19 Co 195/2025-606 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu ve znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci peněžitou náhradu za vytrpěnou bolest, ztížení společenského uplatnění a náhradu vyvažující jeho duševní útrapy v částce 700 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od , datum, 2017 do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil povinnost nahradit do tří dnů od právní moci rozsudku žalované náklady řízení ve výši 4 800 Kč (výrok II) a vedlejšímu účastníku na straně žalované náklady řízení ve výši 47 099,25 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok III). Žalobci dále uložil povinnost v téže lhůtě zaplatit na účet České republiky – Okresního soudu v , adresa, na nákladech státu částku 39 822 Kč (výrok IV).2. Podle odůvodnění rozsudku se žalobce žalobou podanou dne , datum, 2018 domáhal po žalované peněžité náhrady za vytrpěnou bolest, ztížení společenského uplatnění a náhrady vyvažující jeho duševní útrapy v celkové výši 700 000 Kč. K výzvě soudu žalobu upřesnil tak, že požaduje za vytrpěnou bolest 50 000 Kč, za ztížení společenského uplatnění 400 000 Kč a na náhradu utrpěných duševních útrap 250 000 Kč. Tvrdil, že dne , datum, 2013 podstoupil u žalované operaci levého oka pro diagnózu H353 Degenerace makuly a zadního pólu. Po operaci došlo k radikálnímu zhoršení zdravotního stavu žalobce, a proto byly ve dnech , datum, 2014 a , datum, 2015 provedeny reoperace. Výsledkem léčení je trvalá ztráta zraku levého oka bez možnosti zlepšení, o čemž se žalobce dozvěděl z lékařské zprávy dne , datum, 2015. Žalobce tvrdil, že nebyl zvolen správný léčebný postup. Předně nebyl informován, že progrese poškození oka bude pomalá, takže nebylo nutné oko operovat, avšak o takové variantě nebyl žalobce informován. Operace vzhledem k zdravotním rizikům včetně ztráty vidění byla riskantní a vzhledem k pomalé progresi nemoci nebyla žádoucí. Žalobce poukázal rovněž na bolestivost operace, z čehož dovozoval její non lege artis provedení.3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Popsala provedený zákrok z lékařského hlediska a trvala na tom, že byl proveden lege artis v souladu s nejmodernějšími chirurgickými postupy. Pasivní přístup – tedy bez operace pacienta – lze zvolit, pokud se onemocnění dosud neprojevilo, což však nebyl žalobcův případ. Naopak, v jeho případě by bez provedení operačního zákroku došlo k narůstající deformaci sítnice a zvětšování její tloušťky. Žalovaná žalobce upozornila na skutečnost, že nemusí dojít ke zlepšení zrakové ostrosti. Vysvětlila, že v průběhu operačního zákroku byla , jméno, diagnostikována velká trhlina sítnice s již odchlípeným okrajem v periferii sítnice. Diagnóza úplného odchlípení sítnice s proliferativní vitreoretinopatií byla následně i příčinou doporučení akutního operačního zákroku, který žalobce podstoupil , datum, 2014. Pro přetrvávající srůsty duhovky, jejichž příčinou je proliferativní vitreoretinopatie, byla provedena dne , datum, 2015 další operace. V měsíci březnu 2015 došlo k dalšímu odchlípení žalobcovy sítnice, žalovaná jej poučila o léčebných možnostech, přičemž sám žalobce již další operační zákrok odmítl. Žalovaná shrnula, že operačními zákroky byl řešen akutní stav žalobcova levého oka a každý z těchto zákroků pro něj představoval v době provedení přínos. V důsledku výrazného vitreoproliferativního procesu se ovšem zdravotní stav žalobce vyvinul nepříznivě, nicméně pouze v důsledku tohoto chorobného stavu, nikoli zaviněním žalované. Žalovaná namítla rovněž promlčení žalobcova nároku, kdy podle ní žalobce chápal svůj zdravotní stav jako nezměnitelný již , datum, 2015 a jeho právo na odčinění nemajetkové újmy se tak promlčelo dne , datum, 2018.4. Vedlejší účastník na straně žalované, , právnická osoba, ., nepovažoval uplatněný nárok za oprávněný a ztotožnil se se závěry žalované.5. Okresní soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování. Poté učinil skutkový závěr, že žalobce podstoupil u žalované tři operační zákroky levého oka ve dnech , datum, 2013, , datum, 2014 a , datum, 2015, všechny byly provedeny žalovanou pro závažné sítnicové onemocnění proliferativní vitreoretinopatie, které spočívalo v tom, že žalobce viděl „zvlnutě“. Kvůli deformovanému povrchu jeho sítnice byla diagnostikována epikulární membrána levého oka a indikovaná operace technikou pars plana vitrektomie, jejíž postup popsaný znalcem koreluje s operační zprávou. Při první operaci byla operatérkou zjištěna trhlina na sítnici v periferii oka, která nebyla při předoperačním vyšetření patrná. V důsledku zjištění při první operaci byla následně doplněna diagnóza odchlípení sítnice s trhlinou a byla provedena dne , datum, 2014 další operace za účelem opětovného přichycení sítnice. Tato operace byla provedena technikou pars plana vitrektomie. Následně byla stanovena diagnóza sekundární glaukom a poslední operace (třetí) byla provedena pro sekluzi zornice levého oka. Žalobce ke každému zákroku udělil informovaný souhlas, přičemž byl písemně informován že operace technikou pars plana vitrektomie může mít za následek ztrátu zraku v 0,1 % případů. Žalovaná při diagnostikování, vyšetřování i vlastních operačních zákrocích postupovala obecně uznávanými postupy, které byly potvrzeny znalcem, odbornou literaturou i lékařskými zprávami. Žalobce docházel k žalované na pravidelné kontroly, kde mu následně byl v květnu 2015 sdělen velice vážný stav levého oka a následně v říjnu téhož roku byl zdravotní stav levého oka shledán jako již neměnný, bez možnosti operačního zlepšení. Žalobce na levé oko nevidí. Dále bylo znaleckým zkoumáním prokázáno, že pokud by oko nebylo operováno, velmi pravděpodobně by se trhlina objevila spontánně v rozmezí týdnů až málo let a vedla by k odchlípení sítnice.6. Při hmotněprávním posouzení věci okresní soud vycházel ve vztahu k postupu a operačnímu zákroku žalované provedeným do 31. 12. 2013 ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) a taktéž ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen z. z. s.). Léčebný postup žalované vůči žalobci v době od 1. 1. 2014 posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.).7. Okresní soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla žalovaná. Vzal za prokázáno, že o nezvratitelnosti zdravotního stavu levého oka se žalobce dozvěděl až z kontroly u žalované dne , datum, 2015. Tento den lze proto brát za okamžik, kdy se žalobce dozvěděl o újmě, a proto od tohoto okamžiku běžela tříletá promlčecí lhůta dle o. z. ve vztahu ke všem třem operačním zákrokům, ve které žalobce řádně uplatnil u soudu své nároky na náhradu ztížení společenského uplatnění a náhrady duševních útrap. Promlčen není ani nárok na bolestné, neboť ho nelze vztahovat k jednotlivým operacím, ale posuzovaný případ se týká poměrně komplikovaného stavu po operaci oka, která nepřinesla předpokládaný výsledek a stav pacienta musel být revidován následnými operacemi, tzn. nedošlo k ustálení bolesti po jednotlivé operaci.8. Poté se okresní soud zabýval tím, zda žalovaná porušila svoji povinnost podle § 4 odst. 5 z. s. s. a podle § 2643 o. z., tedy povinnost postupovat s péčí řádného odborníka, a to v souladu s pravidly svého oboru a na náležité odborné úrovni (podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti). Uvedl, že důkladně hodnotil všechny lékařské zprávy, z nichž posuzoval zejména subjektivní hodnocení situace uváděné pacientem (žalobcem). Nebylo zjištěno, že by si žalobce při pravidelných kontrolách stěžoval na bolestivost či na nevhodné provedení operací. Frekvence jednotlivých kontrol nesvědčí o jakémkoli zanedbání lékařské péče. Při nálezu odlišném od kontroly minulé bylo vždy navrženo a přijato řešení nastalé situace, s čímž žalobce vždy projevil souhlas. Žalobce rovněž udělil i informované souhlasy ke každému zákroku, který podstoupil. Jejich obsah vyhodnotil soud jako adekvátní, srozumitelný a dostačující dané situaci i rozumové vyspělosti pacienta podstupujícího zákrok. Jednalo se vždy o rozhodnutí žalobce, pro jaký postup se rozhodne. Lze tedy uzavřít, že žalovaná respektovala individualitu pacienta a informovala ho s náležitou péčí. Ohledně stanovení správné diagnózy dospěl soud k závěru, že přestože došlo ke změně v původní diagnóze žalobce, šlo pouze o číselné hodnocení aktuálního problému, všechny projevy se však vztahovaly ke zjištěnému onemocnění žalobce odborně označovanému jako proliferativní vitreoretinopatie. Z lékařských zpráv je patrné, že ke změně diagnózy došlo až při kontrolách po provedení první operace, kdy lékařka až při samotném invazivním zákroku lokalizovala trhlinu v periferii, jak bylo prokázáno z operačního protokolu ze dne , datum, 2013. Znalec potvrdil, že poranění periferie nelze vždy spolehlivě určit již předoperačním vyšetřením. Ani znalec neshledal pochybení v prvotním vyšetření žalobce. Proto i v tomto ohledu soud zhodnotil, že žalovaná postupovala s odbornou péčí. Pokud j