22 CO 228/2021-225 — Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zastavil řízení ohledně zaplacení částky 85 615,80 Kč se zákonnými úroky z prodlení z jednotlivých měsíčně splatných částek do zaplacení a ve výroku II. ve zbývajícím rozsahu podané žalobě vyhověl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 279 610 Kč se zákonnými úroky z prodlení z jednotlivých měsíčně splatných dlužných částek do zaplacení (ve výši 8,5 % ročně z částky 12 864 Kč od 1.5.2018 do zaplacení, ve výši 8,5 % ročně z částky 12 864 Kč od 1.6.2018 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 12 864 Kč od 1.7.2018 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 12 864 Kč od 1.8.2018 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 12 864 Kč od 1.9.2018 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 12 864 Kč od 1.10.2018 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 12 864 Kč od 1.11.2018 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 12 864 Kč od 1.12.2018 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 12 864 Kč od 1.1.2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.3.2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.4.2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.5.2019 do zaplacení, ve výši 9,75 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.6.2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.7.2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.8.2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.9.2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.10.2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.11.2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.12.2019 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 13 122 Kč od 1.1.2020 do zaplacení, ve výši 10 % ročně z částky 6 532 Kč od 16.1.2020 do zaplacení). Ve výroku III. okresní soud uložil žalované také povinnost nahradit žalobci náklady řízení 187 857,50 Kč k rukám právního advokáta žalobce a ve výroku IV. žalované uložil povinnost k náhradě nákladů České republiky, na účet okresního soudu, ve výši 3 433 Kč, když lhůtu k plnění určil vždy do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Okresní soud takto rozhodl o žalobě (v rozsahu její pravomocné změny-rozšíření), kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení 365 225,80 Kč s příslušenstvím jako dlužných měsíčních úhrad po 17 000 Kč odpovídajících obvyklému nájemnému za dobu od 1. 4. 2018 do 15. 1. 2020, a to za užívání nemovitostí v jeho výlučném vlastnictví - pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemku p. [číslo] vše v obci a k.ú. [obec] – po rozvodu manželství účastníků bez právního důvodu. O částečném zastavení řízení okresní soud rozhodl s odkazem na § 96 o.s.ř. se souhlasem žalované v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, které žalobce učinil po vypracování znaleckého posudku na základě jeho závěrů o výši měsíčního obvyklého nájemného za užívání předmětných nemovitostí. 3. Na základě provedeného dokazování vzal okresní soud za prokázané, že žalobce je a v žalovaném období od dubna 2018 do ledna 2020 byl vlastníkem předmětných nemovitostí, které po celé žalované období užívala žalovaná, přestože jí v tomto období k užívání nemovitostí nesvědčila žádná práva umožňující zásah do vlastnického práva žalobce. Okresní soud zjistil, že jeho rozsudkem ze dne 24. 1. 2018 č.j. 16 C 51/2017-26, který nabyl právní moci téhož dne, bylo manželství účastníků, uzavřené dne [datum], rozvedeno. Za tohoto manželství se účastníkům narodily dvě děti - dne [datum] zletilá dcera [jméno] a dne [datum] nezletilý syn [jméno], který byl na základě soudem schválené dohody rodičů svěřen do péče matky. Usnesením okresního soudu ze dne 6. 12. 2019 č.j. 16 C 119/2018-53, které nabylo právní moci 10. 12. 2019, byl mezi účastníky schválen smír, podle něhož se žalovaná zavázala vyklidit a žalobci předat předmětné nemovitosti nejpozději do 15. 1. 2020 Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná tak v žalovaném období užívala předmětné nemovitosti bez právního důvodu, neboť manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 24. 1. 2018, k němuž žalované užívací právo zaniklo. Uvedl, že žalobce i žalobou na vyklizení projevil svůj nesouhlas s užíváním předmětných nemovitostí ze strany žalované a byl úspěšný, čímž bylo potvrzeno, že žalovaná po zániku manželství předmětné nemovitosti užívala bez právního důvodu. Současně žalovaná za toto užívání po celé žalované období ničeho nehradila. 4. Okresní soud proto s odkazem na citovanou právní úpravu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a § 2999 odst.1 o.z. uzavřel, že se v dané věci jedná o typický příklad užívání cizí věci - nemovitosti bez právního důvodu. V takovém případě proto vzniká prospěch tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu. Protože žalovaná není schopna spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání nemovitostí žalobce vrátit, je povinna nahradit žalobci bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Majetkovým vyjádřením získaného prospěchu žalované pak je částka odpovídající obvyklé úhradě za užívání obdobné věci v daném místě a čase, tj. výše obvyklého nájemného za užívání předmětných nemovitostí na základě platné nájemní smlouvy. Tuto částku okresní soud zjistil ze závěrů znalkyně z oboru ekonomika, odvětví cena a odhady nemovitostí, [titul] [jméno] [příjmení], podle nichž se za žalované období jedná o celkovou částku 279 610 Kč. Takto okresní soud ze znaleckého posudku zjistil, že obvyklé nájemné předmětných nemovitostí od 1. 1. do 15. 1. 2020 činilo 6 532 Kč (tj. 13 500 Kč měsíčně), od 1. 1. do 31. 12. 2019 činilo 157 464 Kč (tj. 13 122 Kč měsíčně) a od 1. 4. do 31. 12. 2018 činilo 115 614 Kč (tj. 12 846 Kč měsíčně). K námitkám žalované okresní soud také zjistil, že obvyklé nájemné prvního nadzemního podlaží předmětného domu [adresa] činilo v žalovaném období od 1. 4. 2018 do 15. 1. 2020 celkem 158 303 Kč, a to od 1. 1. do 15. 1. 2020 částku 3 698 Kč (tj. 7 642,50 Kč měsíčně), od 1. 1. do 31. 12. 2019 částku 89 148 Kč (tj. 7 429 Kč měsíčně) a od 1. 4. do 31. 12. 2018 částku 65 457 Kč (tj. 7 273 Kč měsíčně). 5. Okresní soud zdůvodnil, že znalkyně podala řádný písemný posudek i jeho doplnění a náležitě objasnila svůj odborný postup, včetně rozboru realizovaných nájmů obdobných nemovitostí a vyjádření se k námitkám a doplňujícím dotazům žalobce, k nimž uvedla, že v žalovaném období lze hovořit o vyrovnané poptávce a nabídce, a to nabízené i zobchodované. V lokalitách menších obcí se růst cen neprojevuje tak výrazně jako ve velkých městech s tím, že při svých odborných závěrech zohlednila při určení výše obvyklého nájemného všechny skutečnosti, včetně doplněné výnosové metody. Znalkyně vycházela z inflační doložky používané v nájemních smlouvách s tím, že podle ní je nájemné transparentně a jednoznačně každoročně navýšeno. Okresní soud proto z uvedených znaleckých závěrů plně vycházel, a to při zjištění výše obvyklého nájemného za užívání předmětných nemovitostí jako celku, tj. celého domu spolu se zahradou a bazénem. Okresní soud přitom zcela odmítl obranu žalované ohledně určení výše obvyklého nájemného pouze za užívání prvního nadzemního podlaží domu. K tomu uvedl, že bylo prokázáno, že předmětný dům je stavebnětechnicky uspořádán tak, že není možné jej užívat jinak než jako celek, neboť se v něm nachází jen jedna bytová jednotka s jedním sociálním zařízením a jednou kuchyní spojenou s jídelnou a obývacím pokojem, který je schodištěm propojen s obytnou místností v podkroví. Okresní soud zdůraznil, že sama žalovaná vyloučila společné soužití se žalobcem a jeho novou partnerkou a nezletilým dítětem. Proto uzavřel, že žalobce jako vlastník nemohl předmětné nemovitosti v žalovaném období užívat, neboť tyto užívala žalovaná, a to včetně zahrady a bazénu, jak sama potvrdila tvrzením, že zde prováděla a financovala práce spojené s užíváním 6. Jako nedůvodnou okresní soud odmítl také námitku žalované, že by se na žalované úhradě za užíváním nemovitostí měla podílet již zletilá dcera účastníků. Okresní soud vzal za prokázané, že v rozhodném období žalovaná předmětné nemovitosti užívala společně se dvěma dětmi účastníky – nezl. synem a již zletilou dcerou, ale dosud nezaopatřenou dcerou, s nimiž žila ve společné domácnosti. Shledal však, že v dané věci je pasivně legitimovanou právě žalovaná a nikoli další osoby žijící s ní ve společné domácnosti. K tomu uvedl, že také řízení o vyklizení nemovitostí bylo vedeno pouze mezi žalobcem a žalovanou a nikoli vůči dalším osobám (dětem účastníků), které nemovitosti užívaly a žily ve společné domácnosti se žalovanou. 7. Současně okresní soud shledal, že žalovaný nárok není ani v rozporu s dobými mravy ve smyslu § 3 a násl. o.z. Uvedl, že v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které takto mohly odůvodňovat zamítnutí žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná věděla, že není vlastníkem předmětných nemovitostí, že jejich výlučným vlastníkem je žalobce a že manželství účastníků bylo v lednu 2018 rozvedeno. Žalo