požadovat po účastníkovi plnou náhradu nákladů řízení. Jedná se však o postup zcela výjimečný, při jehož aplikaci je nutné na řízení pohlížet i pohledem úspěšného účastníka (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 292/07).9. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně podala dne 5. 6. 2025 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu pro shora uvedenou částku z titulu smlouvy o kontokorentu. Žalobkyně žalovaného opakovaně upozorňovala na danou pohledávku a vyzývala jej k její úhradě. K úhradě dlužné částky pak žalovaného vyzvala před podáním žaloby znovu, a to výzvou k úhradě dluhu ze dne 9. 5. 2025. Napadeným rozsudkem bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno.10. S ohledem na shora uvedené je zjevné, že žalobkyně byla v dané věci zcela úspěšná a rovněž že před podáním žaloby žalovaného kvalifikovaně písemně vyzvala k zaplacení uplatněné pohledávky (ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř.), a proto jí přísluší dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada účelně vynaložených nákladů.11. Odvolací soud nesouhlasí se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyně nemá nárok na plnou náhradu nákladů řízení a rovněž se s okresním soudem neztotožňuje s důvody pro toto rozhodnutí. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně v dané věci neshledal podmínky pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Okresní soud navíc o svém záměru moderovat náklady řízení účastníky předem neinformoval a nedal jim tak prostor pro vyjádření se k takovému postupu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1605/15 nebo sp. zn. II. ÚS 3161/08). Neúspěšný účastník je v zásadě povinen hradit veškeré v průběhu řízení vzniklé a účelně vynaložené náklady druhé straně sporu. Odvolací soud sdílí názor žalobkyně, že pokud měl soud prvního stupně za to, že jsou v dané věci podmínky pro spojení obou věcí (které byly zahájeny samostatně) ke společnému řízení, mohl postupovat dle ust. § 112 odst. 1 o. s. ř. Rozhodující v dané věci je to, že žalobkyně zahájila řízení až poté, co žalovaný na její výzvy k plnění opakovaně nereagoval a že soud prvního stupně danou věc projednal samostatně. Žalobkyni nelze formou nepřiznání (plné) náhrady nákladů řízení sankcionovat za to, že každý ze svých nároků uplatnila v samostatném návrhu, který soud projednal ve dvou řízeních (ani procesní postup soudu nemůže založit předpoklad pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř.). Odvol