11 CO 299/2021-71 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 8.750 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % za dobu od 25. 9. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. V rozsahu částky 8.250 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ze stejné částky za dobu od 8. 7. 2020 do 24. 9. 2020 a úroků z prodlení ve výši 0,25 % z částky 8.750 Kč za dobu od 25. 9. 2020 do zaplacení žalobu zamítl. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení. 2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž brojila proti jeho vyhovujícímu a závislému výroku. Rekapitulovala v něm skutková zjištění okresního soudu a jeho právní závěry, s tím, že uzavření smlouvy o zápůjčce a smlouvy darovací nebylo prokázáno. Polemizovala se závěrem, že u ní došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně v rozsahu žalované částky odpovídající ceně zájezdu (11.750 Kč) po odečtení žalovanou zaplacené zálohy (3.000 Kč). Odvolací výtky směřovaly rovněž k závěru o skutkovém stavu a k hodnocení důkazů. Dle žalované nebylo prokázáno, že platba 23.500 Kč dne 24. 8. 2017 byla poukázána na účet cestovní kanceláře, a důkazně nebylo podloženo ani tvrzení o skutečné ceně zájezdu (údajně 11.750 Kč). Nebylo najisto postaveno, zda korespondence mezi účastnicemi skutečně proběhla a zda byla předložena její úplná verze, nebo jen z kontextu vytržené fragmenty. Svědkyně [jméno] [příjmení] potvrdila skutkovou verzi žalované. Informace získala od žalované; současně dodala, že„ to má od obou účastnic“; nabídka žalobkyně adresovaná žalované se jí nezdála být neobvyklou, protože obě jmenované byly velké kamarádky, žalovaná byla v té době těhotná a myslela spíše na výbavičky, účastnice absolvovaly dvě dovolené v krátkém časovém rozpětí, žalovaná nechtěla odjet, protože neměla peníze a byla žalobkyní přemlouvána. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že žalobkyně jela na dovolenou podruhé, protože tam měla nějakého přítele, žalovaná se v minulosti vyjádřila k nákladům na dovolenou tak, že je bude hradit žalobkyně. Obě svědecké výpovědi tedy vylučují, že u žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Žalované byla dle provedených důkazů poskytnuta analogie daru. Zaplacení částky 3.000 Kč žalovanou nelze hodnotit jako uznání dluhu. Žalovaná se domáhala změny prvostupňového rozsudku v napadené části tak, že žaloba bude rovněž ve zbývajícím rozsahu zamítnuta. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla rozsudek okresního soudu v dotčené části jako věcně správný potvrdit. Žalovaná svou obranu změnila, neboť dle její původní verze byla žalovaná částka darem. Později byla ochotna svůj dluh zčásti uznat. O dar se rozhodně nejednalo. Z elektronické korespondence účastníků bylo zřejmé, že žalovaná příslušnou částku žalobkyni dlužila, avšak žalovaná korespondenci později upravila a usvědčující zprávy z ní vymazala, jak je patrné z údaje„ zpráva byla odstraněna“. Svědek [příjmení] sdělil, že o věci mu není nic známo. Svědkyně [příjmení] uvedla, že veškeré informace získala od žalované. 4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v části napadené odvoláním, tj. v odstavcích I. a III. výroku, postupem dle § 114 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 8. Krajský soud souhlasil se všemi právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu a s jeho závěrem o skutkovém stavu vyjmenovanými v odstavcích 5. - 9. odůvodnění napadeného rozsudku, včetně závěru, že skutková tvrzení žalobkyně o zápůjčce, stejně jako skutková tvrzení žalované o daru nebyla prokázána (viz odst. 17. a 18. odůvodnění napadeného rozsudku). Pro stručnost na ně odkazuje. Tam vyjmenované skutečnosti plynou z provedených důkazů a nebyl důvod na nich cokoli měnit. Žaloba byla žalované doručena dne 24. 8. 2020 do její datové schránky. 9. Správný je rovněž právní závěr, že žalovaná se dle § 2991 odst. 2 o. z. na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, jestliže žalobkyně pro žalovanou zakoupila u cestovní kanceláře zahraniční zájezd v ceně 11.750 Kč, aniž k takovému plnění existoval právní důvod. Žalovaná uvedené plnění žalobkyni nevrátila, vyjma jediné splátky ve výši 3.000 Kč, přestože k tomu byla před podáním žaloby prostřednictvím emailové komunikace vyzvána. Podle § 2991 odst. 1 o. z. je proto žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 8.750 Kč včetně přísl. K úhradě úroků z prodlení v sazbě 8,25 % byla zavázána dle § 1970 o. z. a § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 25. 9. 2020, kdy již byla prokazatelně s plněním svého dluhu v prodlení, do zaplacení. 10. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. v meritorním výroku a ve věcně správném výroku o náhradě nákladů prvostupňového řízení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Na přiléhavé odůvodnění nákladového výroku pro stručnost rovněž odkazuje. 11. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalovaná s odvoláním neuspěla a žalobkyni v odvolacím řízení náklady nevznikly.