19 Co 121/2024-234 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že žalobce a) je výlučným vlastníkem pozemků p. č. st. , číslo, v k. ú. , název, vzniklých na základě geometrického plánu č. , číslo, zpracovaného , jméno FO, dne , datum, a určení, že žalobce a) a žalobce b) jsou každý v rozsahu ½ spoluvlastníky pozemků p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, vzniklých na základě geometrického plánu č. , číslo, zpracovaného , jméno FO, dne , datum, (výrok I), a uložil žalobcům společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 50 800,80 Kč k rukám jeho zástupce (výrok II).2. Z odůvodnění rozsudku okresního soudu se podává, že žalobci se podanou žalobou domáhali určení vlastnictví k nemovitostem uvedeným ve výroku I rozsudku. Tvrdili, že výměra pozemků p. č. , Anonymizováno, se změnila v důsledku geometrického plánu vypracovaného na žádost žalovaného, který určil jiné hranice pozemků, ač do té doby žalovaný nečinil jakékoliv kroky, aby zpochybnil hranice stávajících pozemků. Na základě geometrického plánu došlo v katastru nemovitostí k opravě chyby v katastrálním operátu, čímž se výměra pozemků ve vlastnictví žalobců a) a b) zmenšila a došlo k navýšení výměry pozemků ve vlastnictví žalovaného. Žalobce a) dle řádné kupní smlouvy a v souladu s geometrickým plánem odkoupil od žalobce b) pozemky v dobré víře v jejich plné výměře, na těchto hospodařil, postavil a kolaudoval zemědělské budovy a tyto pozemky zařadil do transformačních podílů. Část pozemků pod budovami družstva vlastnil žalobce b) od 60. let minulého století, kdy tyto přešly z původního vlastníka , Anonymizováno, na obec a ta se stala řádným a poctivým vlastníkem. Dne , datum, pak došlo k uzavření kupní smlouvy mezi družstvem a obcí , adresa, a žalobce a) se stal vlastníkem pozemků pod svými budovami, postavenými v období let 1988–1990, které stály na cizím pozemku. V rámci předmětné kupní smlouvy šlo o pozemky p. č. st. , číslo, a v rozsahu jedné poloviny o pozemek p. č. , číslo, vše k. ú. , adresa, . Žalobce a) jednal vždy v dobré víře nejen v zápis do katastru, tedy do veřejného rejstříku, ale má k dispozici nabývací tituly, kolaudace a geometrické plány, které jednoznačně prokazují, že pozemky byly v jejím vlastnictví ve výměrách uvedených ve smlouvě i v plánech a zapsaných v katastru nemovitostí. V roce 2015, kdy došlo k převodu vlastnictví, byly výměry předmětných pozemků stejné jako v roce 1995 i dříve, jak vyplývá z LV a geometrických plánů. Více jak 25 let nikdo nezpochybnil ani vlastnictví ani výměry pozemků, přitom bylo zpracováváno několik geometrických plánů předmětných pozemků, vše bylo evidováno v katastru nemovitosti. Do doby nesprávného rozhodnutí katastrálního úřadu o opravě chyby v operátu drželi žalobci předmětné nemovitosti ve svém vlastnictví v hranicích a ploše uvedené v katastru nemovitostí. Jednalo se o poctivou držbu, v důsledku které žalobci předmětné části pozemků žalovaného vydrželi. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že do , datum, se pozemek ve vlastnictví státu nemohl stát předmětem vydržení a vydržecí doba mohla běžet až od , datum, . Žalobce a) pozemky nabyl kupní smlouvou ze dne , datum, od obce , adresa, . Součástí uzavřené kupní smlouvy byl GP č. , číslo, , který v podstatě vytvořil pozemek p. č. , číslo, , jehož ideální ½ byla prodána žalobci a). Další převáděné pozemky p. č. st. , číslo, tvoří základ této žaloby. Do okamžiku převodu je tak nutné zkoumat, zda obec byla v dobré víře vzhledem ke všem okolnostem, že jí nárokované části pozemků patří. Geometrický plán č. , číslo, ze dne , datum, vyhotovený Geodézií n. p. , adresa, ukázal, že průběh hranice pozemků pod stavbami na p. č. , číslo, je jiný než zapsaný v katastru. Vzhledem k tomu, že účelem tohoto GP bylo zaměření novostavby posklizňové haly pro žalobce a) nacházející se na pozemcích obce , adresa, , musela mít již tehdy obec pochybnosti o průběhu vlastnické hranice. To, že tuto skutečnost nikdo neřešil, nemůže být k tíži žalovaného, který v té době neměl reálné dispoziční právo k pozemkům a nikdo ho o tom nemusel ani informovat. Další geometrický plán č. , číslo, vyhotovený , právnická osoba, ze dne , datum, ukazuje vzhledem ke stavbám, v jakém nepořádku byla evidence nemovitostí, neboť prakticky ani jedna ze staveb žalobce nebyla správně polohopisně určena a zanesena do katastru nemovitostí. Účelem GP bylo zaměření střediska rostlinné výroby žalobce a). Ani tato skutečnost nevedla družstvo, potažmo obec, aby se zaměřily na podrobnější zkoumání vlastnických vztahů, ačkoli na základě tohoto GP tak měli učinit, neboť GP založil jasnou pochybnost o průběhu vlastnických hranic v dané lokalitě. Dalším důkazem vyvracejícím dobrou víru žalobců jsou opakovaná jednání se žalovaným z let 2015 - 2017 s doporučením, aby si žalovaný nechal pozemky vyměřit. V protokolu o předání pozemků právním předchůdcům žalovaného se konstatuje, že hranice pozemků byly po vzájemné dohodě určeny pouze orientačně. Již z této formulace vyplývá, že jejich tehdejší uživatel si nebyl jistý přesnými hranicemi pozemků. Pokud se postupem času stal uživatel jejich majitelem a neprovedl žádné jejich další vytýčení, nemohl se v dobré víře spoléhat na to, že hranice pozemků jsou jisté. Z tohoto se dá usuzovat, že žalobci již tehdy měli vážnou pochybnost o průběhu vlastnických hranic, a že tedy nebyli ohledně této skutečnosti v dobré víře. Žalobce a) se nachází v situaci, kdy pro řádnou držbu by mohl předpoklady splňovat teprve od roku 2015, kdy mu svědčí právní titul, nicméně ani tak nemohla být završena 10letá lhůta a nebyla naplněna ani podmínka nepřetržité dobré víry vzhledem ke všem okolnostem. Z tohoto právního titulu je žaloba nedůvodná. Žalobci a) nesvědčí ani tzv. mimořádné vydržení, neboť v letech 2015-2017 vyzýval žalovaného k vyměření vlastnických hranic pozemků, tj. nebyl v dobré víře o jejich průběhu, a navíc mimořádné vydržení co do 20leté, resp. 25leté lhůty se mohlo završit dle přechodných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb. nejdříve k 1. 1. 2019. Tato podmínka splněna rovněž nebyla mj. v důsledku jednání o vyměření vlastnických hranic v letech 2015-2017 a absence dobré víry obce , adresa, . Obec , adresa, nebyla v dobré víře vzhledem ke všem okolnostem od roku 1994 a pokud by soud o tomto závěru nebyl přesvědčen, pak žalovaný namítá, že teoreticky by do úvahy mohlo přijít završení vydržení před uzavřením kupní smlouvy v roce 2015 mezi ní a žalobcem a) (právní titul od , datum, ), a tudíž by se musel uplatnit závěr, že žalobce a) by v tomto sporu nebyl aktivně legitimován. Obec užívala pozemky již od 60. let minulého století a pronajímala je družstvu, které na nich hospodařilo. Do roku 2015, kdy byla obec jediným a výlučným majitelem pozemků, se ze strany žalobce b) jednalo toliko a pouze o tzv. knihovní držbu. Po celou dobu, tj. od 60. let minulého století, užívá fakticky předmětné nemovitosti žalobce a). Tehdejší vlastník – žalobce b) tak vůbec nevěděl, kde leží skutečné hranice pozemků. Nemohl tak o to více být v dobré víře, že mu nyní nárokované pozemky patří. Vydržecí doba tak vůči žalobci b) nepočala vůbec běžet.3. Prvostupňový soud dospěl k závěru, že je dán naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě podle § 80 o. s. ř. spočívající v uvedení stavu zapsaného v katastru nemovitostí do souladu se stavem skutečným a zabýval se žalobou věcně. Podle závěrů okresního soudu v řízení bylo kupní smlouvou ze dne , datum, prokázáno, že žalobce a) nabyl jako kupující od žalobce b) pozemky p. č. st. , číslo, a polovinu pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , které bezprostředně sousedí s pozemky p. č. st. , číslo, a p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , vyobrazené na GP , číslo, , které jsou předmětem žaloby. Tato nabývací smlouva představuje zdánlivý (putativní) právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by toto náleželo převodci. Protože však k uzavření kupní smlouvy došlo v roce 2015, nemohla být ze strany žalobce a) splněna vydržecí doba 10 let podle § 1091 odst. 2 o. z. Podle § 1092 o. z. lze do vydržecí doby započíst i dobu řádné a poctivé držby žalobce b). Ten nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Účinnost zákona nastala 24. 5. 1991 a tento den vzniklo žalobci b) vlastnické právo ze zákona. Z provedených důkazů však nevyplynulo, že by se žalobce b) stal řádným a poctivým držitelem pozemků, které jsou předmětem žaloby, a to ani pozemků p. č. , číslo, , jejichž vydržení v rozsahu ½ si žalobce b) nárokuje sám. Jak bylo zjištěno, historicky vznikl areál tak, že z role p. č. , číslo, ve vlastnictví , jméno FO, byl oddělen pozemek p. č. , číslo, a tento nový pozemek byl prodán STS , adresa, a vytvořil základ oploceného areálu, který však částečně i nadále tvořil pozemek ve vlastnictví , jméno FO, sahající až k cestě p. č. , číslo, Z provedených důkazů nebylo žádným způsobem prokázá