11 CO 42/2022-213 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud připustil změnu žaloby a zamítl žalobu o výživné v částce 6.500 Kč měsíčně od 1. 5. 2021 (do budoucna). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit„ žalobci“ (správně žalovanému) k rukám jeho tehdejší advokátky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů prvostupňového řízení částku 18.080 Kč. 2. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž brojila proti jeho zamítavému a nákladovému výroku. Okresnímu soudu vytýkala nesprávné hodnocení důkazů; rozsudek byl vydán v rozporu s platnou judikaturou a obvyklou soudní praxí. Z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení] a zletilého syna účastníků [jméno] plyne, že žalovaný vykázal žalobkyni i s nezl. dcerou [jméno] z domu. Svědkyně [příjmení] naproti tomu neměla informace o rodinném životě účastníků, neboť účastníci dotyčnou nenavštěvovali, nestýkali se s ní a nesvěřoval se jí. Svědek [příjmení] potvrdil, že mu žalobkyně dne 27. 12. 2020 telefonovala, že nemá kam jít, a nabídl jí bydlení ve své domácnosti; stejného dne pro ni přijel; důvodem nebyl jejich milenecký poměr. Svědek má dceru stejného věku jako je věk dcery účastníků a uvítal pro dceru kamarádku. Se žalobkyní se dohodl, že nepovedou společnou domácnost. Jmenovaní spolu začali intimně žít teprve od 2/2021. Žalobkyně je ochotna splácet svědku [příjmení] dluh za jím poskytnuté ubytování. Žalovaný jí v minulosti bránil, aby nastoupila do zaměstnání a dcera navštěvovala mateřskou školu. Z domu žalobkyni vykázal poté, když dne 7. 12. 2020 podala u soudu návrh na rozvod manželství odůvodněný tím, že žalovaný nadměrně užívá alkoholické nápoje, dopouštěl se nevěry a choval se vůči žalobkyni agresivně. Žalobkyně podala současně návrh na úpravu poměrů k nezl. [jméno]. V minulosti žalovaný zveřejnil inzerát, že jako„ vdovec“ hledá vážnou známost, což u soudu popřel. Se svědkem [příjmení] se žalobkyně seznámila během své hospitalizace v [zdravotní ústav] [anonymizována dvě slova] [obec], kde se léčila zejména pro problémy s manželem, s jeho nadměrným pitím, nevěrou a agresivní povahu. Žalovaný byl potrestán pro stalking žalobkyně. Snažil se ji dostat do finanční tísně, a tím dosáhnout jejího návratu. Příjmy žalovaného dosahují výše 1.970 EUR měsíčně z podnikání a 13.000 Kč měsíčně z nájemného. Soud se měl zabývat hlavními příčinami manželského rozvratu spočívajícími ve výše popsaném chování žalovaného. Známost žalobkyně s jiným mužem důvodem rozvratu nebyla, neboť rozvrat nastal již dříve. S touto argumentací se žalobkyně domáhala změny rozsudku v odvoláním dotčené části tak, že soud její žalobě o výživné v částce 6.500 Kč měsíčně od 1. 5. 2021 vyhoví. 3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčené části jako věcně správný potvrdit. Svědci slyšení dle návrhu žalobkyně sdělili pouze informace zprostředkované žalobkyní. Jako objektivní je možno hodnotit výpověď zletilého syna účastníků [jméno] a svědkyně [jméno] [příjmení] dokládající, že účastníci žili ve spořádaném manželství. Situace se změnila v loňském roce po návratu žalobkyně z psychiatrické léčebny. Manželské soužití ukončila žalobkyně poté, co navázala známost s jiným mužem, k němuž se krátce po seznámení i s nezl. dcerou odstěhovala a dosud u něj žije. Odchod ze společné domácnosti plánovala. Tvrzení, že ji žalovaný z domu vykázal, jsou ryze účelová. Pokud tvrdila, že soužití se žalovaným pro ni bylo nesnesitelné, mohla se odstěhovat do bytu účastníků ve [obec], který je jinak pronajímán třetím osobám. 4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející, vyjma výroku v odstavci I., postupem dle § 214 odst. 1 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 697 odst. 1 věta první o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. 6. Podle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném. 7. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 8. Podle § 922 odst. 1 věta první před středníkem o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. 9. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 10. Krajský soud souhlasil s právně významnými skutkovými zjištěními okresního soudu vyjmenovanými v odstavcích 4. - 29. odůvodnění napadeného rozsudku a pro stručnost na ně odkazuje. Tam uvedené skutečnosti byly zjištěny z provedených důkazů a jejich správnost žalobkyně v odvolacím řízení účinně nezpochybnila. Z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je zřejmé, že ti neměli přímé poznatky o kvalitě manželských vztahů a příčinách manželského rozvratu; byli o nich informováni pouze zprostředkovaně, a to žalobkyní. V řízení bylo naopak najisto postaveno, že manželské soužití skončilo nejpozději v 12/2020, kdy se žalobkyně odstěhovala i s nezl. [jméno] do domácnosti [jméno] [příjmení], s nímž se dříve v průběhu své ústavní léčby seznámila, a jejich vztah se stal později důvěrným. Žalobkyně tvrdila, že manželské soužití nebylo spokojené z důvodů spočívajících v chování žalovaného; za této situace mohla ovšem odluku od žalovaného realizovat formou samostatného bydlení v bytě náležejícím do společného jmění účastníků, což neučinila a neprojevila o takové řešení ani zájem (po ukončení nájemního poměru k bytu sjednaného ve prospěch třetí osoby). 11. Aniž bylo nutno zabývat se materiálními poměry účastníků a kvalitou jejich životní úrovně, dosud zjištěné skutečnosti umožňovaly přijmout právní závěr, že použití ust. § 697, § 913, § 921 a násl. o. z. ve prospěch žalobkyně by za popsaných okolností odporovalo dobrým mravům. Žalobkyně se svým chováním, kdy za trvání manželství porušila povinnost být manželu věrná, nároku na výživné manželky zbavila. S právními závěry okresního soudu vyjádřenými v odstavcích 34. a 35. odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud tedy rovněž bez výhrad souhlasil. 12. Na podkladě uvedených závěrů byl rozsudek okresního soudu v napadené části podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen. 13. Po vrácení spisu má okresní soud odstranit odpovídajícím procesním postupem zřejmou nesprávnost v odstavci III. výroku napadeného rozsudku (viz odstavec 1. odůvodnění tohoto rozsudku). 14. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně jako procesně neúspěšný účastník povinna zaplatit žalovanému ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.087 Kč. Uvedené náklady představují cestovné zmocněnkyně žalovaného za dopravu ze [obec] do [obec] a zpět na vzdálenost 160 km vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], s normovanou spotřebou 5,8 l /100 km motorové nafty v ceně 36,10 Kč l dle vyhl. č. 511/2021 Sb., při paušální náhradě 4,70 Kč km podle stejné vyhl.