Krajský soud v Hradci Králové 47 Co 114/2026-102 – Náklady řízení

Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení v části o zaplacení částky 21 000 Kč celkem (výrok I), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč ve splátkách po 12 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek (výrok II), zamítl žalobu ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 25 000 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení (výrok III) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 16. 2. 2025 smlouvu o úvěru, na základě níž poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 tis. Kč. Úrok z úvěru činil 36,5 % ročně; dále byly sjednány administrativní poplatek za poskytnutí úvěru, jednorázový poplatek za administraci prodlení, smluvní pokuty a náklady na upomínky (viz výrok I). Jelikož žalovaný na úvěr splatný do 18. 3. 2025 nesplatil ničeho, byl celý úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k okamžité úhradě. Následně byla pohledávka postoupena až na nynější žalobkyni. V předcházejícím období květen 2024 až prosinec 2024 bylo mezi týmiž účastníky postupně uzavřeno celkem devět úvěrových smluv.3. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla předchůdkyní žalobkyně dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Takto zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Plnění poskytnuté žalobkyní tak bylo poskytnuto bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázal, že by tak učinil. Okresní soud z těchto důvodů částku 25 tis. Kč uložil žalovanému zaplatit ve dvou splátkách, přičemž stanovil podmínky splácení včetně ztráty výhody splátek. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl, popř. řízení zčásti zastavil pro zpětvzetí žaloby. Žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení s odůvodněním, že splatnost dluhu se stanoví až jeho rozhodnutím. Dříve se žalovaný v prodlení neocitl.4. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo pouze do zamítavého výroku III.5. Žalobkyně měla za to, že na věc je třeba vztáhnout obecnou úpravu občanského zákoníku, podle níž byl žalovaný v prodlení od doručení výzvy k plnění. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním dluhu nejpozději od doručení předžalobní výzvy k plnění. Povinnost vrátit jistinu tedy nevznikla žalovanému až rozhodnutím soudu. Žalobkyně má proto právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. (k tomu viz kupř. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 21 Co 88/2024 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 18 Co 242/2023). Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroku III tak, že jí právo na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny přizná od 19. 3. 2025 do zaplacení.6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Odvolání shledal pouze částečně důvodným.8. Odvolací soud považuje za správný a náležitě odůvodněný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelkou úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a posuzovaná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatná. Proti tomuto závěru okresního soudu ostatně nebrojila v rámci svého odvolání ani žalobkyně.9. Žalovaný tedy je povinen podle výše citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. V daném případě žalovaný při jednání okresního soudu uvedl, že s podporou rodiny je v jeho možnostech splnit dluh ve dvou splátkách. Okresní soud tímto způsobem lhůtu stanovil.10. I takto určená lhůta je však lhůtou stanovenou podle § 87 cit. zák., tedy lhůtou novou, před jejímž uplynutím se spotřebitel neocitá v prodlení. V tomto směru lze opětovně odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se dle názoru zdejšího odvolacího soudu podává, že uvedené ustanovení (§ 87 zák. o spotřebitelském úvěru) upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení.11. Nebylo proto možné přisvědčit názoru žalobkyně, že žalovaný byl v prodlení se splněním dluhu již ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění, resp. po sjednaném datu splatnosti úvěru podle žalobního i odvolacího petitu. Žalovaný v prodlení nebyl a nemohl se do něj dostat dříve, než marně uplynula okresním soudem stanovená lhůta k plnění podle § 87 cit. zák.12. Okresní soud rozhodl o vrácení dlužné jistiny ve výroku II rozsudku, v němž určil lhůtu k plnění ve dvou shodných splátkách vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. Výrok II nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne 20. 5. 2026. Žalovaný byl povinen stanovenou první splátku splnit 25. 6. 2026 a druhou splátku 25. 7. 2026. Žalovaný v řízení netvrdil, že by tak učinil. Vzhledem k této procesní situaci lze v řízení vyjít z toho, že jistina nebyla vrácena a žalovaný se ocitl v prodlení s jejím splácením od 26. 6. 2026 resp. od 26. 7. 2026. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od těchto dat nárok na zaplacení úroku z prodlení z každé ze splátek. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Jelikož k prodlení žalovaného došlo u první splátky v prvním pololetí roku 2026, činí u ní úroková sazba 11,50 % ročně, a u druhé – červencové splátky již činí 11,75 % ročně. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužných splátek v těchto sazbách ode dne následujícího po splatnosti každé z nich až do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).13. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení za dobu předcházející od 19. 3. 2025 naopak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).14. V souladu s ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní úspěch žalobkyně zůstal i po částečné změně prvoinstančního rozsudku stále jen částečný a přibližně stejný jako u žalovaného. Proto bylo vysloveno, že žádnému z účastníků náhrada nákladů prvoinstančního řízení nenáleží.15. O náhradě nákladů odvolacího řízení, jehož předmětem byly k datu rozhodnutí zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny za dobu cca 17 měsíců, bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Oba účastníci zde procesně uspěli rovněž jen zčásti, nadto úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.