11 CO 248/2022-182 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o určení, že pan [jméno] [příjmení], nar. dne [datum], posledně bytem [adresa], byl ke dni úmrtí [datum] podílovým spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba – budova [adresa], a pozemku parc. [číslo] nemovitostí v k. ú. [obec] u [obec], v obci [obec], zapsaných v katastru nemovitostí u [katastrální úřad], [stát. instituce], na [list vlastnictví], se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální 1/2. Žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů prvostupňového řízení ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku žalované k rukám jejího advokáta částku 32.912 Kč a České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně částku 9.397 Kč. 2. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podal žalobce včasné odvolání, které vzal zpět podáním doručeným okresnímu soudu dne 29. 8. 2022. 3. Podle § 207 odst. 2 o. s. ř. dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví. Vzal-li někdo odvolání zpět, nemůže je podat znovu. 4. Vzhledem k dispozitivnímu úkonu žalobce odvolací soud dle cit. ust. odvolací řízení zahájené odvoláním žalobce zastavil s tím důsledkem, že právní moc rozsudku okresního soudu nastala, vyjma výroku v odstavci II. (napadeném odvoláním žalované), jako kdyby k podání odvolání žalobcem nedošlo (§ 222 odst. 1 o. s. ř.). 5. Rovněž žalovaná napadla rozsudek, a to jeho výrok o náhradě nákladů prvostupňového řízení v poměru mezi účastníky, včasným odvoláním. Okresnímu soudu vytýkala, že o náhradě nákladů rozhodl za použití § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátního tarifu“), namísto § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Hodnotu nemovitých věcí, které byly předmětem řízení, bylo možno vyjádřit v penězích. Žalovaná v řízení po celou dobu na tuto okolnost upozorňovala, se tvrzením, že hodnota předmětných nemovitostí činí 2.500.000 Kč. Zmínila to již ve svém prvém vyjádření k žalobě doručeném okresnímu soudu dne 10. 8. 2017. Stejné stanovisko opakovala ve vyúčtování nákladů prvostupňového řízení. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu ČR, např. Nález ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2688/15, domáhala se obsahově změny rozsudku v odvoláním dotčené části a přiznání náhrady nákladů řízení v plném rozsahu. 6. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v části dotčené odvoláním žalované, tj. v odstavci II. výroku, v rámci postupu dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., se závěrem, že odvolání je důvodné. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 8. Podle § 8 odst. 1 věta první před středníkem vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. 9. Okresní soud rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. co do základu správně, jestliže procesně úspěšné žalované přiznal proti žalobci právo na jejich náhradu. Při vyčíslení výše účelně zaplacených nákladů ovšem pochybil, a napadený nákladový výrok bylo nutno podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnit. 10. Náklady spojené s kvalifikovaným zastoupením žalované spočívající v odměně advokáta bylo namístě stanovit podle § 8 odst. 1 věta první před středníkem a § 7 bodu 6. advokátního tarifu. Odměna advokáta činí 18.300 Kč úkon právní služby. Žalovaná v příloze vyjádření k žalobě ze dne 10. 8. 2017 předložila okresnímu soudu odborné vyjádření k obvyklé ceně předmětných nemovitostí vyhotovené dne 10. 8. 2017 společností [právnická osoba], sídlem v [obec]. Podle něj činila cena nemovitostí k uvedenému dni 2.500.000 Kč. Žalobce správnost citované listiny v průběhu řízení nezpochybnil. 11. K účelným nákladům prvostupňového řízení žalované tedy náleží odměna advokáta za 7 úkonů právní služby po 18.300 Kč, tj. 128.100 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis vyjádření k žalobě, za účast u jednání okresního soudu konaných ve dnech 22. 11. 2017, 12. 12. 2018 a 13. 6. 2022, za sepis vyjádření k žalobcovu odvolání ze dne 28. 3. 2019 a za účast u jednání krajského soudu dne 20. 8. 2019), paušální náhrada za 7 stejných úkonů v sazbě po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., tj. 2.100 Kč, náhrada za promeškaný čas za 12 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1.200 Kč, podle § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl., cestovné v souhrnné částce 1.033 Kč, 21 % DPH ze součtu všech výše vyjmenovaných položek, tj. z částky 132.433 Kč, která se rovná částce 27.811 Kč, a činí souhrnně 160.244 Kč. 12. Advokát žalované cestoval ke třem jednáním okresního soudu z místa svého sídla, tj. z [obec], do [obec] a zpět. Náklady na cestovné a paušální náhradu za promeškaný čas v souvislosti s dopravou ke třem jednáním okresního soudu jmenovaný vyčíslil správně v podání ze dne 21. 6. 2022, a byly mu proto ve výše uvedených částkách (1.033 Kč a 1.200 Kč) přiznány. 13. Podle § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., § 142 odst. 1 a § 150 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobce zastavení odvolacího řízení procesně zavinil, jestliže vzal své odvolání zpět, avšak žalované v odvolacím řízení zahájeném k jeho odvolání náklady nevznikly. Žalovaná se svým odvoláním proti nákladovému výroku uspěla, avšak o náhradu nákladů odvolacího řízení, ačkoli byla zastoupena advokátem, nepožádala, a lze mít za to, že se tohoto práva vzdala. Přiznání náhrady odvolacích nákladů žalované proti žalobci by ostatně odporovalo požadavku na vydání spravedlivého rozhodnutí. Pochybení při vydání nákladového výroku rozsudku bylo totiž zapříčiněno výlučně okresním soudem, a povinností k náhradě nákladů spojených s odvolacím řízením proto nelze zavázat žalobce.