19 Co 144/2024-648 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I). Žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).2. Žalobci se žalobou z , datum, domáhali vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši , částka, (s příslušenstvím, jež později s přivolením soudu změnili – poznámka soudu). Tuto částku měl částečně tvořit přeplatek na vyúčtování vodného a stočného za období od , datum, do , datum, (konkrétně od , datum, do , datum, požadovali zaplatit , částka, , za období od , datum, do , datum, částku , částka, , za období od , datum, do , datum, částku , částka, , za období od , datum, do , datum, částku , částka, , za období od , datum, do , datum, požadovali zaplat částku , částka, ), a dále náhrada za dva vodoměry dodané žalovanému společností , právnická osoba, . a za jejich instalaci ve výši , částka, , když tuto částku měl žalovaný ušetřit tím, že si žalobci nechali v bytě nainstalovat vlastní vodoměry zn. , značka vodoměrů, za , částka, .3. Žalobci odůvodnění žaloby mnohokrát doplňovali. Uvedli mimo jiné, že jsou vlastníky dvou bytů v domě č. p. , číslo, v , adresa, . Vodoměry byly naistalovány v roce , rok, . Podle vyhlášky č. 345/2002 Sb., kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu, měla být měřidla vyměněna maximálně po pěti letech; k výměně ale došlo až , datum, ; sedmý sklepní vodoměr byl vyměněn , datum, . V důsledku uvedeného pochybení žalovaného došlo k chybnému vyúčtování a bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobců. Ti velmi podrobně sporovali jednotlivá vyúčtování, přičemž tvrdili, že bylo jejich právem nechat si nainstalovat své vlastní vodoměry. Jako „logický nástupce prošlých vodoměrů“ , značka vodoměrů, se tedy jevily vodoměry , značka vodoměrů, . Právě tyto vodoměry si žalobci nechali ve svých bytech nainstalovat a na základě nich požadují přepočítat spotřebu vody. Tvrdili také, že žalovaný jim odmítl zaslat řádný certifikát ohledně vodoměrů , značka vodoměrů, .4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uváděl, že vyúčtování za dodávky studené vody rozúčtoval, a to za období od , datum, do , datum, dle počtu osob v bytech žalobců a v ostatních bytech. Dále pro dobu od , datum, do , datum, , kdy již byly v ostatních bytech osazeny nové domovní vodoměry, stanovil žalovaný spotřebu žalobců tak, že od spotřeby celého domu stanovené dle faktury od společnosti , právnická osoba, ., , adresa, (dále také „VOS“), odečetl spotřeby naměřené na bytových vodoměrech ostatních bytů kromě bytů žalobců a tento rozdíl pak vyúčtoval žalobcům. Vycházel z toho, že SVJ tento způsob rozúčtování na shromáždění žalovaného odsouhlasilo.5. Dle žalobců byla spotřeba vody rozúčtována chybně. Žalovaný vycházel z toho, že v bytech žalobců žije 7 osob, ale fakticky tam žily pouze 4 osoby; tři děti žalobců totiž studovaly a v souvislosti s tím pobývaly buď v , adresa, či v , adresa, . Nesprávně také žalovaný vypočetl i spotřebu pozdější, kdy byl odečten stav vodoměrů ostatních bytů od celkové spotřeby domu a zbytek vyúčtován žalobcům. Spotřeba měla být v bytech žalobců stanovena dle nových vodoměrů , značka vodoměrů, , které si žalobci nechali nainstalovat, případně podle historické spotřeby v období před , datum, .6. Okresní soud vyšel z ustanovení §§ 1176–1194 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), §§ 2 a 5 z. č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů s byty, ve znění účinném do 30. 6. 2020, ze Stanov žalovaného, které byly přijaty na shromáždění vlastníků jednotek dne , datum, a dále z Pravidel pro instalaci, výměnu a odečet bytových vodoměrů na SV a pro rozúčtování nákladů na SV, přijatých žalovaným dne , datum, .7. Po provedení obsáhlého dokazování okresní soud vyložil, že žalobci jsou vlastníky dvou bytových jednotek v domě č. p. , číslo, v , adresa, . V domě jsou dva vchody. Do domu je dodávána voda přes dva patní vodoměry a následně je rozváděna do jednotlivých bytových jednotek. Byty žalobců jsou napojeny na patní vodoměr, přes který je dodávána voda do dalších 4 bytových jednotek a do dalšího odběrného místa ve sklepě, které je osazeno samostatným vodoměrem a které má spravovat žalovaný. Jednotlivé bytové jednotky a odměrné místo ve sklepě byly osazeny vodoměry v roce , rok, a doba platnosti jejich ověření byla 5 let (příloha k vyhl. č. 345/2002 Sb., bodu 1.3.9); minimálně od roku , rok, tedy byla platnost jejich ověření propadlá. Pro účely rozpočítání spotřeby studené vody (tzn. dodávky studené vody včetně stočného) v domě, respektive ve vchodě, kde mají byty žalobci, tak nemohly být použity pro období od , datum, údaje zjištěné z původních domovních vodoměrů, včetně vodoměru ve sklepě. Dne , datum, bylo ve vchodě, kde bydlí žalobci, vyměněno 6 bytových vodoměrů, k výměně došlo v ostatních bytech kromě bytů žalobců; výměnu nechalo provést , právnická osoba, , které zajišťovalo pro žalovaného správu domu. Žalobci však výměnu ve svých bytech neumožnili a sami si nechali nainstalovat dne , datum, ve svých bytech jiné vodoměry (S060) od společnosti , právnická osoba, Vodoměr ve sklepě vchodu, kde bydlí žalobci, byl vyměněn dne , datum, . Podle údajů na vodoměrech tak nemohlo být postupováno ani v období od , datum, , kdy sice došlo k výměně bytových vodoměrů za vodoměry dodané společností , právnická osoba, (kromě bytů žalobců), stále však nebyl vyměněn vodoměr ve sklepě a také vodoměry v bytech žalobců. Z článku II bod 1 Pravidel žalovaného pro instalaci, výměnu a odečet bytových vodoměrů na SV přitom vyplývá, že pokud má být rozúčtování dodávek studené vody provedeno podle náměru bytových vodoměrů, musí být měřena všechna odběrná místa za patním vodoměrem. Žalovaný proto nemohl spotřebu v bytech žalobců stanovit jako rozdíl mezi celkovou spotřebou domu a spotřebou zjištěnou na vodoměrech z ostatních bytů (článek VII Pravidel), jelikož kromě vodoměrů v bytech žalobců žalovaný nevyměnil vodoměr ve sklepě domu. Protože žádné jiné pravidlo pro rozpočítávání vody nebylo schváleno a pro období před , datum, neměl žalovaný žádná pravidla pro rozpočítávání vody, měla být spotřeba rozpočítána a stanovena podle § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 67/2013 Sb., dle které se rozúčtují náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční spotřeby vody. Spotřebu pak nebylo možné stanovit dle dřívějších rozpočítání odběrů vody – tedy tzv. historické spotřeby (jak mimo jiné navrhovali žalobci), protože i v této předchozí době byly v bytech umístěny vodoměry s prošlým osvědčením platnosti. Dle přílohy 12 odst. I bodu 3 vyhlášky č. 428/2001 Sb. je směrné číslo roční spotřeby vody na jednu osobu v bytě s tekoucí teplou vodou 35 m3 za rok; tato spotřeba zjištěná dle směrného čísla na jednu osobu se ale logicky neshoduje se skutečnou celkovou spotřebou vody, která byla do daného vchodu dodána. Spotřeba vody byla vždy vyšší než spotřeba stanovená dle směrného čísla, proto je nutné ji rozpočítávat poměrně na jednotlivé byty dle počtu osob v těchto bytech. V domě, respektive vchodě, kde mají byty žalobci, bylo pro účely rozpočítávání vody celkem 17 osob, z toho v bytech žalobců 7 osob. Soud proto vždy celkovou spotřebu domu (vchodu) vyplývající z faktur vystavených společností , právnická osoba, žalovanému vydělil počtem 17 osob a tím zjistil spotřebu připadající pro dané období na jednu osobu. Žalobci měli uhradit spotřebu za 7 osob, a proto soud spotřebu na jednu osobu vynásobil sedmi. Takto soud zjistil, jak měli žalobci platit vodné a stočné za období od , datum, do , datum, (viz body 138 až 154 odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje).8. Z podrobných výpočtů plyne, že v součtu jednotlivých posuzovaných období žalobci žádný přeplatek na vodném a stočném nemají; spíše naopak. Soud také vysvětlil, z jakého důvodu je nutné zahrnout do výpočtu 7 osob z bytů žalobců. Sám žalobce a) totiž sdělil, že v bytech žalobců je sedm osob, z nichž tři studují a přebývají v , adresa, . Soud vyložil, že děti jezdí domů na víkendy, pobývají doma v době školních prázdnin, svátků a dalšího volna, perou zde své oblečení a není pro to důvod, aby nebyly zahrnuty do rozpočtu vody. Dále vyložil, že nebylo na místě, aby si žalobci sami vyměnili vodoměry, když jednak to nebylo schváleno shromážděním vlastníků, a dále vyložil, že ve smyslu § 1194 odst. 1 o. z. dodávky vody, jejich rozúčtování a vyúčtování, a tedy i výměna vodoměrů, spadají do kompetence žalovaného, který je založen za účelem správy domu a v této části pak žalovaný vykonává vlastnická oprávnění za bytové spoluvlastníky. Totéž vyplývá i z článku II bodu 1 Pravidel žalovaného. Z toho důvodu nyní žalobci nemohou požadovat, aby při vyúčtování vody bylo vycházeno z jimi nainstalovaných vodoměrů. Soud tudíž neshledal ani důvod pro vyhovění požadavku na zaplacení