Krajský soud v Hradci Králové 47 Co 126/2026-46 – Náklady řízení

Označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 21. 5. 2025 do zaplacení (výrok I, již pravomocný). Vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).2. Předmětem sporu bylo vrácení zálohy zaplacené žalobkyní na základě smlouvy o dílo. Poté, co žalobkyně od smlouvy odstoupila, neboť sjednané stavební práce na rodinném domě nebyly provedeny, žalovaný nekomunikoval a zálohu přijatou na svůj účet žalobkyni nevrátil. Za řízení žalobkyně připustila, že smluvním zhotovitelem byl zřejmě bratr žalovaného , jméno FO, a že zálohu odeslala na účet zhotovitele označený ve smlouvě. Nevěděla, že se jedná o účet, který nepatří zhotoviteli, nýbrž žalovanému. Žalovaný namítl nedostatek své pasivní legitimace. Nebyl účastníkem smlouvy, ani příjemcem plnění, jež bylo určeno pro bratra. V minulosti zapůjčil platební kartu k danému účtu druhému bratrovi , Anonymizováno, a ten s účtem i kartou volně disponoval. Žalovaný o pohybech na účtu neměl přehled. Bratr peníze od žalobkyně vybral z bankomatu.3. Po neúspěšném pokusu žalovaného o vyjednání smíru mezi žalobkyní a bratry okresní soud s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu žalobu o vydání bezdůvodného obohacení zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace (§ 2991, § 2995 o.z.). Na rozhodnutí o nákladech řízení aplikoval ust. § 142 odst. 1 a § 150 o.s.ř. Důvody hodné zvláštního zřetele pro odepření náhrady nákladů jinak zcela procesně úspěšnému žalovanému shledal v jeho chování před zahájením sporu. Tím, že bratrovi nezodpovědně umožnil dispozici se svým bankovním účtem a předal mu platební kartu, vytvořil stav, jenž bezprostředně vedl ke vzniku projednávaného sporu a významně přispěl ke vzniku právní nejistoty žalobkyně stran osoby příjemce plnění. Současně šlo o postup v rozporu s obecnou povinností majitele účtu chránit přístupové prostředky a zamezit jejich zneužití.4. Žalovaný podal včas blanketní odvolání proti nákladovému výroku. Navrhl jej změnit a náhradu nákladů (alespoň zčásti) přiznat popř. zrušit jej a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení. V doplnění odvolání citoval z judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se způsobu rozhodování o nákladech řízení. Namítl, že nenese žádnou vinu na tom, že po prvním soudním jednání žalobkyně zjistila, že žaluje špatný subjekt. Žalovaný se pouze bránil; účastnil se jednání a podal písemný závěrečný návrh. Nad rámec svých procesních povinností se spojil s bratry a snažil se domluvit smírné řešení, jež pak žalobkyně nepřijala. Dle informace od bratrů měla žalobkyně vědět, že účet označený ve smlouvě jako platební místo není účtem zhotovitele; navrhoval k tomu jejich výslech. Další doplnění odvolání došlo odvolacímu soudu dne 5. 8. 2026, tedy až poté, co o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 214 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.).5. Žalobkyně žádala nákladový výrok potvrdit. Ke vzniku sporu výlučně nepřispěla. Žalovaný vytvořil stav, kdy bratr mohl používat jeho účet jako vlastní, přijímat na něj platby od třetích osob a následně s těmito prostředky nakládat. Jeho jednání přispělo k nepřehledné situaci a právní nejistotě žalobkyně o zhotoviteli resp. příjemci plnění a vedlo k podání žaloby vůči němu. Žalobkyně v postavení spotřebitelky v dobré víře uhradila zálohu na stavební práce na účet zhotovitele označený ve smlouvě. Až po odstoupení od smlouvy vlastně zjistila, že se jednalo o účet žalovaného. Nebylo povinna přijmout návrh smíru, který neodpovídal jejímu nároku ani ekonomickému zájmu.6. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.). Odvolání žalovaného neshledal důvodným.7. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.8. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého.9. K vysvětlení okresního soudu, v čem spatřoval výjimečnost okolností posuzované věci, na nichž založil aplikaci § 150 o.s.ř. a proč je považoval za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu tohoto ustanovení, krajský soud na základě dosavadního obsahu spisu pokládá za nutné dodat následující.10. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán 4. 8. 2025 u Okresního soudu v Náchodě, neboť žalovaný v něm byl označen adresou bydliště , adresa, . Tj. adresa bydliště jednoho z bratrů, již žalobkyně bydlící v , adresa, znala. Návrh byl doručen žalovanému dne 20. 8. 2025 a následujícího dne žalovaný osobně na soudu oznámil, že bydlí v , adresa, . Dne 25. 9. 2025 podal žalovaný odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu vydanému již místně příslušným Okresním soudem v Trutnově (č. l. 7 spisu). V odporu uvedl, že nárok neuznává, žádnou smlouvu se žalobkyní neuzavřel, stavební práce neprovádí, není živnostník a s pracemi na domě žalobkyně nemá nic společného. „Stavební práce u žalobkyně prováděl můj bratr , jméno FO, narozen , datum, bytem v , adresa, , , jméno FO, , datum, bytem , adresa, a nechali si za odvedenou práci poslat od žalobkyně výplatu po smluvní domluvě na můj bankovní účet, protože nechtěla bratra vyplatit hotově, naléhala na bankovním účtu, důkazem přikládám kopie smlouvy“. Kopie smlouvy o dílo na č. l. 8 až 11 spisu začíná až druhou stranou, tedy postrádá označení smluvních stran. Na poslední straně je opatřena mj. podpisem zhotovitele patrně „, jméno FO, “ a pod podpisy účastníků smlouvy je text s podpisem psaným na první pohled odlišným od podpisu zhotovitele: „Jednatel: , jméno FO, , datum, “. Třetí strana smlouvy očíslována vůbec není a je psána jiným typem písma než ostatní smluvní text. V čl. II strany dohodly cenu díla 620 tis. Kč, která bude uhrazena na účet Zhotovitele č. ú. , č. účtu, formou 4x záloha. Jednalo se o účet žalovaného, na který žalobkyně uhradila mj. zálohu 100 tis. Kč dne 19. 8. 2023. To, že se nejednalo o účet „zhotovitele“, bylo zřejmé z výpisu z účtu žalobkyně, což pro ni začalo být podstatným až v souvislosti s odstoupením. Jelikož totiž práce nebyly provedeny, dne 13. 5. 2025 odeslala žalovanému (označen tak, jako v návrhu na vydání EPR) předžalobní výzvu ke vrácení zálohy došlé na jeho účet spojenou s odstoupením od smlouvy. Jednání okresního soudu proběhlo dne 19. 2. 2026 (žalovaný byl předvolán 4. 12. 2025, přičemž mu byla doručena reakce žalobkyně z č. l. 17) za přítomnosti obou účastníků i jejich advokátů. Okresní soud sdělil svůj předběžný názor na souzenou věc, včetně toho, že bratři žalovaného se chovali zcela zjevně podvodně a že sám žalovaný přispěl k tomu, že žalobkyni dosud nevrátili zálohu, neboť bratrovi , jméno FO, zapůjčil svou platební kartu a umožnil mu disponovat s daným účtem. Jednání bylo odročeno na neurčito s tím, že se advokáti pokusí vstoupit do jednání s bratry žalovaného. Po měsíci žalovaný informoval soud, že bratři si nejsou vědomi odstoupení od smlouvy. Řekli mu, že dílo žalobkyni předali, byť s vadami, které chtěli odstranit, a že žalobkyně věděla a souhlasila, že účet jako platební místo je účet odlišný od osoby zhotovitele. Ke smírnému řešení mezi žalobkyní a bratry nedošlo „z důvodu odlišných pohledů na výši splátek“.11. S přihlédnutím k výše popsaným okolnostem dané věci, které vedly žalobkyni k soudnímu uplatnění nároku vůči žalovanému a k postoji účastníků v průběhu řízení, krajský soud sdílí závěr okresního soudu, že zde jsou důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž se jeví v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení žalobkyni, která ve věci úspěch neměla. Zároveň se z dosavadního obsahu spisu nepodávají žádné skutečnosti, proč by na žalovaném nebylo možno spravedlivě požadovat, aby si své náklady vynaložené v souvislosti s tímto řízením nesl ze svého.12. Žalobkyně objasnila, co ji vedlo k podání žaloby vůči žalovanému, přičemž až v průběhu soudního jednání tzn. po půl roce od podání návrhu ve věci samé znala jeho úplné stanovisko. Posléze jí ještě tlumočil další informace získané od bratrů, s nimiž zjevně byl a je v kontaktu. S ohledem na neúplný a nejasný text smlouvy předložený žalovaným se nelze divit, že žalobkyně se zcela neorientovala v tom, kterého ze tří fakticky „spolupracujících“ bratrů o vrácení zálohy žádat. Žalovaný své nepříznivé poměry či negativní dopad rozhodnutí o nákladech do jeho sféry netvrdil.13. S přihlédnutím k výše uvedenému byl napadený výrok potvrzen, a to ve znění odpovídajícím aplikaci ust. § 150 o.s.ř. (§ 219 o.s.ř.).14. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. V tomto stupni procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada nákladů ve výši 1 936 Kč sestávající z odměny advokáta za jeden úkon právní služby v poloviční výši tj. 1 150 Kč (vyjádření k odvolání) s paušální náhradou výdajů 450 Kč s připočtením DPH v sazbě 21% tj. 336 Kč (§ 9 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. c/, § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění; § 137 odst. 3 o.s.ř.).